Po svém příchoduv zimě jste prohlásil, že se v Hradci chcete rozehrát a znovu se vrátit do ligy. Nakonec se v létě vaše hostování na východě Čech změnilo v přestup. Co vás přesvědčilo zůstat?
Během jara jsem sám projevil vůli tady zůstat. Přece jen, člověk má svůj věk a nechce pořád měnit místa. Hnát se do ligy a někde budovat od nuly svoji pozici. Jsem rád, že jsem mohl zůstat v Hradci. Prostředí jsem tady už poznal, to samé kluky a všechno okolo.

Máte smlouvu na rok. Znamená pro vás i větší jistotu?
Určitě. Když jsem tady byl na hostování, tak jsem měl představu o své budoucnosti jen do léta, netušil jsem, co se bude dít. Takhle se člověk uklidní, alespoň na rok má smlouvu a může tady něco budovat. Na psychiku je to povzbuzující.

Na budoucnost už zjevně myslíte. Studujete trenérskou licenci. Hodláte jednou usednout na lavičku?
O tomhle přemýšlím už delší dobu. A to i z hlediska zdraví, protože člověk neví, co se může stát za týden. Rád bych po kariéře u fotbalu v nějaké roli zůstal a nejlépe jako trenér či asistent. Ale všichni víme, že to není jednoduché, takových lidí je hodně a míst ve fotbale málo. První krok, který pro to můžu udělat, je začít se vzdělávat v oblasti trenéřiny.

Trenéři vás chválí, že jste na hřišti jejich prodlouženou rukou. Je to i opačně, že jim coby budoucí kouč řeknete: Hele, já bych to udělal jinak?
Občas se takhle bavíme, ale citlivě. (smích) Je těžké trenérovi takovou formou říct, že se vám něco nepozdává. Myslím ale, že tady oboustranná komunikace probíhá na slušné úrovni.

Takže to není tak, že byste trenéru Frťalovi řekl, že vás na kurzu učili něco jiného…?
(smích) Musím říct, že člověk se na kurzech dozví nějaké teoretické věci, ale pak zjistí, že v praxi se s tím úplně neztotožňují. Kdybych měl vše dělat jen podle kurzu, tak by to bylo složité a v profi fotbalu obzvlášť.

Teď vážně. Prý jste si v Hradci vybudoval pozici, že za vámi chodí mladí hráči pro radu?
Něco už jsem odehrál, kluci to vnímají. Mně to přijde fajn a sympatické z toho pohledu, že když se někdo z kluků na něco zeptá, tak je vidět, že o fotbale přemýšlí a má zájem se zlepšovat.

Jaký jste šéf? Dokážete někomu dát za uši?
V soukromí jsem kliďas, ale na hřišti, když jde do tuhého, tak se dokážu vytočit a zařvat. Zvlášť, když se mi něco nepozdává a někdo neplní to, co jsem mu před zápasem v klidu a slušně řekl.

V posledním utkání na Žižkově jste byl i kapitán místo zraněného Adama Vlkanovy. To vás zvolili spoluhráči, nebo vám pásku přidělil trenér?
Žádná volba, nic takového. Přišel jsem do kabiny a pásku jsem měl na místě. (úsměv) Ale nijak výjimečně to neberu. Není to pro mě důležité. Snažím se na hřišti klukům pomáhat a plnit vůdčí roli bez ohledu na to, jestli jsem kapitán, nebo ne.

V létě hradecký tým velmi dobře posílil, což je nakonec vidět i na výsledcích. To jste jistě přivítal?
Vnímám to s velkým povděkem. Kluci, co přišli, tak se dá s jistotou říct, že tým posílili. A jak říkáte, odrazilo se to i na hřišti. Není náhoda, že jsme vyhrávali v přípravě i teď v soutěži. Zaplaťpánbůh, tým šel nahoru. Má sílu a je to vidět, ale pořád máme na čem pracovat.

Sebevědomí týmu zvedl vydařený vstup do soutěže, byť první výhry se rodily těžko. Vnímal jste to také tak?
Vstup do soutěže byl nervóznější. S Vlašimí (1:0) jsme sehráli herně vydařený zápas, jen jsme měli malou produktivitu. V Jihlavě (4:3) jsme začali super, jenže jsme si to sami zkomplikovali a soupeře pustili zpátky do zápasu. Naštěstí jsme to výsledkově zvládli. Nejvíc to haprovalo v domácím zápase s Chrudimí (1:0). To jsme cítili, že to nebyl úplně ideální zápas, ale jsem rád, že jsme takové utkání zvládli. Tohle je umění velkých týmů – vyhrávat,i když se vám nedaří.

Nejvydařenější zápas jste sehráli nyní na Žižkově (2:0), který má být vaším největším soupeřem v boji o postup. Ukázal vzrůstající formu?)
Tam to bylo z naší strany opravdu super. Náš výkon předčil i naše očekávání. Nikdo z nás si nepředstavoval, že budeme od první do devadesáté minuty lepším týmem a budeme zápas kontrolovat. Na Žižkově jsme vyhráli naprosto zaslouženě.

Z pohledu týmu musíte teď pořád vyhrávat, jestli chcete pomýšlet na postup. Co byste i jako budoucí kouč poradil, aby tomu tak bylo?
To je složité. Musíme věřit svojí cestě, své práci a hlavně své psychice, že máme kvalitu a sílu. A když se nedaří, tak si být jisti, že to zvládneme a nepodléhali negativním myšlenkám. Souvisí to i se soupeřem. Se Žižkovem to byl fotbal nahoru dolů. Oba týmy chtěly hrát fotbal. Ale v dalším kole to bude jiné. Přijede Vyšehrad, který to bude chtít odbránit, což bude úplně jiný a těžší zápas. Ale musíme se s tlakem vyrovnat a zápas překlopit na svoji stranu třeba i silou vůle.