První fotbalové krůčky absolvoval v Opočně, ale od 12 let hraje za FC Hradec. Odehrál všechny tři zápasy a při rozhovoru bylo znát jeho velké zklamání z toho, že si v létě na šampionátu nezahraje.

Výsledky ČR „17" v kvalifikaci na ME: – Anglie 0:1, – Itálie 2:1, – Albánie 2:0. Konečné pořadí: 1. Anglie 9 b., 2. ČR 6, 3. Itálie 3, 4. Albánie 0 b.

O tom, že nepostoupíte na ME rozhodl už úvodní zápas s Anglií. V čem byl soupeř lepší?
V první půli jsme Angličany zaskočili aktivní hrou. Poměrně nám vycházely brejky, několikrát jsme šli v přečíslení tři na dva nebo tři na jednoho, ale ve finální fázi chybělo přesnější zakončení. Po přestávce se začala projevovat větší herní vyspělost soupeře, který nás začal přehrávat a byl na tom lépe i kondičně. Dokázal vstřelit gól, žádný neinkasoval a získal důležité tři body. Sportovně musím přiznat, že naše hra už nebyla tak dobrá, prostě jsme odpadli.

Ve zbývajících dvou duelech jste se už radovali z vítězství, která se ovšem nerodila lehce…
S Itálií to bylo hlavně o taktice. I když jsme v poločase prohrávali 0:1, věřili jsme ve vítězství. Řekli jsme si, že to musíme zlomit. Přístup všech kluků byl super. Navíc jsme hráli doma a nechtěli zklamat fanoušky. Ve druhé půli jsme dali dva góly a nakonec se radovali z těsné výhry. Trochu nám přálo i štěstí, ale to ke sportu patří. Celkově si myslím, že jsme si výhru zasloužili. Do závěrečného duelu s Albánií jsme dali všichni maximum. Potřebovali jsme vyhrát co největším rozdílem a doufat, že Anglie prohraje s Itálií. To by znamenalo postup. Bohužel dopadlo vše jinak. My zdolali Albánii 2:0, ale Angličané nezaváhali rovněž a porazili Itálii 2:1. Bezprostředně po zápase jsme z toho byli smutní. Vždyť startovat na ME se nenaskytne každý den.

Odehrál jste všechny zápasy. Můžete zhodnotit svoje výkony?
Nezlobte se, já bych to moc hodnotit nechtěl. Když jsem ale po turnaji mluvil s koučem Čvančarou, tak říkal, že byl se mnou spokojen. Odehrál jsem všechny duely na postu levého záložníka, ale dost mě to táhlo do středu. Hodně jsem se zapojoval do ofenzivy, což mi vyhovovalo. Jediné, co mě trochu mrzí, je fakt, že v každém zápase jsem se dostal do šance, ale míč v síti neskončil.

Jaký byl váš největší zážitek?
To je jednoduché. Hrát proti Angličanům je něco úžasného. Jejich hráči jsou na vysoké úrovni, dokáží se prosadit individuálně. Jejich pracovitost v tréninku je obdivuhodná. Je vidět, že to chtějí někam dotáhnout. Všichni víme, že se v Anglii fotbalem žije a zahrát si Premier League je snem každého mladého fotbalisty.

A co diváci, fandili vám?
To je další velký zážitek. Ve své dosavadní kariéře jsem v tak skvělé atmosféře nikdy nehrál. Fanoušci v Uherském Hradišti i ve Zlíně byli skvělí. Na náš první zápas s Anglií přišlo 2500 diváků, kteří vytvořili báječnou kulisu. Byli naším dvanáctým hráčem. V první čtvrthodině nám to trochu svazovalo nohy, ale pak jsme si na to zvykli a vůbec nám to nevadilo, naopak. Na další dva duely dorazily dvě tisícovky. Za sebe mohu říct, že si strašně vážím toho, že jsem mohl tyto tři duely na jihu Moravy absolvovat. Byla to další velká zkušenost.

V červenci vám bude 17 let. Jaké jsou vaše další cíle?
Osobní cíl je jasný: úspěšně dokončit střední školu (sport. management na Pouchově). Co se týká fotbalu, tak si moc přeji, abychom se s prvoligovým týmem staršího dorostu umístili co nejlépe (rozhovor se uskutečnil po výhře v Č. Budějovicích 3:2, kde Trubač jednou skóroval). Dále bych se rád co nejdříve probojoval do A týmu dospělých k trenéru Prokopcovi a zahrál si s Hradcem ligu. To by byla paráda. Pokud vydrží zdraví a forma, rád bych v budoucnu vyzkoušel také zahraničí.

Jan Skalička