Velcí kamarádi jdou proti sobě. Poprvé v životě budou stát na opačných stranách. Václav Kotal, coby trenér provinčního týmu z Hradce Králové a Jaroslav Hřebík v roli generálního sportovního manažera slavné Sparty Praha.

Před dnešním atraktivním střetem Deník oba, ve fotbalovém zákulisí uznávané muže, exkluzivně vyzpovídal v odlehčeném rozhovoru, který se stejně celý točil kolem fotbalu. Jak jinak.

Rozhovor Deníku

Pánové, kdo z vás je lepší fotbalista?
Hřebík:
Venca Kotal je lepší.
Kotal: Stačí se podívat na statistiky. (směje se) Jednoznačně já.

Chtěli byste mít toho druhého v týmu jako hráče?
Hřebík:
Před pětatřiceti lety ano. (smích)
Kotal: Jarda byl rychlostně abnormálně vybavený hráč. Vždycky jsme říkali, ať mu otevřou za pravým křídlem vrata, aby do nich v té svojí rychlosti nenarazil. (pobaveně) Dokázal dostávat míče za obranu, což je moderní v současném fotbale, a z toho profitovali ostatní spoluhráči. Sice nebyl velký zakončovatel, ale do Hradce bych ho bral.

Oba jste tvrdohlaví, stojíte si za svým názorem. Jakého ražení jsou vaše hádky o fotbale?
Kotal:
Jarda je obrovský perfekcionalista. Většinou jsem pracoval jako jeho podřízený. Vyžadoval, aby vše bylo do posledního detailu připravené. Během tréninků neexistovaly prostoje. Na tohle byl pedant. Musel jsem dávat pozor, protože jeho naštvat nebyl problém. Nastartoval se hned, jakmile se mu něco nelíbilo.
Hřebík: Ale vždyť my jsme se většinou shodli. V podstatě nikdy jsme neměli žádné ostré výměny názorů. (smířlivě)

Přesto se zeptáme. Nastala situace, že jste spolu nemluvili?
Hřebík:
Ne. Spory jsme neměli. A doufám, že je ani mít nebudeme. My jsme si blízko i v civilním životě, blízký vztah mají naše rodiny i naše ženy.
Kotal: Jasně, voláme si, ale s návštěvami to je složité. Není moc času. Moje paní pracuje jako účetní na biskupství. Kolikrát tam je do večera. Jakmile možnost je, tak se samozřejmě setkáváme. Když jsem byl v Praze, tak jsem u Jardy dvakrát do týdne přespával. Vzpomínám, že jsme sledovali zápasy Ligy mistrů a spoustu věcí konzultovali. Jak říká Jarda, tak manželky si padly do oka. Létaly za námi do Ruska, volají si. Za muže mají choleriky, takže si mají stále o čem povídat. (rozesměje se)

V minulosti jste si navzájem šéfovali. Václav Kotal v Hradci Jaroslavu Hřebíkovi, při společných angažmá tomu bylo naopak. Kdo byl tvrdší šéf?
Hřebík:
Asi já, protože když si mě tenkrát Venca vzal jako trenéra do Hradce, kde dělal sportovního ředitele, byl na mě takovej hodnej. Zatímco já, když jsem ho měl jako asistenta, tak jsem byl přísnější.
Kotal: Jarda ví, že jsem ho jako trenéra vždycky respektoval. Vzpomínám, jak kdysi dokázal přesvědčit majitele hradeckého klubu doktora Vodu, aby koupil Koubka. V Hradci se pak hrál fotbal, na který se hezky dívalo. Výsledky byly také. Jako trenéra mě inspiroval. Já nikdy neměl ambice stát na lavičce. Změnilo se to až právě ve chvíli, kdy jsem byl v Hradci sportovní ředitel a Jarda trenér. Hodně jsme se o práci bavili. Vzal jsem divizní béčko a postoupili jsme. S Kolínem taktéž. Zjistil jsem, že to můžu dělat.

Jak vzpomínáte na společné angažmá v Dynamu Moskva? Jak bylo důležité, že jste pro život v Rusku měli jeden druhého?
Kotal:
Bydleli jsme v Českém domě. Já na pokoji sám, Jarda se Stěpanem Marusincem, který nám tlumočil do ruštiny. Veškerý čas jsme trávili spolu. Za Moskvu jsme k jednomu profesorovi jezdili hrát tenis. Mastili jsme čtyřhru a vyloženě se dali dohromady. Žili jsme tam jako tři chlapi v chalupě. (směje se)
Hřebík: Bylo to hodně důležité. Bohužel Venca měl v té době smutnou událost v rodině, kdy mu zemřel táta, tak jsme prožívali horší období.

Máte společné mimofotbalové zájmy?
Hřebík:
Venca mi občas vypráví o burze, já tomu celkem rozumím. Tuhle oblast sice nemám ve svém zájmu, ale když o burze povídá, tak o tom přemýšlím.
Kotal: Když to Jarda naťuknul… Jako vystudovaného ekonoma mě finance zajímají celkově. O burzu se zajímám, ale abyste obchodoval na úrovni, tak musíte mít čas, sedět u toho. Skloubit s fotbalem to nejde, považuji to spíš za relax.

Chápal vystudovaný strojař svět burzy a akcií?
Kotal:
Jednou jsem mu poradil, aby nakoupil akcie ČEZ. Občas se ho zeptám, jestli s tím něco dělá. Odvětí mi, že ne. Má nakoupeno, ale neobchoduje. Taky nemá čas.

Jací jste byli studenti? Užili jste si společný život na kolejích?
Hřebík:
V době studia jsme hráli za fakultu, jezdili jsme do zahraničí… Studentská léta na koleji na Strahově jsme prožili asi tak, jak na to studenti většinou vzpomínají. Rozhodně jsme si nemysleli, že budeme dál společně působit ve fotbale.
Kotal: Byli jsme velcí karbaníci. Jarda za námi dojížděl na Strahov. S vysokoškolským týmem jsme vymetali turnaje, hráli ping-pong. Pořád jsme se o něco sázeli. Byl to krásný život. Měli jsme skvělou partu.

Myslíte si, že ještě někdy budete zase pracovat spolu?
Kotal:
Nikdy neříkej nikdy. Vždycky jsem chtěl pracovat s lidmi, kteří mají stejnou filozofii a fotbalu dávají maximum. Trenéřina není otázkou věku, ale toho, jak jste ochotný se zdokonalovat, učit se nové věci. Vždycky se nám spolu dělalo dobře a nemyslím, že by tomu bylo jinak.
Hřebík: Já myslím, že už asi ne. Přece jen už jsme ve věku (rozesměje se), takže to zřejmě nevyjde. I když by to nebylo špatné, protože fotbalově si hodně rozumíme.

Jak byste svého kolegu charakterizoval jako člověka i jako kouče?
Hřebík:
U Venci to je vysoká odbornost a slušnost.
Kotal: Cholerik a perfekcionalista. Pokud někdo nesplnil to, co měl, tak to vždy řešil rázně. Myslím, že takový nejsem. Spíš se snažím najít cestu vzájemné dohody. Ale Jarda se během let také malinko obrousil. Zažil jsem ho, když házel ovladačem po kabině. Nevím, jestli to dělá doteď. (směje se)

Před vzájemným zápasem se určitě setkáte. O čem se budete bavit, bude to o fotbale?
Hřebík:
Ne. Venca mi bude vyhrožovat (úsměv).
Kotal: Ale ne (usmívá se). Asi se potkáme, nemám s tím problém. Za Jardou jsem byl nedávno na Spartě. Hodinu jsem u něj seděl a bylo to příjemné setkání. Teď se poprvé setkáme v roli konkurentů. Od doby, co nastoupil do Sparty, tak se hecujeme. Tedy především já jeho, protože Jarda je v těžší pozici. Sparta je Sparta. Na podzim vyhrála všechna venkovní utkání. Pokud by u nás ztratila, byl by to obrovský úspěch.

Co je spojuje?

FILOZOFIE:
Oba jsou uznávaní odborníci. A úspěšní. Ordinují zábavný, ale náročný pracovitý fotbal. Vyžadují stoprocentní plnění úkolů v maximální možné rychlosti. Když to jde v Barceloně, proč ne u nás, říkají. S hráči v tréninku pracují na detailech, a to opakovaně. „Jedině tak to mohou dostat do krve,“ tvrdí Kotal. I ve svých letech se vzdělávají, fotbal je jejich vášní. Klábosili by o něm celé dny.

POVAHY: „Naše manželky mají za muže choleriky, takže si mají stále o čem povídat,“ směje se Kotal. Historky o Hřebíkových výstupech v kabině se staly legendárními. Pronikavý hlas, kterým během zápasu cepuje hráče, je pověstný. Když se nese nad stadionem, tráva strachy žloutne. Také Kotal umí spustit hrůzu, je ale větší liberál.

VZDĚLANOST: Oba úspěšně dokončili vysokou školu, Hřebík je strojním inženýrem. Kotal zase vystudoval finance na VŠE v Praze. Kouč Hradce by se klidně mohl živit jako makléř, prostředí burzy mu učarovalo. Do tajů financí zasvěcoval i Hřebíka, prozatím bezvýsledně.

Co je rozděluje?

ÚSPĚCHY:
Nedá se říct, že jeden je úspěšný a druhý ne. Jen Hřebík je víc vidět. Jméno si udělal ve Spartě, tažení Ligou mistrů v roce 2001 bylo fantastické, jako hlavní kouč trénoval také Slavii či Jablonec. S reprezentační devatenáctkou se loni probojoval do finále mistrovství Evropy, kde zle zatápěl Španělům.
Kotal také umí, ale úspěchy sbíral především v nižších soutěžích – s hradeckým béčkem, Kolínem či Náchodem. Mezi elitu se vyšvihl až v Hradci, jejž vytáhl z podprůměru až do ligy.

MÉDIA: Hřebík to s nimi umí. Na sekretariátu Sparty leží desítky žádostí o rozhovor s ním. V roli experta hodnotí v České televizi Ligu mistrů. Jako řečník je obratný.
Kotal média tolik nevyhledává, ve středu pozornosti bývá nerad. Rozhovory poskytuje, ale nemusí je. Logicky není tolik žádaný.
Společná angažmá

Hradec Králové (červenec 1997 – červen 1998)
Kotal sportovní ředitel klubu, Hřebík hlavní kouč:
Hradec se zachránil, pod Hřebíkem se hrál svižný a pohledný fotbal. Pamětníci vzpomínají na situaci z 24. kola, kdy kouč na protest proti výkonu rozhodčího Poledníka opustil lavičku a sedl si mezi diváky na tribunu.

Jablonec (2000 – 2001)
Hřebík hlavní trenér, Kotal asistent:
Jejich první setkání na lavičce. Od Miroslava Pelty dostal Hřebík za úkol předělat celý tým. V kádru byli hlavně starší hráči. „Byla to válka, vážně těžká práce. Předchozí mužstvo mělo relativně úspěch a teď je máte nahradit mladšími. Nakonec jsme ligu zachránili,“ říká Kotal.

Sparta Praha (2001 – 2002)
Hřebík hlavní trenér, Kotal kouč B-mužstva:
Kotal oficiálně trénoval béčko, ale intenzivně pracoval pro Hřebíkovo áčko. Jednalo se o nejúspěšnější období Sparty se slavným zápasem proti Realu Madrid v osmifinále Ligy mistrů. „Jezdil jsem pro áčko sledovat soupeře a připravoval podklady. Byl jsem na derby Barcelony s Realem, nebo na Spartaku Moskva,“ vzpomíná Václav Kotal.

Dynamo Moskva (listopad 2003 – červenec 2004)
Hřebík hlavní trenér, Kotal asistent:
Kotal trénoval B-tým Sparty, na odchodu za Hřebíkem se musel domluvit. Největší rozkol nastal s vedením ruského klubu, které si chtělo kádr sestavit podle svých představ. Filozofie českých koučů byla jiná. Ani ruští hráči Hřebíka nepřijali, někteří si na něho v médiích stěžovali. „Bylo jen otázkou času, kdy nás zlikvidují,“ soudí Kotal. Došlo k tomu v červenci.

Sparta Praha (prosinec 2004 – říjen 2005)
Hřebík hlavní trenér, Kotal asistent:
Po vyhazovu oblíbeného Františka Straky nastal obrovský problém s fanoušky, kteří Hřebíka nevzali. Sice Sparta získala titul, ale averze přetrvávala. Hřebík a jeho rodina byla tři měsíce hlídaná ochrankou. „V té atmosféře se nedalo pracovat,“ přiznává s odstupem času Kotal.

Radek Špryňar, Jiří Tůma