Pro někoho pan Neznámý, pro druhé progresivní odborník pracující výhradně podle moderního střihu. Bývalý fotbalista Plastiky Nitra, Slovák Róbert Barborík, před měsícem vystřídal Ladislava Škorpila na postu sportovního ředitele FC Hradec Králové.

„Jsem přesvědčený, že i v našich podmínkách jde poctivou prací a systémem udělat úspěch," říká pětačtyřicetiletý obdivovatel Bayernu Mnichov.

Od nové sezony jste se přesunul na pozici sportovního ředitele klubu. Cítíte větší zodpovědnost?
Ano. Od mládeže jsem pokročil k dospělému fotbalu, který je mnohem víc sledovaný veřejností. A v Hradci obzvlášť. Stanovili jsme si cíle, jež chceme splnit.

Můžete být konkrétnější?
V podzimní části chceme mužstvo stabilizovat, dostat tam mladší hráče. V tabulce bychom rádi měli okolo sedmadvaceti bodů. Nečekám velké bodové zisky, ale kdyby se to povedlo, budeme samozřejmě rádi. Ovšem jsme realisté, kádr prochází určitou obměnou.

Klub ale proklamuje, že chce hned zpátky do ligy. Vy to vidíte jinak?
Ale ne. Cíl takový máme. Chceme postoupit, ale nepředpokládám, že vše půjde hladce. Mužstvo potřebuje čas. Trenér Prokopec dostal prostor pro systematickou práci a bylo by zbytečné po něm chtít, abychom byli po podzimu na prvním místě. Rozhodující bude až konečná tabulka.

Aktivní fotbalovou kariéru jste spojil s Nitrou, kterou jste poté i trénoval. Proč jste odešel ze slovenského fotbalu?
Od Hradce jsem dostal kvalitní nabídku. Rozhodujícím faktorem bylo otevření fotbalové akademie. To mě hrozně lákalo. Navíc v Nitře jsem  měl výhrady k práci. Nesouhlasil jsem s tím, jak se zapracovávali mladí hráči. Navíc se tam každý půlrok měnil trenér. To se pak nepracuje moc dobře.

Je v Nitře stále cítit duch Ľubomíra Moravčíka?
Ano, stále. Je to velká osobnost. Lidi na něho stále vzpomínají. Bohužel je to dávno, co v klubu byl. Chtělo by to nějaké další hvězdy. U nás vyrostl třeba Miroslav Stoh, ale v Nitře ligu nikdy nehrál. Lidi se s ním nikdy úplně neidentifikovali. Na rozdíl právě od Moravčíka, který hrál federální ligu pět let a až pak odešel do St. Etienne.  Byla radost se na něho dívat. My ostatní jsme se mu snažili aspoň trochu vyrovnat.

Jaká je vaše fotbalová filozofie?
Měli bychom  hrát aktivní fotbal. A v managementu bychom měli využít potenciál lidí a hráčů, které máme v mládeži. Z České republiky by naším příkladem měla být třeba Olomouc.

Mluvíte o Olomouci, ale vaším vzorem je organizace Bayernu Mnichov, ne?
(usmívá se) Spousta lidí nyní vzhlíží k německému fotbalu, takže nebudu jediný. Bayern sleduju delší dobu. Lidé, kteří v klubu dříve hráli, ho nyní perfektně řídí. Proto je Bayern sportovně i ekonomicky úspěšný.  Jsem přesvědčený, že i v našich podmínkách jde poctivou prací a systémem udělat úspěch.

Kdo je Róbert Barborík?
Narozen: 13. června 1968

Hráčská kariéra: V československé lize hrál za Plastiku Nitra. Ve  federální soutěži nastoupil v 15 utkáních. Dále hrál i za maďarskou Pécs a rakouský Mödling.

Trenérská kariéra: V sezoně 2010-2011 trénoval FC Baník Most, v ročníku 2011-2012 vedl FC Nitra a v sezoně 2012-2013 byl šéftrenérem mládeže FC Hradec Králové.

Zajímavost: V Nitře hrál s ikonou slovenského fotbalu Ľubomírem Moravčíkem; před dvěma lety dokázal zachránit Most z beznadějné situace ve druhé lize.

Souhlasíte tedy s Jaroslavem Hřebíkem, že i česká mužstva mohou hrát stejný fotbal jako Bayern nebo Barcelona?
Do určité míry ano, ale vždycky je to podmíněné herním individuálním výkonem. Kvalitou. A my bohužel nemáme tolik obyvatel jako sousední Němci, ve výběru jsme omezení. Ovšem z hlediska nasazení a pohybu můžeme komukoliv konkurovat a vychovávat takové hráče jako je Mario Götze nebo Marco Reus.

Proč se tak neděje? Je problémem talentovaných českých fotbalistů, že vyrůstají doma a ne v německém vysoce konkurenčním prostředí?
Výborná otázka. Často se 
o tom bavíme. Myslím, že na mladé hráče zbytečně vytváříme tlak a obrovská očekávání už v momentě, kdy nastupují k prvnímu ligovému zápasu. Potřebujeme, aby nás hned upoutali, jinak je zle. Ale proč? Vyjel jsem si statistku z bundesligy, kolik sedmnáctiletých hráčů tam v posledním období nastoupilo. A to jsou neuvěřitelná čísla! Navíc ti hráči nastupují před plnými stadiony a pod neustálým drobnohledem médií a fanoušků.

Což jsou další rozdíly oproti české lize a bundeslize. U nás takové zkušenosti jednoduše nikdy nasbírat nemůžete.
Kluci od nás vycházejí z jiného prostředí. Tady se hraje před pěti tisíci lidmi, kolikrát ani to ne.

Němci učinili velkou reorganizaci po neúspěšném mistrovství Evropy v roce 2004, kdy je vyřadilo české „béčko". Nastavili si nová moderní pravidla, která přísně dodržují. Měli bychom si z jejich systému něco vzít?
Jistě, už jen proto, že Německo je za humny a jejich fotbal nám byl vždy blízký. Navíc máme i jisté shodné charakterové rysy.

Tak proč to není vidět?
Protože my něco začneme a po krátké době o tom hned pochybujeme. Kdežto Němci jsou důslední a své záměry dotáhnou až do konce. Revoluci tam začal Matthias Sammer, vybral si lidi, spoustu věcí změnili u mládeže, začali hrát kombinační fotbal, nenakopávali míče, ovšem klady ze své hry si ponechali – dobrou organizaci, bojovnost, běhavost. Proto německá reprezentace už delší dobu udává trend světového fotbalu.

Myslíte, že u nás se pořád nic neděje? Že spíme?
To ne. Nějaké kroky se udělaly. Trenéři, co řídí mládež, mají dobré myšlenky. Teď jde o to, je uvést zdárně do praxe.

Jak to koresponduje s tím, že před pár týdny došlo k odvolání všech reprezentačních trenérů od U 16 až po U 19? Copak je to koncepční krok?
Tohle nechci hodnotit. V principu by to mělo být tak, že někdo si vybere lidi, za které ponese zodpovědnost. Trenérům se poskytne odpovídající prostor a po čase se jejich práce vyhodnotí. Jenže u nás se takhle nepracuje. My hned vyhodnocujeme, vynášíme soudy a někoho odvoláváme. To je případ trenérů v naší lize, kde je obrovská fluktuace.

V černobílém klubu pracujete už více než rok. V jakém stavu se nachází hradecký fotbal?
Zklamání ze sestupu bylo velké, na každém to bylo znát. Je třeba to brát jako skutečnost, vyrovnat se s tím a dívat se dopředu. V Hradci je veliké množství perspektivních hráčů, zhruba deset reprezentantů, je odkud čerpat. Naší povinností je, abychom jim za každou cenu vytvořili takové podmínky, aby z klubu neodcházeli. To by mělo být prioritou.

A jsme u toho. Chtějí vůbec mladí talentovaní fotbalisté do Hradce? Na úrovni áčka je klub brán z mnoha důvodů hodně z despektem…
Kluci ve věku čtrnácti patnácti let, i jejich rodiče, vnímají Hradec dobře. Klub hodně investoval do mládeže, do mladých trenérů, kteří chtějí pracovat. A to je jediná cesta, jak být úspěšný a jak se stabilizovat v první lize.