Balkánský fotbal má zmapovaný jako nikdo v Česku. A když domů přivede fotbalistu s jižanskou krví, málokdy se splete. Vlastně nikdy. Pověst, kterou si Jiří Plíšek (40) trpělivě budoval, mu pomohl vyleštit bosenský drahokam Edin Džeko, střelec Manchesteru City.

„Bylo by skvělé, kdybych ještě někoho takového objevil," říká momentálně kouč Hradce Králové, kde má samo sebou k ruce tři hráče z Bosny a Hercegoviny.

Do české ligy jste přivedl spoustu hráčů z Balkánu, kteří se zde výrazně prosadili. Máte  na to speciální recept?
Je to jednoduché – vybírám si je sám. Nečekám, že přijde manažer a bude mě přesvědčovat, jak skvělého fotbalistu má. To většinou končí krachem. Tím, že se v prostředí vyznám a dokážu si sehnat i informace osobního rázu, tak nevařím pouze z toho, co vidím na hřišti. Dokážu si složit pestrou mozaiku. Zda je kluk schopný pracovat a zda se hodí do českého prostředí.

Věřili vašim schopnostem majitelé klubů v Česku? Nepovídejte, že jste ještě nenarazil.
Trochu bych to rozvedl: Každý majitel si přeje získat hráče, který nestojí hodně a ještě v sobě bude skrývat obchodní potenciál. Takový, aby se na něm dalo hodně vydělat. Zájem majitelů obecně o takové fotbalisty je.

A další aspekty?
Pak je důležité uhlídat, kolik balkánských hráčů v jednotlivém klubu může být. Může se to postupem času projevit kontraproduktivně a toho by se měl majitel bát. Kromě toho hraje roli české prostředí.

Jak to myslíte?
Nakolik je ochotno pracovat s cizinci. Čímž samozřejmě nevylučuji, že samotný cizinec musí mít snahu se adaptovat. Úskalí tady jsou.

Posmívali se vám lidé z fotbalového prostředí, že se snažíte jít touto cestou?
Na začátku ano. Moc dobře si pamatuji, jak to bylo s Edinem. Lidé, kteří jeho příchod silně zpochybňovali, za dva tři roky tvrdili, že už tehdy věděli, jak výjimečným fotbalistou je. V začátcích to k tomu patřilo a nebylo to jednoduché. Dneska je to jiné. Tím, že hráči, za které jsem položil ruku do ohně,  se tady vesměs všichni uplatnili a byli pro českou ligu přínosem, tak moje slovo má váhu. Už na mě koukají seriózně. Zároveň ale nemohu vyloučit, že o mě někdo nebude říkat: Hele, ten sem tahá nějaký Bosňáky! Zase jsou tady hráči z Balkánu! To je však už otázka závisti nebo osobního zájmu.

Bylo složité prošlapat si cestu?
Každý začátek je těžký, ale na druhou stranu je potřeba těm lidem rozumět. Všichni si pamatujeme, jaký byl v Česku  pohled na hráče z bývalé Jugoslávie. Devadesát procent z nich zklamalo, byly s nimi velké problémy. Ale já měl jednu velkou výhodu.

To mi řekněte, jakou.
Přicházel jsem se znalostí prostředí. Věděl jsem, co chci, za co bojuji a proč tomu věřím. Musel jsem umět přesvědčit prostředí a také dostat adekvátní prostor. To se naštěstí povedlo.

Vzpomínáte si, za kolik jste Edina Džeka do Teplic pořizovali?
Za dva miliony korun.

Teď je jeho tržní cena 27 milionů eur. Docela rozdíl, ne?
(směje se) Tak uvažují manažeři. Pro mě je přínosné, že za Edinem mohu přijet do takového klubu, jako je Manchester City, mohu u něj být, stát vedle něho na hřišti a procházet se po stadionu. Můžeme si povídat ve stále stejné rovině, protože mě stále bere jako trenéra. Tohle je pro mě přidaná hodnota. Ne jeho tržní cena. Ta mě  nechává chladným. (usmívá se)

S Džekem jste zpočátku bojoval, dokonce jste ho přeřadil i do béčka. Měli jste spory. Stává se běžně u balkánských hráčů, že si to celé musí „sednout"?
Oni si především musí zvyknout na jiný způsob tréninku. U nás je mnohem více síly, kondice, taktiky. Takové prvky tolik neznají. Na druhou stranu se jim nebrání v technice a v rozvíjení individuálních dovedností, které nám naopak chybí. Mají jinou mentalitu, projevují jiné emoce. Všechno to jsou překážky, které v jejich adaptaci hrají roli.

Trenér Hradce Králové Jiří Plíšek

Je potřeba, aby tady měli někoho, kdo jim bude rozumět?
To je naprosto klíčová věc. Ne každý jejich projev je negativní. To je třeba si uvědomit. My jsme zvyklí na něco jiného a neumíme s tím pracovat. Je potřeba vnímat jejich mentalitu.

A být třeba i tvrdý?
Tak bych to nespecifikoval. Chovám se k nim stejně jako k hráčům z Čech. Někdy musíte najít jinou formu komunikace. Je to o servisu, o přístupu k nim. Pokud chcete, aby se zařadili, tak jim některé věci musíte vysvětlovat intenzivněji. To ale neznamená, že se jim věnuji na úkor českých hráčů.

Sníte o tom, že objevíte dalšího Edina Džeka?
Přál bych si to, protože bych nechtěl, aby se povídalo jenom o Edinovi. Trochu se zapomíná na další kluky, kteří tady jsou úspěšní. Ať je to Mahmutovič, nebo Ljevakovič. Ve Spartě byl Vršajevič, který nyní hraje za Hajduk Split a je v bosenské reprezentaci. Ale Edin je megahvězda s neobyčejným příběhem. Příběhem dítěte z válečného Sarajeva. Bylo skvělé, kdybych ještě někoho takového našel.

V Hradci máte záložníka Harise Harbu. Má potenciál prosadit se někdy ve vyhlášené evropské lize? Řekněme v Bundeslize. Podobně jako Džeko po odchodu z Teplic?
Těžká otázka. Jeho limitem je věk (Harbovi je čtyřiadvacet). A není útočníkem, jako je Edin. Ti jsou vždycky mnohem víc cenění. I proto se dostal do klubu, kterých je jenom pár na světě. Haris je hráčem, který svojí kvalitou pozvedl standard Hradce Králové. To byl náš cíl, a ten se splnil.

Počkejte. Má Harba na to hrát Bundesligu?
Rozhodně má na to hrát zahraniční ligu. Ale jestli to bude Bundesliga nebo jiná evropská top liga, to si netroufám říct. Důležitý by byl výběr týmu. Pokud se bavíme o Německu, jeho motivací by měl být klub uprostřed tabulky. Tam bych viděl jeho hranici. Spíš si ale myslím, že jeho další kroky povedou do Turecka. Tam má větší šanci se prosadit.

Co Asim Zec? Parametry splňuje. Jedná se o velmi mladého útočníka. Navrch gólového.
Je to obrovsky zajímavý hráč s velkými předpoklady. Stejně tak s velkými nedostatky. Musí se naučit správnému vnímání fotbalových pravidel i společenského života. Pořád je to ještě dítě. Bude velmi podstatné, jak to zvládne osobnostně.

Budete mu chtít dát na jaře větší prostor?
Všechno záleží na něm. Jeho situace je poněkud komplikovaná, protože s námi nestrávil větší část přípravy, jelikož se účastnil reprezentačních srazů.

Před náročným začátkem jarní části vám chybí klasický hrotový útočník. Zraněni jsou Dvořák a Uškovič. Je to pro vás velká komplikace?
Samozřejmě. Útočníka máte na trávníku od toho, aby střílel góly. Za další to ovlivňuje pohled na způsob hry a na to, jak se budeme prezentovat. V momentě, kdy jsme přišli o oba útočníky, a typologicky nikoho podobného nemáme, tak se dostáváme do situace, kdy přemýšlíme, jak budeme hrát, abychom byli úspěšní.

Vpředu jste zkoušel Vojtěcha Štěpána. Je pro vás nyní volbou číslo jedna?
To netvrdím, ale všechny varianty vycházejí z použití ofenzivních záložníků.

V pátek se pustíte do záchranářských prací v Jihlavě. Jak obtížné jaro čekáte?
Velmi náročné. Všichni víme, že patříme do balíku týmů, které hrají o bytí a nebytí. Také víme, jak se vyvíjí situace v ostatních klubech. Nečeká nás nic snadného, ale jak jsem poznal tuhle kabinu a kluky, tak věřím, že obstojíme.