Vítězství nad Ústí nad Labem (2:0) zařídil borec, od kterého se to čekalo snad nejméně.
MAREK JANDÍK dosud v Gambrinus lize odehrál jen patnáct minut proti Plzni. V neděli ho trenér Václav Kotal poslal do hry v 84. minutě za stavu 0:0 a měl šťastnou ruku.
Fotbalista, který dnes oslaví šestadvacáté narozeniny, vstřelil dva góly, čímž vykouzlil „votrokům“ tři body.
„Stále mi nedochází, co se vlastně stalo,“ zubí se Jandík, povoláním útočník i obránce.
Marku, už jste se probral z krásného snu?
Doufám, že to jen sen nebyl. (směje se) Krásně jsem se vyspal. Je mi fajn.
Ještě, aby nebylo. V první lize se dvě branky nestřílejí každý den, navíc během šesti minut.
Stále mi nedochází, co se vlastně stalo. Myslím, že mi to dojde až během tohoto týdne. Že jsem vstřelil dva góly v Gambrinus lize… Bylo to strašně rychlý. Na hřiště jsem šel jen na šest minut, dvakrát se to ode mě odrazilo do branky a byl zase konec. Nějak mi to stále nedocvakává.
Jste zbytečně skromný. Vaše první trefa, kterou jste vstřelil hlavou po rohovém kopu, byla výstavní. Balon zamířil rovnou do šibenice…
Kasi (Kasálek) zahrál vynikající roh, byl jsem domluvený s Dvořkou (Dvořák), že mu odblokuju hráče, který ho hlídá, a nakonec jsem zůstal sám nehlídaný. Míč jsem se snažil trefit tak, aby šel na bránu, protože jsem věděl, že jejich gólman je zraněný. Na čáře se nemohl ani hnout. Vyšlo to krásně.
Ústecký Vorel se těžce zvedal po každém zákroku. Šel jste na trávník s tím, že musíte za každou cenu střílet?
Na střídačce jsme si to říkali všichni, že musíme zakončovat. Jenže během prvního poločasu jsme vystřelili snad dvakrát. V druhé půli jsme přidali na četnosti střel, ale pokaždé ho to nějak trefilo. Přitom Vorel vypadal v bráně jako mrzák. Stačilo, aby jen vyhodil balon a byl hotovej. I když to bylo jen na šest minut, tak jsem šel na plac s tím, že chci hrozně dát gól. A nakonec tam spadly dva.
Právě v úterý slavíte šestadvacáté narozeniny. Dal jste si ideální dárek?
Docela to vyšlo, že? Je to pěkný dárek, ale neberu to moc vážně. Hlavní je, že máme tři body a to zbylé je pouze třešnička na dortu.
Dva vstřelené góly, navíc první ligové, do toho oslava narozenin. Už víte, kolik vás to bude stát?
Přesnou částku jsem ještě nedozvěděl.
A bude vám vůbec stačit výplata?
To by snad mohla. Doufám. (rozesměje se)
V Ústí jste nastoupil v útoku, ale trenéři vám v minulosti častokrát svěřili i roli stopera. Také v Hradci pendlujete. Vyhovuje vám to?
Za ty roky jsem si na rošády už docela zvykl. V obraně jsem nastupoval třeba v druhé lize v Sokolově, v útoku zase ve Vítkovicích.
Co vám sedí víc?
Vždycky to, co zrovna nehraju. Když jsem v obraně, tak bych si radši zahrál v útoku. Opačně to platí stejně. Nejradši bych byl, abych někde zakotvil natrvalo.
Po výhře nad Ústím nad Labem máte na sestupovou příčku náskok dvanácti bodů, přičemž do konce soutěže zbývá šest kol. Už jste si připili na takřka stoprocentní záchranu?
Ne. Ještě je čas. Stále potřebujeme jeden zápas vyhrát.
Stane se tak v neděli, kdy hostíte Brno?
Bylo by to krásné. Oslavit zachování ligy v Hradci před vlastními fanoušky by nemělo chybu.
