Hlava vztyčená ke stropu haly, na tváři vykreslený úsměv a pod „skořápkou“ plno úžasných hokejových myšlenek. To byl OTAKAR JANECKÝ na ledové ploše. Šestačtyřicetiletý muž však hokej již nehraje. Loni v létě se se svojí bohatou a úspěšnou kariérou rozloučil pompézní exhibicí v pardubické ČEZ Areně.

Jméno Janecký však stále táhne a určitě ještě nějaký čas táhnout bude. Při oslavách postupu fotbalistů Staré Paky do I. B třídy organizátoři slavnostního odpoledne právě Janeckého požádali, jestli by nesestavil tým, jenž se utká s fotbalovými internacionály České republiky.

Prohráli jste 3:4. Na porážky nejste asi moc zvyklý, že?

Tak tady to bylo jedno. Hlavně, že nepršelo a svítilo sluníčko. (rozesměje se) Ale fotbal to byl dobrý, i když jsme nakonec prohráli.

Co jsem tak pozoroval, na trávníku jste měl několik celkem slibných momentů. Jak se hodnotíte jako fotbalista?

Tak na to, že fotbal moc nehraju, to jakžtakž šlo. Před čtrnácti dny jsem si zahrál domav Pardubicích 2x 30 minut a byla to hrůza. Nemyslím po fotbalové stránce, ale po fyzické. Jak člověk není v zápřahu, tak je to špatné.

Snažíte se aspoň trochu hlídat a udržovat kondici v přijatelné míře?

Samozřejmě se snažím. Člověk se většinou stará o nějaký obchod a nemá moc času. Ale snažím se. Víte co je nejhorší? Přinutit se.

Jste příznivcem benefičních utkání, jako třeba ve Staré Pace? Je to pro vás příjemné zpestření léta?

Když se to dělá pro takové lidi, jako je třeba Martin Kohút (pozn. red: packý boxer), tak si myslím, že je to velice příjemné. Sice jsme tady většinou sportovci, ale tyhle akce jsou už spíše showbyznys. Vždyť se dělají především pro lidi. Aby pak rádi chodili na hokej nebo fotbal třeba do Hradce Králové či Pardubic. Myslím si, že svůj účel to má.

Navíc, když část výtěžku z celé akce putuje na humanitární účely…

Jistě. Vybraly se tady nějaké peníze (pozn. red.: 5500 Kč), které odejdou na konto hematoonkologického oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Jsem rád, že tímto způsobem můžemepomoci. V loňské sezoně jste zastával roli asistenta u pardubického dorostu.

Zůstanete ve stejné pozici i letos?

Ne. V Pardubicích už netrénuju vůbec nic.

Proč? Trenérská profese se vám znelíbila?

Ne. To ne. Ale prostě to tak vyplynulo. Měl jsem dělat asistenta panu Jiřímu Šejbovi, ale nedohodli jsem se. Jirka preferoval bývalého asistenta Láďu Dinise.

Jste naštvaný?

Nejsem. Já to plně respektuji. Tak to prostě je.

Dobře. Takže se teď plně upnete na svého syna? Jak se vůbec jeho kariéra rozjíždí?

Abych byl upřímný, tak mě strašně mrzí jedna věc.

Jaká to je?

Ota skončil u pardubických juniorů, už za ně vzhledem k věku nemůže hrát. Měl jsem příslib od Miloše Říhy, že se zapojí do přípravy áčka. Nestalo se tak. Pardubice se k němumohly zachovat lépe. Předpokládám, že s kariérou neskončí.

Kde se tedy zapojí do přípravy?

Během léta si ho vezmu na starostsám společně právě s Martinem Kohútem a na konci července odjede do Finska.

Prozradíte, o jaký finský klub se jedná? Jde o Jokerit?

Ne. Jedná se o Lahti. Trénuje tam Hannu Aravirta, s nímž stále udržuju výborné vztahy.

Myslíte, že se v prvním mužstvu Lahti udrží?

Pevně věřím, že další sezonu odehraje ve Finsku. Teď už to záleží jen na něm.