Fotbalisté Kratonoh si po unikátní sezoně, ve které nepoznali hořkost porážky, vybojovali postup do I. A třídy. Rozhodly duely se Sobotkou

Nenašel se nikdo, kdo by je porazil. Za celou sezonu inkasovali pouhých dvanáct branek. Úspěšnější mužstvo byste tento rok hledali v Čechách asi marně.

Pod fantastický úspěch kratonožského fotbalu se mimo jiné podepsal i trenér Sokola KAREL VÍTEK. Také on mohl po vítězství v klíčové bitvě o postup v předposledním kole v Sobotce propadnout slastným pocitům euforie.

Máte za sebou skvostnou sezonu. Co pro vás dosažený úspěch znamená?
Jedná se o splnění fotbalového snu hráčů, funkcionářů, fanoušků a sponzorů našeho oddílu. Vždyť o postup do I. A třídy jsme se marně pokoušeli několik let. Pravidelně jsme se umisťovali mezi druhým až pátým místem, s výjimkou úvodní sezony v I. B třídě za trenéra Zackla, kdy jsme skončili na chvostu tabulky. Ale vždy se našel nějaký soupeř, který byl po fotbalové, častěji však ekonomické stránce silnější než my. Dvakrát jsme dokonce skončili na druhém postupovém místě, avšak v součtu obou skupin B třídy jsme byli ti horší. Jednou nám takto sebral postup Rudník, podruhé Miletín. Jinak jde o historický úspěch, nejen co se týče postupu, ale i dosaženého bodového zisku a celkového skóre. V šestadvaceti mistrovských utkáních jsme pouze pětkrát remizovali, a překonali tak klubový rekord patnácti neprohraných zápasů v řadě za trenéra Míchala v sezoně 2005/06. I počet dvanácti obdržených branek za celou sezonu je bezpochyby unikátní ve všech republikových soutěžích.

Přiznejte, věřil jste před sezonou, že by mužstvo mohlo docílit postupu?
Před sezonou i po podzimu jsem tomu věřil, avšak předpokládal jsem postup ze druhého místa. Po ekonomické stránce jsme se se Sobotkou měřit nemohli. Čekali jsme, že si jednobodový náskok udrží. Neočekávali jsme však, že z divize spadne Týniště, které mělo po podzimu nahráno dost bodů. Sestup „našich“ Východočechů do krajského přeboru má vždy vliv na postupy z nižších soutěží.

O vašem triumfu definitivně rozhodlo předposlední kolo a vítězství v přímém souboji o prvenství v Sobotce. Co jste v onom zápase prožíval?
S asistentem Rudou Veverkou jsme nebyli před tímto zápasem nervóznější než před jinými. Já věřil, že předvedeme sebevědomý výkon a uspějeme. Sice nám k postupu stačilo i prohrát o dva góly, neboť doma jsme soupeře porazili 3:0, pouze však za předpokladu našeho vítězství v posledním kole. Ale na to jsme nechtěli spoléhat. Jeli jsme do Sobotky s cílem nebránit pofidérní náskok. Po vyrovnávací brance domácích a našem zbytečném vyloučení byl sice soupeř na koni a o poločase bylo u nás v kabině hodně dusno, ale nakonec rozhodla naše kvalita. Po našem vyrovnání na 2:2 jsme už tušili, že soupeř na zvrat nemá a o postupu je rozhodnuto. Zbytek utkání, to už byl hřejivý pocit z dobře vykonané práce mísící se s pocity euforie.

Z tohoto zápasu jste měli velké obavy. Co ho nakonec rozhodlo?
Jak jsem uvedl, rozhodla naše kvalita a vyrovnanost kádru ve všech řadách. Sobotka byla v uplynulém ročníku silná ve hře dopředu, ale v obranné činnosti mívala problémy. Ač jsme se v utkání ujali vedení, záhy jsme o něj zbytečně přišli. Následoval zkrat Jirky Štěpánka. Od čtyřicáté minuty jsme hráli o deseti, navíc jsme museli o půli vynuceně střídat. Soupeř nás zamkl na naší polovině, my hrozili pouze z brejků. Dostali jsme druhý gól, a je otázkou, jak by se utkání vyvíjelo, kdyby se nenechal vyloučit i hráč Sobotky a stav hráčů na hřišti se nesrovnal. Od toho okamžiku jsme zápas zcela ovládli. O výsledku rozhodly rovněž lepší individuální výkony klíčových hráčů. Trojice Nun, Franc a Mikolanda soupeři celý zápas dělala problémy a nasměrovala nás k vítězství. Naopak v mužstvu Sobotky se nenašel nikdo, kdo by na sebe v klíčových momentech vzal zodpovědnost a rozhodl o osudu utkání. Že šlo o výjimečný zápas, potvrzuje i přístup našeho kapitána Jakubce, který po faulu soupeře dohrál první poločas se sebezapřením. Donedávna ho zdobila sádra z důvodu distorze kotníku.

Předpokládám, že postupové oslavy proběhly ještě tentýž den, je to tak?
Oslavy propukly ihned po skončení utkání na hřišti a pokračovaly i v autobuse cestou zpátky do Kratonoh, kde jsme úspěch oslavili i s našimi fanoušky. O půlnoci jsme se díky ochotě prezidenta klubu pana Vyleťala a pana řidiče tímtéž autobusem přesunuli do klubu 2001 v Hradci Králové. Celkově to byl vydařený večer, oslavy trvaly až do ranních hodin.

Domácí rozlučku jste si však mírně pokazili. Remíza s posledními Kosičkami se asi nečekala…
Sousedního rivala jsme chtěli porazit, ale náš výkon se nesl v euforii z postupu. Bylo znát, že toto utkání již nic neřeší. Soupeře jsme jasně přehráli, ale nedokázali jsme proměnit naše brankové příležitosti. Ač jsem byl o poločase i bezprostředně po utkání z našeho výkonu rozladěn, jsem rád, že jsme nakonec dokázali alespoň vyrovnat. Díky tomu jsme v uplynulé sezoně neokusili hořkost porážky.

O postup jste se prali pouze vy a Sobotka. Bylo těžké držet krok s protivníkem, když bylo jasné, že každé zaváhání může znamenat konec nadějí?
Bylo to nesmírně psychicky náročné. V minulosti jsme právě takovou situaci několikrát nezvládli. Například v sezoně 2005/06 jsme prohráli klíčové utkání v Malšovicích 1:5. Na následující zápas se sestupující Solnicí se nedostavil tehdejší gólman Pleskot, a tak musel chytat náš pravý bek, jenž dostal lacinou branku na 1:1. Remízou jsme přišli o dva body, které nám poté chyběly k postupu. Jinak se Sobotkou to byly celé jaro v podstatě dostihy. My jsme zvládli těžký zápas doma s Horním Starým Městem a následně další duel v Hlušicích. Tito soupeři na nás byli hodně namotivovaní. Naopak tlak neunesl soupeř ze Sobotky, který pouze remizoval v Rudníku. Soupeř dohrával utkání v devíti lidech, přesto byl blíže k vítězství. Díky tomu jsme Sobotce v tabulce odskočili na tři body a k vzájemnému utkání jsme mohli jet více v klidu. Soupeř nás musel porazit minimálně o tři branky.

Na Sobotku jste po podzimu ztráceli jeden bod, na konci sezony jste ji o čtyři body předstihli. Lámal se podle vás pomyslný chleba ještě někde jinde než pouze v jarní vzájemné přímé bitvě o postup?
Velice důležité bylo i vzájemné utkání na podzim, kdy k nám přijel suverénní lídr, který do té doby neztratil ani bod. Rozdíl ve prospěch soupeře byl šest bodů, vítězstvím jsme náskok stáhli na tři. Jinak na jaře podle mne soupeře srazilo do kolen nepovedené utkání v Rudníku. Mít výhodu dvou hráčů v poli navíc a pouze remizovat po špatném výkonu, to muselo na mužstvu Sobotky zanechat stopy. Celkově nebyly na jaře výkony Sobotky tak přesvědčivé jako na podzim, je tedy možné, že hráči soupeře nedokázali ustát tlak, který na ně s přibývajícími koly doléhal.

Nelze pominout fakt, že soutěží jste prošli bez jediné porážky. Čím to, že Kratonohy byly tolik suverénní?
V loňském létě odešli čtyři důležití hráči a místo nich jsme získali pouze tři. Podařilo se nám však získat do každé řady jednoho velmi kvalitního hráče. Do obrany přišel stoper Lukáš Včelák, v záloze vyčníval David Franc a potřebné branky zajistil Martin Nun. Spolu s ostatními stávajícími hráči, jakými jsou například Mikolanda, který mimochodem z pozice středního záložníka vsítil úctyhodných osmnáct branek, Beran, Roman Štěpánek a další, se mužstvo kvalitativně posunulo o stupínek výše. V podstatě až na remízová zaváhání bylo jinak suverénní.

Další vynikající statistikou týmu bylo, že jste sedmnáctkrát udrželi čisté konto. Čemu to přisuzujete?
Za prvé kvalitě kádru a vyrovnanosti všech řad, jak jsem zmínil. Musím zmínit, že i kvalita našich náhradníků byla na tuto soutěž vysoká. V případě vynucených absencí nebylo na hře mužstva poznat, že občas chyběli hráči základní sestavy. Měli jsme poměrně štěstí i na to, že se nám vyhýbala zranění a neustále jsme tak točili během sezony čtrnáct až patnáct hráčů. Za druhé jsme díky příchodu uvedených posil, především Včeláka a France, přešli na zónové bránění a přestali hrát systém s klasickým stoperem. Třeba Včelák dokázal dobře dirigovat mladého Šikla, jenž vedle něj z původní pozice náhradníka kvalitativně vyrostl. Franc umí kromě podpory útočné činnosti z prostoru záložní řady účinně vypomoci i obraně.

Kdo ještě kromě brankáře Vaňka patřil k pilířům úspěšného celku?
Nemá cenu chválit jednotlivce, pochvalu zaslouží všichni, kteří se o postup zasloužili, včetně prezidenta klubu, lékaře, asistenta trenéra či hráče Jirky Štěpánka, díky němuž se nám podařilo oslovit citované defenzivní posily. I když role hráčů Martina Nuna, Petra Mikolandy, Davida France, Lukáše Včeláka, Jana Berana a Karla Jakubce je neoddiskutovatelná, bez nich bychom postoupili jen s obtížemi.

Nebojíte se, že po tak skvělé sezoně vám bude chtít klíčové hráče přetáhnout konkurence?
V Kratonohách je výborná parta a samotným hráčům se ani nechce odcházet jinam. Franc měl nabídky z divize, přesto u nás zůstává. Včelák i Vaněk prodloužili hostování, pokračuje i věčně končící Mikolanda. Zůstat chce i Martin Nun, zde probíhá jednání s jeho mateřským klubem. Naopak to vypadá, že bychom snad mohli získat dva mladé místní hráče doposud hrající v bydžovském dorostu či B mužstvu dospělých, kteří jsou příslibem do budoucnosti.

Předpokládám, že s ohledem na postup vás mnoho tvrdé práce čeká již v přípravě. Jakým stylem ji pojmete?
Právě naopak. Stejně jako v zimě razíme heslo, že méně někdy znamená více. Teď trochu vážně. V podstatě jsme po skončení soutěže neměli klasickou dvou až třítýdenní přestávku. Někteří hráči se alespoň jednou týdně chodí udržovat fotbálkem či tenisem. Důvodem je, že hráči se nám v červenci a srpnu rozjedou po dovolených, a tak mají do té doby aspoň trochu pohybu. Rovněž účast některých na různých turnajích v malé kopané je pro ně přínosem. Kdybychom trénovali vícekrát v týdnu, bude tréninková morálka slabá. Takto chodíme ve slušném počtu a postupně budeme přidávat druhý trénink v týdnu plus vždy přátelské utkání k tomu. Nejsme Bydžov ani Hořice, kde si můžou dovolit trénovat vícekrát. Hořice prý dokonce trénují od pondělí do pátku každý den přes dvě hodiny. Uvidíme, zda jim to přinese úspěch v podobě postupu, který bych jim přál.

Co očekáváte od vyšší soutěže a na co se v ní nejvíce těšíte?
Rád bych, abychom pokračovali ve výkonech, jež jsme předváděli v I. B třídě. Mužstvo zůstalo stejné. Určitě se těšíme na sousedské derby s Libčany, Roudnicí a Chlumcem. Od takovýchto utkání si rovněž slibujeme vyšší návštěvnost a podporu našich fanoušků. Zároveň nám ubude nepříjemné cestování. Přece jenom jezdit za soupeři v I. A třídě je příjemnější než výlety do Rudníku, Žacléře, Lánova, Mostku či Teplic nad Metují, o sledovanosti podobných zápasů z pohledu příznivců obou stran ani nemluvě.

Jak náročná bude I. A třída pro mužstvo Kratonoh? Kde by se podle vás měly pohybovat v tabulce?
Nemyslím si, že by byl nějaký výrazný výkonnostní rozdíl mezi I. A třídou a horní polovinou I. B třídy. Jak jsme se sami v minulosti přesvědčili, nejtěžší bylo se do I. A třídy dostat. Podle mne se můžeme pohybovat v první polovině tabulky, ideální by bylo do pátého až osmého místa. Rozhodně bychom se neradi pohybovali v sestupových vodách. Doufám, že nás nepostihne jednoroční setrvání v soutěži jako sousední Kosičky či Miletín a v A třídě se na delší čas zabydlíme.