Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nutno připomenout, že po dvanácti podzimních kolech, kdy mělo mužstvo na svém kontě pouhých devět bodů, opustil trenérskou lavičku Ladislav Brož, kterého nahradil LUBOŠ PROKOPEC.

Ten v následujících osmnácti zápasech vybojoval se svým týmem čtyřiadvacet bodů, které znamenaly záchranu. „Votroci“ tak obsadili čtrnáctou příčku. Ve třiceti střetnutích vybojovali 33 bodů za devět výher, šest remíz a patnáct porážek při pasivním skóre 42:59. Pro šestadvacetiletého kouče tedy dopadla jeho premiéra na hradecké lavičce úspěšně a při následujícím povídání na něm byla vidět obrovská úleva.

Před jarním startem jste ztráceli čtyři body na nesestupovou příčku. Řekněte upřímně, byl jste přesvědčen, že ligu zachráníte?
Věděl jsem, že v mužstvu jsou kvalitní hráči, kteří mají na to, aby soutěž zachránili. I když jsme ztráceli čtyři body, říkal jsem si, že to ještě není tak moc a že i naši konkurenti v boji o záchranu někdy zaváhají.

V prvním jarním kole jste však prohráli v Českých Budějovicích a šance na záchranu ještě více klesly. Co vás v tu chvíli napadlo?
Na jihu Čech to byl remízový zápas. Jediný gól jsme inkasovali až ve třetí minutě nastavení. Přesto jsem klukům stále říkal, aby makali dál. V té době bylo ve hře ještě dvaačtyřicet bodů a já doufal, že dvacet jich bude k záchraně stačit. Jsem strašně rád, že to celý tým nezabalil a již v následujících dvou kolech přišly výhry s Plzní a v Jihlavě.

Zvednout tým, který byl dole hlavně psychicky, jistě nebylo jednoduché…
Za rozhodující považuji, že mezi hráči a realizačním týmem panovala vzájemná důvěra. Všem nám šlo o jediné, zachránit pro Hradec Králové nejvyšší soutěž. Určitým oživením byl příchod několika nových hráčů. V neposlední řadě nám pomohlo i zimní soustředění, kde se vytvořila výborná parta. Už tehdy jsem pevně věřil, že ligu udržíme.

Spoléhali jste hlavně na domácí prostředí?
To je pravda. Na hřišti u Bavlny se nám hrálo výborně, kluci jsou tam zvyklí. Navíc na zápasy chodili diváci v hojném počtu, fandili nám, a tak i oni mají velký podíl na záchraně.

Po sérii dobrých výsledků jste prohráli v Příbrami. Po utkání jste prohlásil, že takto se o záchranu nehraje…
Po tomto zápase jsem byl zklamán nejvíce. Z naší strany to byl zbabělý výkon. Můžete prohrát, ale musíte odejít se vztyčenou hlavou. To se v našem případě nestalo. Naštěstí si hráči včas uvědomili, že tudy cesta nevede a každý zápas se musí odmakat.

Byl závěr soutěže hodně dramatický?
Zcela určitě. Žádné z ohrožených mužstev nechtělo soutěž opustit. O záchranu se bojovalo až do předposledního kola a já jsem hrozně rád, že k poslednímu duelu na pražskou Slavii jsme mohli jet jak se říká s čistou hlavou a příležitost mohli dostat i někteří hráči B dorostu.

V zimě přišly čtyři posily ze zahraničí, ale do základní sestavy se vešel pouze Slabashevich. Proč?
Artur je spíš ofenzivnější hráč, ale s rolí levého obránce se vypořádal skvěle. Zaplnil nám nejbolavější post, který jsme v týmu měli. Výborně zahrával i standardní situace, ze kterých gólově těžili jeho spoluhráči. Sergej Rusetski se těsně před jarním startem zranil (v duelu s Jabloncem – pozn. aut.), do formy se dostával postupně, a pokud hrál, odvedl kvalitní práci. Více jsem očekával od Petrovského a Morjaka, kteří přišli ze Slovenska. Z jejich strany nastalo v průběhu jara určité sebeuspokojení. Proto nebyli na hřišti tolik minut, kolik bych si představoval.

Jistě byla hodně znát dlouhodobá absence zraněného Kouřila…
Bezesporu. V jeho přítomnosti si naše obrana více věřila. Po jeho zranění jsme museli vše řešit za pochodu. Nakonec hrál stopera Drapač, i když to pro něj nebylo jednoduché. Do této role přešel z postu krajního obránce, ale úspěšně to zvládl.

Jste rád, že vám na jaře pomohl Pavel Dvořák, jenž je členem druholigového áčka?
To víte, že jo. Pokud za nás Pavel hrál, snažil se vždy maximálně pomoci. I když třeba nedal gól, dokázal v důležitých momentech podržet míč, nebo připravit šance spoluhráčům. Na jeho adresu musím říci, že má výborný charakter, na zápasy s námi se vždycky těšil. V jeho přítomnosti šel výkon mužstva ještě více nahoru.

A co ostatní hráči?
Nechci říkat, kdo patřil k tahounům a kdo zklamal. Vědí to jak samotní hráči, tak třeba i příznivci, kteří na zápasy chodili pravidelně. Byla to týmová práce a mám radost, že se záchrana podařila.

Do příští sezony půjdete se zcela novým kádrem, což nebude jednoduché…
Z mužstva, které zachránilo první ligu, zůstanou jen Voltr a Hečko. Jinak přijdou hlavně hráči, kteří hráli Českou ligu staršího dorostu. Nemá cenu říkat dopředu, že budeme hrát zase o záchranu. Myslím, že všichni, kteří dostanou prvoligovou šanci, se o dobrý výsledek zdravě poperou a budou dobře reprezentovat nejen klub, ale i město.

Co tedy bude zapotřebí udělat, abyste nehráli o záchranu?
Určitě lépe zvládnout začátek sezony, čímž by se kluci zvedli po všech stránkách. Na druhou stranu je třeba říci, že nový tým, který budu mít k dispozici, je podle mého názoru pracovitý.

Co vám osobně necelých devět měsíců u prvoligového dorostu dalo?
Byla to pro mě obrovská zkušenost a jsem strašně rád, že jsem tuhle práci mohl dělat. Mezi dorosteneckou a žákovskou kategorií je velký rozdíl. Dorostenci jsou téměř dospělí, musí se s nimi jinak jednat. U žáků převládá hravost, není tam potřeba tolik taktiky. Na uplynulou sezonu budu velmi rád vzpomínat, protože se podařilo to, v co někteří experti nevěřili. Zjistil jsem, že po jednom nezdaru nemá cenu panikařit. Liga má třicet kol a nejlepší je jít zápas od zápasu.

Jak bude vypadat letní příprava?
Začali jsme 6. července a do 13. srpna, kdy začíná prvoligová soutěž, absolvujeme kromě nabírání fyzičky sérii přípravných zápasů. Budeme také na soustředění ve Velkých Bílovicích.

A na závěr?
Děkuji všem, kteří nám záchranu upřímně přáli. Nesmím zapomenout ani na realizační tým. Do kolektivu výborně zapadl nově příchozí masér Václav Červenka, který je velký optimista a dokázal kluky patřičně povzbudit. Poděkování patří vedoucímu mužstva Jaroslavovi Zelenému a mému asistentovi Jiřímu Hofmanovi.

Jan Skalička