Jak tělo vstřebalo náročný lednový program?
Byl jsem mile překvapený. Všechno jsem odtrénoval, zdraví drží, cítím se fajn.

Přiznejte, přišla na vás také krize? Absolvovat v sedmatřiceti tvrdé kondiční dávky přece není žádná sranda…
Samozřejmě. Bylo toho dost. Někdy se mi nohy pěkně klepaly. (smích)

Kouč Jiří Plíšek si pochvaloval, že jste všechno zvládl. Panuje i vnitřní spokojenost?
Na začátku jsem měl trochu nadváhu. Ta je pryč. Zdraví slouží, zatím si není opravdu nač stěžovat.

V úterý se váš přestup dotáhl do zdárného konce. Už v kabině přišla řeč na zápisné?
Sám jsem už tak nějak sondoval, kolik mě to bude stát. Je to tradice, k fotbalu to patří.

Po více než dvaceti letech jste opět ,,votrokem". Napadlo by vás třeba před rokem, že ještě někdy obléknete dres klubu, v němž jste fotbalově vyrůstal?
To víte. Cestoval jsem prakticky po celé republice. Takový je fotbalový život. Nikdy nevíte, kam vás zanese. Teď jsem tady a jsem rád.

V rodině musel váš návrat vzbudit nadšení. Vždyť váš otec je vášnivým příznivcem ,,votroků".
Táta byl šťastnej. Momentálně se zotavuje v lázních. Máma mu posílá všechny výstřižky z novin, které  souvisely či souvisí s mým přestupem. Už se těší na zápasy.

Měl jste čas rozloučit se v Mladé Boleslavi, kde jste strávil několik úspěšných sezon?
Byl jsem tam v úterý  podepsat rozvázání smlouvy. Měl jsem štěstí, že jsem kluky ještě zastihl v kabině, plácli jsme si na rozloučenou.

Proběhly nostalgické pocity?
To víte, no. Kluci se ptali, co a jak. Byli pohodoví, příjemní. Byl jsem rád, že jsem je všechny zase mohl vidět.

Na co nejvíce budete vzpomínat z boleslavského angažmá?
Hlavně na krásné druhé místo v lize, které jsme urvali vítězstvím v závěrečném kole v Liberci. A pak samozřejmě na zápasy v pohárové Evropě. Tam nám to šlapalo.

V posledních letech jste působil v klubech, které usilovaly o nejvyšší příčky. S Hradcem vás čeká boj o záchranu. Jste coby ostřílený mazák připraven na roli jednoho z tahounů týmu?
Bude to určitě zajímavé jaro. Pevně doufám, že se zdárným koncem. Do Hradce jsem šel s tím, že pomůžu na hřišti i v kabině. S tím prostě počítám.

Co bude nejdůležitější vštípit spoluhráčům do jarního dění?
Nebát se hrát a věřit v sílu mančaftu. To je zásadní.

Dá se očekávat, že se stanete pravou rukou kapitána Milana Fukala. Sedíte si coby bývalí sparťané?
Párkrát jsme zašli na kafe. Milan je lídr týmu. Velmi rád mu budu pomáhat.

V Hradci bydlíte. Očekávání fanoušků z vašich výkonů budou velká. Počítáte s tím?
Už mám něco za sebou. Lidi samozřejmě budou očekávat, že týmu pomůžu. To chci i já. Jsem na to připraven.

Kam jste přestoupil, tam jste fotbalově pookřál. Teď je na řadě Hradec…
Nedávno jsem o tom přemýšlel. Je pravda, že s nástupem nového angažmá mě vždycky provázela dobrá forma. Snad to bude pokračovat.

Na zádech budete mít desítku, kterou vám podstoupil Jan Šisler. Má pro vás tohle číslo zásadní význam?
Hrál jsem s desítkou skoro všude. Honza přišel sám, že jestli chci, tak mi ji přenechá. Určitě přijde na řadu z moji strany nějaká kompenzace. (směje se)