Když „votroci" v květnu roku 1994 naposledy vyběhli se Slavií, byl ještě v roli hráče, dokonce kapitána.

Na další výhru čekal Hradec osmnáct let a z Richarda Jukla se stal mezitím generální ředitel klubu.

„Vždycky jsem si myslel, že Slavia pro nás byla docela přijatelný soupeř. Ale asi to tak nebylo," směje se po nedělním euforickém vítězství 3:2.

Po výborném výkonu jste porazili Slavii. Co se vám honí hlavou?
Hlavně jsem rád, že jsme bodovali. A je mi jedno, že to byla Slavia. Pro nás bylo strašně důležité, abychom to zvládli a získali tři body. Že to bylo zrovna se Slavií, je o to cennější. Pro mě je ale největší odměnou vítězství a to, že kluci nechali na hřišti všechno.

Překvapujete mě, že se na to díváte bez jakýchkoliv emocí.
Možná je to i tím, že už není pravé fotbalové počasí, do hlediště nedorazilo tolik fanoušků, jako třeba před dvěma lety. A my prostě potřebovali vyhrát! Nebral jsem to jako Hradec versus Slavia, ale Hradec rovná se tři body.

Cítíte alespoň uspokojení? Vždyť fanoušci zářili nadšením.
Oni to dokážou ocenit a my si jich za to strašně vážíme. Nejen já, ale i hráči a trenéři. Uspokojení samozřejmě cítím.

Máte ho i proto, že jste sešívané porazili opět po osmnácti letech?
Dozvěděl jsem se to až večer v Dohránu. (směje se) Docela mě to překvapilo. Vždycky jsem si myslel, že historicky pro nás Slavia byla docela přijatelný soupeř. Ale asi to tak nebylo.

U posledního vítězství jste byl jako kapitán. Vylovíte z paměti nějakou vzpomínku?
My jsme tenkrát hráli v Třebechovicích. Trochu si to pletu. Vím, že jsme tam na podzim porazili Spartu, ale tohle bylo až na podzim. Přiznávám, že se mi to příliš nevybavuje.

Myslíte, že letošní výhra by mohla být zlomovým momentem sezony?
To nevím, ale chci věřit tomu, že jaro pro nás bude daleko lepší. Podzim dohráváme s velkou marodkou, mimo hru máme šest hráčů, kteří by klidně mohli nastoupit v základní sestavě. V jednu chvíli to bylo osm lidí! Spartě vypadne Matějovský a hned se z toho dělá „trága", jakou mají marodku.

Po podzimu máte šestnáct bodů. Je to moc, nebo málo?
Není to moc, ale v dané situaci je beru. Měli jsme svoje problémy, tvořili jsme nový tým, předělávali systém hry. Šestnáct bodů je slušných, ale mohli jsme mít i o pět víc.

Jsou jen dvě možnosti, jak mužstvo zareaguje na nepříznivé okolnosti. Buď se rozloží, nebo semkne. Ve vašem případě platila druhá varianta?
Víte co, abyste se mohli semknout, musíte mít kvalitu. A náš kádr není tak široký, abychom tolik hráčů nahradili. Nemůžeme vytáhnout tři kluky z juniorky a strčit je do ligy. Ale je pravda, že proti Slavii nechali hráči na hřišti vše. A předtím v Příbrami, kde jsme hráli snad proti čtrnácti lidem, předvedli to samé.

V lize se často měnili trenéři. V Hradci jste o tom vůbec neuvažovali. Je pro vás vítězství nad Slavií odměnou za to, že v klubu věříte práci Jiřího Plíška?
Před časem jsme se o tom spolu bavili. I nyní vám odpovím stejně: Cesta, kterou jsme nastolili, je správná a je jen otázkou času, kdy to ponese ovoce.

Vy nejste příznivcem překotných změn na trenérském postu, že?
Jsem asi konzervativnější člověk. (rozesměje se) Ale i já, když jsem začínal, tak jsem se spálil.

Poznámka Radka Špryňara: Důvěra

Čím se odlišuje fotbalový Hradec Králové a hokejové Pardubice? Ponechme stranou činnosti, ve kterých patří mezi špičku v České republice. Mnohem zajímavější je sledovat rozdílnou míru  důvěry, kterou oba kluby projevily ke svým  trenérům.

V Pardubicích se před pár dny rozloučili s Pavlem Hynkem, jenž v dubnu dovedl hokejovou baštu k titulu, a přivedli Mojmíra Trličíka, čerstvě vyhozeného z Vítkovic. Prý Hynek už nemá mužstvu co dát a to údajně potřebuje nový impulz. Pardubicemi se prohnala vlna překvapení. Nikdo to nečekal.

Když jsem se před pár týdny ptal Richarda Jukla, šéfa hradeckého fotbalu, zda má trenér Jiří Plíšek po nepřesvědčivých výsledcích stále jeho důvěru, skoro se naštval, že se ho na takovou věc ptám. Bral to jako samozřejmost. Nikdy prý nezauvažoval o jeho odchodu.

Jaký je správný postup nechám na posouzení čtenářů. Jako vodítko snad poslouží poslední výsledky: Pardubice pod Trličíkem čtyřikrát za sebou prohrály. Hradec v neděli porazil slavnou Slavii…

Známkování Deníku

Tomáš Koubek - 4:
Hrál složitý zápas. Druhý gól chytit nemohl, při prvním měla být celá obrana důraznější.

Tomáš Holeš - 6:
Nejlepší chvíle? Když na začátku vyhlavičkoval z brány pokus útočníka Škody. Zabránil jistému gólu.

Peter Jánošík - 5:
Spojení se zkušeným kapitánem Fukalem si sedlo. Slovák byl spolehlivý.

Milan Fukal - 6:
Bojovník a srdcař. Jednoho ze slávistů „sundal" perfektním hokejovým stromem.

Jiří Poděbradský - 5:
Centry mu nešly, tentokrát nebyl ani příliš usilovný v podpoře útoku. Nevýrazný.

Tomáš Strnad - 4:
Jeho vyhlášená specialita – dlouhé auty – proti Slavii soupeře příliš neohrožovala.

Radek Hochmeister - 5:
Hradec vsadil na důraz ve středu pole. On (společně se Strnadem a Šislerem) svoji roli plnil poměrně dobře.

Haris Harba - 5:
Technik nebyl tentokrát výrazný. Ve druhé půli v dobré pozici (těsně za vápnem) pálil nad.

Jan Šisler - 7:
Jeho nůžky, po nichž padl první hradecký gól, byly kouzelné. I když míč skončil na tyči. Jeho síla a důraz na slávisty platily.

Vojtěch Štěpán - 7:
Ve druhé půli zamotal reprezentanta Latku jako malého kluka. Byl aktivní, levá strana mu zkrátka sedí víc než pravá.

Dušan Uškovič - 9:
Hrdina. Ničila ho nemoc, přesto rozhodl dvěma góly. Předvedl důraz při první brance i techniku a přehled při druhé.

Nehodnoceni: Halilovič, Pávek.
Stupnice: 10 nejlepší, 1 nejhorší.