Nemáte za poslední dny fotbalu tak trochu plné zuby?
Bylo to samozřejmě náročné, ale myslím, že jsem se s tím vypořádal celkem slušně. Měl jsem obavy, co to se mnou udělá, ale při utkání v Olomouci jsem se cítil velmi dobře.


Je trochu s podivem, že si kapitán A–týmu jde kopnout za béčko. Museli vás přemlouvat?

Ne, to vůbec ne. Trenér béčka (Milan Šmarda – pozn. red.)
si mohl z kádru vzít koho chtěl. Ptal se mě, jestli bych šel. Řekl jsem, že určitě. Co může být pro fotbalistu lepšího, než si jít zahrát fotbal.


V Olomouci jste uhráli bezbrankovou remízu, přestože několik hráčů chybělo kvůli zranění či reprezentačním povinnostem. Někteří pak měli stejně jako vy v nohou sobotní zápas za rezervu. Dá se tedy výsledek se soupeřem bojujícím o záchranu považovat za úspěch?
Dělba bodů je spravedlivá. My jsme byli lepší v prvním, soupeř ve druhém poločase. Spíše mě těší, že mladí hráči, kteří dostali šanci, podali slušný výkon. Nebáli se hrát, zkrátka se z toho jak se říká nepodělali.


Vrátil jste se na důvěrně známý stadion, dres Sigmy jste oblékal dvě sezony. Když jste nastupovali, vyvstaly nějaké vzpomínky na tuto etapu ve vaší bohaté kariéře?

Člověk si vždycky rád vzpomene, když má na co. Poznal jsem tam řadu výborných fotbalistů, lidí a dobrých trenérů. Do Olomouce se prostě vracím rád a hlavně se mi tam hraje dobře. Andrův stadion můžeme Sigmě jenom závidět. Kdyby byl takový v Hradci, byla by to paráda.


Očekávání, že rezervní tým Olomouce, který bojuje ve druhé lize o život, bude výrazně posílen hráči prvoligového kádru se nenaplnilo. Překvapilo vás to?

Bavil jsem se o tom po zápase s trenérem Chromým, který byl rozladěn přístupem mladých hráčů. Přemlouval je, aby si šli zahrát, ale oni nechtěli. Tohle prostě nechápu. Dovolená je zajímala víc. Čekali jsme vskutku větší posílení.


Po sedmé v řadě jste neprohráli, vstřelit gól na hřišti soupeře vám ale činí problémy. Čím to?
Je pravda, že nám to v útočné fázi trochu vázne. Pro klub je do budoucna prioritou získat zkušené hráče s ofenzivními schopnostmi.