Hráč s bohatými zkušenostmi z první a druhé bundesligy se po tréninkové pauze postupně dostává do kondice a možná už v sobotním utkání druhé ligy v Opavě dostane příležitost v základní sestavě „votroků“.

Ve Fulneku jste poprvé oblékl hradecký dres a na hřišti jste strávil závěrečných pětadvacet minut. Jak jste se cítil po tak dlouhé době v zápasovém zatížení?
Bylo to pro mě samozřejmě něco nového. Trénovat nebo hrát utkání je velký rozdíl. Neustále doháním tréninkové manko a zápasová zátěž mi chybí. Každopádně jsem byl rád, že jsem do Fulneku už mohl odjet a na pár minut naskočit. Hodnotit to zatím nemá cenu.

Přesto jste už úroveň soutěže, i když nakrátko, okusil. Lze ji nějak porovnat s druhou německou bundesligou, kde jste naposledy působil?
Z fotbalového hlediska to zatím mohu hodnotit jen těžko. Je tady ale samozřejmě obrovský rozdíl v zázemí jednotlivých klubů, ve stadionech či divácích, kteří v Německu při utkáních vytvářejí fantastickou atmosféru a díky ní výkon každého fotbalisty stoupá. Tady je na menších stadionech slyšet každé slovo, o správné fotbalové atmosféře se tedy rozhodně hovořit nedá. Musím se s tím prostě vyrovnat. V Německu chodilo na zápasy dvacet až třicet tisíc diváků, takže když přijedete do Fulneku, kde je jedna tribuna a pět set fanoušků, je to fakt trochu nezvyk.

Mluvil jste o fyzickém manku. Za jak dlouho to bude po této stránce optimální?
Deficit jsem měl velký, měsíc a půl přípravy mi prostě schází. Teď už se ale cítím mnohem lépe, hlavně aby do toho nepřišlo nějaké zranění. Každý fotbalista potřebuje především hrát, v zápase se kondice a jistota získávají nejlépe.

Smlouvu jste podepsal na jeden rok. Rázem jste se stal jednou z nejvýraznějších postav mužstva, od níž se očekává, že tým v soutěži potáhne. Jste na tuto roli připraven?
Věk a zkušenosti na to mám, to je pravda. Já ale takovéhle řeči nemám příliš rád. Něco jsem samozřejmě odehrál, důležité ale je, co předvedu na hřišti.

Od vás se očekávají především góly. Kolik by jich měl Jiří Kaufman v letošní sezoně nastřílet?
Nemá cenu mluvit o nějakých číslech. Každý útočník jde do zápasu s cílem dát gól a být pro mužstvo co nejplatnější. Doufám, že gólů či asistencí bude co nejvíc. Je k tomu potřeba i trocha štěstí.

V Německu jste strávil osm let. Je těžké si znovu přivyknout na českou mentalitu?
Venku jste byl odkázaný pouze na rodinu. Tady si člověk může život lépe organizovat a trochu více si ho užít.

O německých fotbalistech je známo, že se příliš nedruží. V Čechách to funguje opačně, parta se stmeluje i po trénincích. Jste i v tomto směru spokojenější?
I v Německu jsou hráči, s nimiž si můžete popovídat nebo zajít na kafe. V Čechách je to samozřejmě mnohem intenzivnější, drží se více pospolu.

Po dvou zápasech má Hradec na svém kontě čtyři body. V sobotu míříte do Opavy, kde panuje na české poměry správné fotbalové prostředí. Těšíte se?
Jo, těším se. Už jsem tam asi dvakrát hrál a vždycky byl plný stadion. Bouřlivé prostředí se dá očekávat i tentokrát. I proto nás nečeká nic jednoduchého. Opava navíc získala ze dvou zápasů jediný bod, takže před domácím publikem bude chtít urvat vítězství. My se musíme soustředit na vlastní výkon, pokusíme se bodovat.

Vyběhnete už v základní sestavě?
Těžko říct. Hrát chce každý. Hradec mě kupoval se záměrem, abych mužstvu pomohl, a nejlépe mu pomůžu na hřišti. V týmu je několik kvalitních útočníků, záležet bude na rozhodnutí trenéra.