Trenér MARTIN PULPIT senzačně postoupil mezi smetánku s Viktorií Žižkov a znovu povede tým v elitní soutěži.
Zatím to vypadá, že impulzivní kouč bude mít hlavně hromadu práce se záchranou. Zvýšený tep ale před dnešním utkáním v Hradci Králové, kde působil půl roku, necítí: „Ve fotbale jsem si už něco prožil, takže nervozita se mnou ani moc cloumat, myslím, nebude. Ani na ni nemám čas,“ tvrdí trenér, který si velké jméno udělal během působení u druholigových Pardubic.
Na Žižkově ovšem pohodové léto neprožil. Zadlužený klub měl dlouho zmrazené přestupy, kanonýr Markovič pláchl do Dukly Praha a všude okolo sebe slyšel, že chybějí peníze.
Podařilo se vám přes to všechno vyladit formu na sto procent?
To se ukáže až v prvních utkáních. Příprava podle mých představ neprobíhala, to je fakt. Ideálně by měla vypadat jinak, ale bohužel je situace ve Viktorii Žižkov taková, jaká je. Musíme pracovat tak, jak nám to možnosti dovolí.
Vím, že na výsledcích v přípravě příliš nezáleží. Přesto, neděsí vás, že Žižkov dokázal před sezonou porazit jenom Sezimovo Ústí a Kladno?
Ne, vůbec. Docela dost jsme testovali gólmany, předpokládali jsme totiž, že Vaclík odejde pryč. Na druhou stranu jsme ale sehráli celkem kvalitní utkání s rumunskými mančafty (s Concordií Bukurešť porážka 1:2, se Sportulem Bukurešť remíza 0:0). Máme za sebou zápas proti Drážďanům (porážka 1:3), v Lublani (porážka 0:3), kde základní sestava hrála po poločase bez branek, góly jsme dostali, až když jsme prostřídali.
Sice jeho přestup nenaplnil klubovou kasu, ale ze sportovního pohledu musíte být rád, že brankář Tomáš Vaclík zůstal. Je to tak?
Byl to jeden ze základních kamenů v loňské sezoně. Mužstvo se staví od brankáře a jsme rádi, že ve Viktorii Žižkov zůstal a dál se tento zásadní post nemusí řešit. V přípravě se nám navíc velmi dobře chytil brankář Kolář a dařilo se i libereckému Kovářovi, ale uvidíme, jestli jeho hostování dotáhneme do konce.
V prvním kole jedete do Hradce, který vloni působil jako zjevení. Ligový nováček udivoval pohledným fotbalem a celkově skončil osmý. Může podobnou roli teď plnit i Žižkov?
Na to odpovědět nedokážu. Na rozdíl od nás měl Hradec před rokem konsolidovaný kádr. My ho teprve za pochodu budujeme. Teď bychom ale už snad měli mít patnáct kmenových hráčů, což by mělo být pro budoucnost Viktorky velké plus.
Vzpomenete si ještě někdy na vaše půlroční působení v Hradci?
Nepatří k těm, na které se vzpomíná. Všechno, co mi řekli pánové Voda (prezident klubu) s Dujsíkem (sportovní ředitel), bylo nakonec úplně jinak. Do toho angažmá jsem ani neměl jít.
Sám o sobě tvrdíte, že se k hráčům někdy nechováte jako k lidem a působíte vůči nim jako hulvát. Co si pod tím představit?
Nemusíte si představovat nic hrozného. Zkrátka někdy ke křiku v kabině dojít musí. V minulé sezoně jsem nebyl s hráči zrovna v komfortní situaci. Kdybych přistoupil na nějakou lítost, nebo bychom se v problémech babrali, tak bychom po zápase v Mostě (zde si Žižkov zajistil postup) netančili a neskotačili. Pro tohle se fotbal hraje. Myslím, že jsem se zachoval jako správný trenér.
To znamená?
Byl jsem přiměřeně tvrdý. Výsledkem byl velice překvapující postup do druhé ligy, protože nás před jejím startem tipovali na desáté až dvanácté místo.'
Říká se, že čím je člověk starší, tím je klidnější. U vás tohle neplatí?
To já nikdy nebyl. Víte, jsou i fámy, které o mně určití lidé rozhlašují. Nedovedou přenést přes srdce, že se neligový hráč, bez, v uvozovkách, cizí pomoci, dostal jenom svojí prací a láskou k fotbalu tam, kam se dostal. Trénuji už sedmnáctou sezonu a některým lidem jsem zkrátka trnem v oku.
Stále věříte, že se vám povede naplnit své sny, trénovat Bohemians 1905 a Inter Milán?
To ne. Na sny už nehraju. Mám teď jediný, zachránit Viktorku v první lize. Cítím obrovský závazek vůči městu, které nám umožnilo postavit tak krásný trávník, jaký budeme mít k dispozici. Nechtěl bych, aby postup do ligy přišel vniveč. Chci ligu udržet, to je můj největší sen. Jsem realista, myslím jenom na Žižkov.
Ale dost otevřeně mluvíte i o vaší velké lásce, Bohemians 1905. Nemyslíte, že to může trenérovi uškodit, když vlastní fanoušci slyší, že by chtěl působit i jinde?
To jsem říkal na začátku své kariéry. Když jsem začínal v Děčíně, tak se mě ptali, co je mým sportovním cílem. Tak jsem řekl, že chci trénovat Bohemku a Inter Milán. Byl to můj sen a jestli se naplní, nebo nenaplní, to je druhá věc.
Rozumím, ale nedávno jste v nadsázce říkal, že angažmá v Interu bylo docela blízko, že jste už 245. v pořadí. Když Žižkov udržíte v první lize, měl byste poskočit minimálně do první stovky, co říkáte?
Vím, co je potřeba k tomu, abyste trénoval Inter. Prvním předpokladem je působit v Itálii.
Jasně, ale myslel jsem to také v nadsázce…
Jo, bylo to tenkrát řečeno ve srandě. Ale vážně, k tomu je nutné opravdu trénovat v Itálii. Jeden čas jsem tam měl docela blízko. Pak se to zadrhlo.
Inter sledujete pořád, nebo už ne?
To víte, že ano. Neustále. Jsem členem fan klubu, je to srdcová záležitost a svoje srdce obelhávat nebudu. Svou prací ve Viktorce jsem dokázal, že jsem absolutní profesionál. Stejně jsem to dokázal i v utkání Baníku Sokolov na Bohemians. Všichni si mysleli, že budou slavit postup do první ligy, ale dokázali jsme tam zvítězit gólem Šorfy 1:0. Oslavy si tenkrát museli fanoušci o týden odložit. Trénování mě baví, fotbalu dávám čtyřiadvacet hodin denně všechno.
