Urostlý forvard MFK Trutnov tak zúročil zkušenosti coby jeden z nejstarších hráčů týmu a po utkání mohl spokojeně odpovídat novinářům na hromadu otázek.

Martine, příprava na zápas pro vás byla obtížná v tom, že jste o soupeři vůbec nic nevěděli. Kam byste jej úrovní zařadil?
Tak my o soupeři věděli jednu jedinou věc. A tou bylo, že při večeři hráči spořádají všechno, co se před nimi objeví. Nebýt pozorného číšníka, na nás by nic nezbylo (smích). A pokud jde o samotnou hru, upozorňoval nás trenér jen na to, že jsou kvalitní po technické stránce, ale když na ně trochu zatlačíme, tak se jim to nebude líbit. A to se nám i dařilo. Pokud bych měl Bosňany zařadit výkonnostně, pak bych náš vzájemný zápas kvalitou přirovnal k České fotbalové lize.

Úvod zápasu byl hodně opatrný. Souhlasíte, že hodně napověděl úvodní gól?
Bylo to zpočátku takové seznamovací. Oni také začali trochu ustrašeně, když nevěděli, co od nás čekat. Pak nám ale vyšla standardní situace. Vyplatilo se nám, že jsme je hodně trénovali a šli jsme po rohovém kopu do vedení.

V základní sestavě vás nastoupilo hned šest Trutnováků. Byla tedy cítit výhoda vyloženě domácího prostředí?
Já si spíš myslím, že nám hlavně vyhovoval fakt, že jsme v podobném složení odehráli i předchozí dva kvalifikační zápasy. Navíc se dobře známe s klukama ze Dvora a víme, co má jeden od druhého čekat. To samé platí o klucích z Náchoda. Je to cítit i na náladě mimo hřiště. Ta parta na srazu je fantastická, všude chodíme společně. Výjimkou je snad jen pár mladších hráčů na playstationu.

Vy jste k úvodnímu vítězství přispěl dvěma vstřelenými góly. Oba vám skvěle připravili spoluhráči Malý se Zezulou.
Máte pravdu. Ten druhý gól byl hodně jednoduchý a vlastně jsem jen doklepával do prázdné branky. I v takové pozici jsem se v sezoně ale dokázal mýlit a třeba i vykopnout míč z brány (úsměv). U toho prvního jsem míč netrefil tak, jak jsem si představoval. Byla v tom i trocha štěstí.

Kvalifikační zápasy jste odehráli v dresech Trutnova, pro turnaj vám ale Fotbalová asociace ČR zajistila dresy národního mužstva. Vy osobně nejste postavou zrovna střízlík, jak jste si tedy elastická trička užil?
No popravdě, v kabině jsme si po zápase museli hodně vypomáhat, abychom se z dresů dostali ven. Někteří jsme si trička zkoušeli už den před utkáním. Každého zajímalo, jak nám sednou, hlavně teda mně. Asi nikoho nepřekvapí, že jsem měl problém se dostat do trička i z něho ven. Aspoň se všichni pobavili na můj účet.