Snad je konec jeho trápení, nekonečného psychického soužení.

Filip Klapka hlásí do světa příznivou zprávu: Koleno drží! Po dvou týdnech přípravy by se měl možná už dnes poprvé pomazlit s balonem.

„Potřebuju vědět, jak to půjde. Vyhráno ještě nemám," říká jednatřicetiletý šikovný záložník fotbalistů FC Hradec Králové.

Proč vyhráno? V případě, že se Klapka nedá stoprocentně do kupy, klub s ním rozváže kontrakt. Tak jsou nastavená pravidla.

Od prvního dne zimní přípravy se připravujete společně s mužstvem, absolvoval jste i soustředění v Břízkách. Co na to vaše pravé koleno?
Zatím drží. Musím to zaklepat. Nic mě nebolí. V Břízkách jsme toho hodně naběhali, až se nám s Malinou (další rekonvalescent Tomáš Malinský) kluci smáli, že toho naběháme víc než oni. Pracoval jsem poctivě s fyzioterapeutkou paní Hamáčkovou, večer jsme měli kruhové tréninky. Jen na hřiště jsem nechodil.

Ulevilo se vám, že koleno neotéká a nebolí?
Tak napůl, ještě není zcela vyhráno. Uvidí se, až vyběhnu  s balonem. Každopádně jsem docela optimista. Na soustředění v Břízkách jsme běhali na zmrzlém terénu, koleno pracovalo mnohem více. A žádné komplikace se nedostavily.

Užil jste si za poslední rok dost, viďte.
To je fakt. (povzdychne si) V létě mi v koleně zase prasklo, doktoři mi nařídili klid, ale moc se to nelepšilo. Když jsem si byl zaběhat, tak koleno oteklo. Zjistilo se, že vazy jsou v pořádku, ale mám prasklinu v menisku. Takže mě zase „otevřeli" a sešili mi to. Následoval tříměsíční klid. A prvního prosince mi  doktor konečně sdělil, že můžu začít postupně trénovat.

Ta slova musela ve vašich uších znít jako  rajská hudba. Co bude dál? Kdy se odvážíte na hřiště?
V tomhle týdnu. Dnes (v pondělí) máme individuální tréninky, zítra se sejdeme a možná už to zkusím na umělce. Potřebuju vědět, jak to půjde.

Poslední utkání jste odehrál v červenci v přípravě proti HFK Olomouc, kdy jste se opět zranil. Není dlouhé čekání na další zápas trochu „na hlavu"?
Je fakt, že za poslední rok jsem toho moc neodehrál. Na hlavu to bylo. (směje se) Byl jsem zraněný na jaře i na podzim. Kdybych neabsolvoval letní přípravu, tak jsem se už možná ani nepokoušel vrátit. Uvidíme, jak to bude dál probíhat. Třeba stihnu ještě nějaký zápas před odjezdem na únorové soustředění do Turecka, nebo až tam.

Visí nad vámi hrozba, že pokud se nedáte stoprocentně zdravotně do pořádku, klub s vámi rozváže kontrakt. Vrtá vám to v hlavě?
Samozřejmě, jinak to ani nejde. Vedení se tak rozhodlo a já to respektuji. Pevně věřím, že všechno špatné je za mnou a na jaře pomohu Hradci k záchraně. A tohle nebudu muset řešit.