Zkušený trenér Miloš Koblížek po čtyřech letech u mužstva překvapivě končí. Nejen o tom hovořil v následujícím rozhovoru.

Miloš Koblížek.Před jarním výkopem jste měl obavy, jak sezonu zvládnete, protože tréninková docházka hráčů v zimním období nebyla na dobré úrovni. Vaše prognózy se naplnily, že?
Dá se říct, že ano. Zimní příprava nebyla zdaleka podle našich představ, a tak jsme skončili až na osmém místě.

Jste tedy hodně zklamán z právě skončené sezony?
Nebudu říkat, že jsem hodně zklamaný, ale z tohoto půlroku nemám dobrý pocit.

V úvodních dvou jarních kolech jste získali čtyři body a vypadalo to nadějně. Jenže pak přišla ostudná domácí porážka s Chlumcem 1:5. Co jste si v tu chvíli říkal?
Úvod jara byl dobrý, ale domácí debakl 1:5, no to bylo něco. V tomto utkání byl náš přístup jako takový přímo odstrašující. A co jsem si říkal? Nechtěl jsem propadat nějakému pesimismu a přenášet to na kluky, takže jsem se snažil být nad věcí.

V dalším průběhu jara byly výkony mužstva jako na houpačce. Někdy zahrálo výborně, jindy absolutně selhalo. Čím si to vysvětlujete?
Máte pravdu. Někdy byla naše hra dobrá, jindy z toho bolely oči. Rozebírali jsme to pořád dokola, ale stabilní výkony na delší úsek z toho nebyly.

Hodně vás určitě štvaly hlavně zbytečné domácí ztráty před skvělými fanoušky. Je to tak?
Dva domácí debakly nebyly příjemné (druhý s Dobruškou 1:5 – pozn. red.). Bylo dobré, že se mužstvo poměrně rychle probralo. Žádnou krizi jsme nezažili, akorát to někdy bylo jak na houpačce. Řekl bych, že rovněž záleželo na našem soupeři. S mužstvy z horní poloviny tabulky jsme odehráli řadu hezkých utkání. Naopak s mužstvy ze spodní části to bylo kolikrát zlé.

V předešlých třech letech tým šlapal jako hodinky. Jednou mohl dokonce postoupit do divize, ale z ekonomických důvodů se tak nestalo. S odstupem času – nebyla to chyba?
Jako nováček krajského přeboru jsme skončili na páté příčce, druhý rok na druhém místě a teď třetí rok na osmé pozici. Divize nám byla nabídnuta, ale nešli jsme do toho. Jak už jste zmínil ekonomickou stránku, to by byl problém. Další věcí, která šla proti nám, byla tréninková účast. Osobně si tedy myslím, že to tak velká chyba nebyla.

Hráči najednou věděli, že vlastně nemají o co hrát. Nenastalo u nich v této sezoně až příliš velké uspokojení?
Na tohle odpovím, že ano. U některých hráčů jsem takový pocit skutečně měl.

V průběhu jara jste si moc radosti neužil. Potěšilo vás vůbec něco?
Kromě dvou ostudných domácích výkonů byla k vidění řada dobrých zápasů. Bylo to, jak už jsem avizoval, hlavně s těmi lepšími mužstvy. Moc jsme netrénovali, takže konečné umístění lze považovat za určitý úspěch.

Postup do divize si vybojovali fotbalisté Týniště. Myslíte, že zaslouženě?
Týniště vyhrálo krajský přebor zaslouženě.

Jakou úroveň měl uplynulý ročník této soutěže?
Úroveň přeboru nepřevýšila loňský ročník.

Po čtyřech letech na lavičce Libčan končíte. Kdy ve vás uzrálo toto rozhodnutí a co vás k němu vedlo?
Už v zimě jsem hráčům říkal, že takovýto přístup k fotbalu mě nebaví. Zhoršující se docházka ničila tréninkové jednotky. Tady vlastně máte příčinu mého konce u týmu.

To vás předseda klubu Jan Schejbal ani nepřemlouval?
Probírali jsme to několikrát. Bohužel ani předseda klubu neměl páky na hráče, aby tréninkovou docházku zlepšili. Nepřemlouval mě. Vážím si toho, že moje rozhodnutí přijal.

Kam tedy povedou vaše další trenérské kroky?
Momentálně neřeším žádné trénování. Ale známé přísloví „nikdy neříkej nikdy" platí i v mém případě. Odpočívám, relaxuji a časem se uvidí, co dál.

Už víte, kdo po vás v Libčanech usedne na trenérskou lavičku?
Lituji, ale neumím odpovědět jinak, než že nevím.

Chcete ještě něco říci závěrem?
Jsem rád, že mě výbor pochopil. Přál bych si, aby moje rozhodnutí zapůsobilo na klub, potažmo na mužstvo v kladném smyslu. Děkuji celému výboru v čele s Honzou Schejbalem, jenž je hnacím motorem Libčan. Dále děkuji všem hráčům, s nimiž jsem za zmiňované období spolupracoval, svému asistentovi Milanu Šimkovi, který rovněž u týmu končí, a celému realizačnímu týmu za dobrou spolupráci. Musím poděkovat také našim fandům, které nám závidí celý přebor. Zároveň děkuji své rodině za podporu. Celému libčanskému fotbalu přeji do dalších sezon jen to dobré.

Jan Skalička