„Za deset vteřin mi bylo řečeno: Dáme šanci jiným stoperům a od zítřka už tady nemáš co dělat," řekl sedmatřicetiletý někdejší reprezentant, který pod „lízátky" působil druhý rok. Bývalý fotbalista Sparty, Hamburku či Mönchengladbachu se bude do léta, kdy mu končí smlouva, připravovat s juniorkou.

V neděli dopoledne před klíčovým duelem v Teplicích se pro Deník vyjádřil ke svému předčasnému odchodu. Zápas na Stínadlech sledoval z tribuny.

Kdy jste se dozvěděl, že nejste nominován k zápasu v Teplicích?
Ve čtvrtek.

Jak vám to noví trenéři Prokopec a Pilný zdůvodnili?
Řekli mi, že dají šanci jiným stoperům. Jinak jsem se nic konkrétnějšího nedozvěděl. Vyklidil jsem svoje místo v kabině, protože jsem nebyl žádaný ani na tréninku A-mužstva. Od klubu jsem dostal tři možnosti: Hned skončit, trénovat a hrát za juniorku, nebo trénovat na farmě v Převýšově. Zvolil jsem druhou variantu. Chci dál hrát a trénovat, protože i v příští sezoně chci pokračovat na hřišti. Myslím si, že jsou kluby, které by měly zájem.

V hradeckém týmu se v posledních zápasech nedařilo řadě hráčů, ale skončil jste jen vy. Považujete se za oběť špatných výsledků?
Paradoxně mi nepřipadlo, že by moje výkony byly zase až tak špatné. Pravda, s výjimkou třeba výkonu s Ostravou nebo prvního gólu s Olomoucí… Každopádně mě tohle rozhodnutí překvapilo, ale na druhou stranu je to dobrá zkušenost do dalšího hraní nebo všeobecně do další práce ve fotbale. A jestli jsem oběť? Shodou okolností jsem četl názory fanoušků a jejich reakcemi jsem byl v negativním smyslu zaskočen. Reakce byly většinou záporné, ale po tomto rozhodnutí od klubu jsem asi mohl čekat nějaké výhrady na svoji osobu.

Jaká reakce vás nejvíce zaskočila?
Byly tam názory, že jsem určitě musel trenéru Prokopcovi něco říct, ale to není pravda, nic takového nebylo. S tím, že je mladší trenér, jsem problém neměl. Jednou je nadřízený a jeho slovo platí.

Kdyby vám trenéři sdělili, že sice nebudete v základní sestavě, ale vzhledem k vašim bohatým zkušenostem chtějí, abyste mužstvu pomohl z lavičky nebo na tréninku, přijal byste tuhle roli?
V Hradci mám smlouvu do 30. června letošního roku a do té doby jsem součástí týmu. I Marek Kulič v některých zápasech nehrál od začátku. Když to přijal on, není důvod, aby tohle neudělal i Fukal. Jenže rozhodnutí trenérů bylo jednoznačné. Za deset vteřin mi bylo řečeno: Dáme šanci jiným stoperům a od zítřka už tady nemáš co dělat. Neřekl jsem na to ani svůj názor. Skoro za dvacet let mé kariéry jsem neměl žádný konflikt s trenérem. Buď mě trenér chce, nebo ne. Tak to bylo postavené i v létě, když přišel Plíšek. Buďto bude chtít Fukala a budu tady, nebo ne a půjdu jinam. Život jde dál. S tím nemám problém. Proto mě některé názory fanoušků dost naštvaly. Z Německa jsem zvyklý na jiné jednání. Nikdy jsem takový problém neměl. Lidé by měli fotbalistu hodnotit až tehdy, když ho poznají. A ne soudit někoho, koho vůbec neznají.

V čem spatřujete příčiny toho, že se mužstvu na jaře tolik nedařilo?
Příčin je víc. Jako kapitán mužstva samozřejmě beru odpovědnost i na sebe. Určitě jsem měl stejně jako trenér co říct k výkonům. Myslím si, že z některých hráčů se nepodařilo vymáčknout sto procent. Krásný příklad byl s Mladou Boleslaví, takový gól na konci prostě nemůžeme dostat. Jde o přístup, a ten nebyl u každého stoprocentní. Pak je to otázka pro každého hráče, jestli to tak bylo. Za sebe mohu říct, že jsem se vždycky snažil udělat maximum pro to, aby se bodovalo. Sám sobě jsem si kolikrát říkal, proč se tím tak hodně zabývám. Jenže mně nebylo lhostejné, jestli se spadne, nebo ne. Ani v zápase, ani na tréninku. Pořád jsem o tom přemýšlel. Nikdy jsem nespadl z ligy a nechtěl jsem spadnout ani teď. Je to věc trenérů, ale myslím si, že z hráčů šlo vymáčknout víc. Osobně bych to někdy neřešil jen pozitivním domlouváním, ale zvolil bych tvrdší přístup. Ale každý musí začít sám od sebe. Jestliže mi není lhostejný osud týmu, tak přece nemůžeme takhle ztrácet s Boleslaví a jinde. Najednou pak zjistíte, že jsme mohli mít o sedm bodů víc.

V květnu vám bude osmatřicet let, v létě vám v Hradci končí smlouva. Chcete ještě pokračovat v aktivní kariéře?
První myšlenky, když jsem jel domů, byly jasné – chci ještě hrát. Mluvil jsem s některými trenéry i z první ligy, s nimiž jsem v kontaktu, a oni mi radili, že mám ještě hrát. Teď  je jenom otázka, kde to bude. Jestli naše první nebo druhá liga, nebo třeba v nižších soutěžích v Rakousku či Německu. Nyní mám dva měsíce na to, abych se po něčem poohlédnul. Každopádně to ještě nebalím, není důvod. Uvidíme.

Připravujete se s juniorkou. 
To vás alespoň omladí, ne?
(úsměv) V pondělí bych měl za ni nastoupit, je to zvláštní. Je tam záložník, který je ročník narození 1995, takže o dvacet let mladší. Je to docela sranda. Na druhou stranu tam jsou mladí, perspektivní hráči, mají motivaci něco dokázat. Třeba se mi s nimi bude hrát dobře. Beru to jako profesionál, ať už hraju za kohokoliv. Proto jsem se i tak rozhodl, že chci dál hrát a trénovat. Než abych jel někam na dovolenou, tak jsem vzal juniorku. 
A to i vzhledem k tomu, že od léta chci někde pokračovat, tak musím být připraven.

Jak budete vzpomínat 
na angažmá v Hradci?
Určitě ho v mojí kariéře zařadím na pozitivní místo. Minulý rok jsme díky způsobu hry trenéra  Kotala předváděli dobrý fotbal. Letos pod novým koučem Plíškem to bylo zase jiné, přecházeli jsme na odlišný systém. Nebudu vzpomínat ve zlém. Smlouva mi končí v létě a do té doby se považuju za součást mužstva, i když už v něm nejsem. Pojedu se podívat do Teplic i na zbývající zápasy, ačkoliv budu jen na tribuně. Pokud se tým zachrání, bude to pozitivnější. Věřím, že se to povede. Pokud ne, bude mě to mrzet, protože odpovědnost za sestup ponesu i já. To by byl škraloup na působení v Hradci.