Fotbalisté Sokola Roudnice byli pasováni k týmům, které budou hrát o záchranu v I. A třídě. Po skončeném podzimu je ale všechno jinak. Svěřenci staronového kouče VLADISLAVA KOUDELKY příjemně překvapili a ve čtrnácti zápasech vybojovali dvacet bodů za šest výher, dvě remízy a šest porážek při aktivním skóre 35:27. V tabulce jim aktuálně patří sedmá příčka. První muž roudnické střídačky si je přesto velmi dobře vědom, že jarní odvety budou hodně náročné.

Po roční odmlce jste opět usedl jako trenér na roudnickou lavičku. Důvěrně známé prostředí vám osobně šlo evidentně k duhu. Je to tak?
V tomto klubu jsem v minulosti toho mnoho zažil ať už jako hráč, nebo trenér. Navíc tu bydlím, takže zdejší prostředí znám dokonale. Je tu mladý a perspektivní kádr. Většinu hráčů dobře znám, vždyť jsem s nimi pracoval již od dorostu. Byl bych hrozně rád, kdyby se zde do tří let hrál krajský přebor.

Dopadla podzimní část podle vašich představ?
Mým přáním bylo získat po třinácti kolech dvacet bodů, což se nepodařilo. V některých zápasech jsme doplatili na individuální chyby, které soupeři trestali. Někdy jsme byli málo produktivní v koncovce. V neposlední řadě jsem v průběhu podzimu postrádal tři klíčové hráče. Pro zranění chyběli Vláďa Bednář s Pajgrtem a za vyloučení stál Linhart. Náš herní projev určitě nebyl špatný a je jen škoda, že jsme některé dobře rozehrané zápasy nedotáhli do úspěšného konce. Kromě Libčan a béčka Dvora Králové nás nikdo nepřehrál.

Proti minulým sezonám jste měl poměrně široký kádr, což byla výhoda, že?
Do sezony jsme šli se sedmnáctičlenným kádrem. Jak to ale v amatérském sportu chodí, nastaly v průběhu podzimu problémy. Přišla zranění, řada hráčů si plnila pracovní a studijní povinnosti a když k tomu připočtete již zmíněné vyloučení Linharta, tak jsem musel se sestavou někdy pořádně míchat. V nejsilnějším složení jsme odehráli snad jen čtyři zápasy. Šanci tak dostali i někteří hráči z béčka a na jejich adresu musím říct, že se vždy snažili odvést co nejlepší výkon. To ale platí o celém mančaftu. Je jasné, že ne vždy se všechno podařilo na sto procent. Fotbal je nejen o úspěších, ale i o chybách.

Kdo patřil k oporám a od koho jste čekal víc?
Výraznou oporou byl Dan Rajnoch, který má dlouholeté zkušenosti jak z malého, tak z velkého fotbalu. Dokázal spoluhráče hecovat, ale také usměrnit. Příjemně překvapil teprve devatenáctiletý Jakub Krejcar, který šanci zahrát si A třídu chytil za pačesy. Své si odvedl také gólman Žák, jenž chytal spolehlivě jak za áčko, tak za béčko, neboť Jarkovský byl pracovně zaneprázdněn. Naopak více jsem očekával od Vládi Bednáře, který se měl daleko více prosadit v koncovce. Pajgrta pro změnu limitovalo zranění, takže nepodával takové výkony, jakých je schopen.

Co vás v průběhu podzimu nejvíce překvapilo?
Podle mého názoru tato soutěž již nemá takovou kvalitu, jako třeba před třemi čtyřmi roky. Naopak letos je neuvěřitelně vyrovnaná. Vedoucí Libčany mají dostatečný náskok a velice kvalitní kádr. Nevím, co by se muselo stát, aby nepostoupily do krajského přeboru. Příjemným překvapením byly výkony hradecké Slavie. Je znát, že tento mladý tým je pohromadě vlastně už od dorostu. Hráči mají zažitý určitý herní styl a přináší to ovoce.

Co na současné postavení vašeho mužstva říkají fanoušci?
Příznivci v Roudnici jsou hodně nároční a asi to k fotbalu prostě patří. Přesto si myslím, že jsme je v domácích zápasech nezklamali, dávali hodně branek, které jsou kořením fotbalu. Náš stadionek je útulný a věřím, že na jarní odvety budou lidé chodit ještě ve větším počtu než doposud.

Už máte jasno o zimní přípravě a počítáte s posílením kádru?
Příprava bude probíhat od začátku ledna v domácích podmínkách. Kromě nabírání fyzičky budeme startovat v zimní lize v Chudonicích. Mým přáním je udržet stávající kádr. Všichni hráči projevili zájem hrát nadále v Roudnici. Rád bych do našich řad získal dvě až tři posily.

Jako bývalý fotbalista hradeckého Spartaku určitě sledujete výkony prvoligových „votroků“…
To víte, že ano. Klukům se zatím poměrně daří a doufám, že nejvyšší soutěž zachrání. První liga v Hradci dlouho nebyla, o fotbal je mezi diváky obrovský zájem. Jen bych si strašně přál, aby už konečně vyrostl ve městě pod Bílou věží skutečně fotbalový stadion. Ze Spartaku jsem odešel před dvaceti lety a příliš mnoho se toho na Malšáku nezměnilo. V pravém fotbalovém kotli se hned jinak hraje a požitek z fotbalu mají i diváci. Snad se nového stánku brzy dočkáme.

Vaše slovo na závěr?
Chtěl bych poděkovat mému asistentovi a zároveň trenérovi béčka Pavlu Svatoňovi za velmi dobrou spolupráci. Před sezonou jsme oba měli společný cíl: aby béčko postoupilo do vyšší třídy. Bohužel se to už nepodaří vzhledem k tomu, že řada hráčů na podzim pendlovala mezi áčkem a béčkem a sestava pro rezervu nebyla optimální. Odstup na vedoucí celek je již hodně veliký. Snad to vyjde v příští sezoně.

JAN SKALIČKA