Koudelka: Tušil jsem, že přijdou problémy

Zkušený kouč VLADISLAV KOUDELKA, který toho ve fotbale zažil strašně moc, nehledal při následujícím povídání žádné výmluvy. Hovořil zcela otevřeně a nastínil současný stav v klubu.

Ve Lhotě jsem v minulosti působil několik let jako hráč. Když přišla nabídka, abych převzal mužstvo, neváhal jsem. Třikrát se vyhrálo, tým skončil na osmé příčce, což lze označit za velký úspěch. Ale už tou dobou jsem tušil, že přijdou problémy. Podzimní část sezony mi dala za pravdu.

V létě odešli zkušení fotbalisté jako Šmarda, Barbarič, Jirman, Jansa a Vláďa Bednář, za které nepřišla adekvátní náhrada. Šanci dostali někteří mladí hráči z béčka nebo z dorostu, ale s krajským přeborem neměli vůbec žádné zkušenosti. To se zákonitě muselo negativně promítnout i do podzimní části soutěže.

To víte, že jsem si přál získat alespoň dva až tři kvalitní fotbalisty třeba na půlroční hostování. Mé přání však vedení klubu nevyslyšelo. Bohužel nedokázalo sehnat finanční prostředky a později jsem se dokonce dozvěděl, že muselo splatit ještě některé pohledávky z minulosti. Vím, že dnešní situace je po finanční stránce hodně složitá a že problémy jsou i v jiných týmech krajského přeboru. Přijde doba, kdy se fotbal bude hrát zadarmo a jen tak pro radost. Přesto si myslím, že pokud ve Lhotě chtěli, aby se zde krajský přebor nadále hrál, měli pro posílení kádru udělat skutečně maximum. Jedinou odpovídající náhradou byl příchod Rensy z Libčan, a to je málo. V letní přípravě jsem sice měl šestnáct fotbalistů, ale nejvyšší soutěž Královéhradecka jich mohlo hrát maximálně osm.

S tím naprosto souhlasím. Dnešní mladí kluci jsou úplně někde jinde, než jsme byli my. Přijdou na zápas a ani nevědí, proti komu budou hrát. Je jim jedno, jestli se vyhraje, nebo prohraje. Neexistuje, že by si po zápase šli sednout a dokázali si vyříkat věci z očí do očí. Nejsou ochotni pro klub odvést maximum. Když vám řeknu, že na tréninky chodilo někdy jen šest hráčů, tak mi věřte. Šlo hlavně o ty zkušené, jakými jsou Rensa, Saidl, Kučera nebo Palina. Je jim přes třicet, ale chtěli maximálně pomoci. Bohužel na vše zůstali sami. Mladí kluci měli plno výmluv, na trénink přišli jednou za týden, což v krajském přeboru nejde.

To víte, že jo. Ale je mi pětačtyřicet a nechci, aby na mě lidi řvali: Co tam ten starej dědek ještě dělá? Na podzim jsem odehrál závěrečných deset minut v Trutnově a pak jsem si řekl, že tohle nemám zapotřebí. V první řadě jsem trenér a především musím vidět snahu u mladých hráčů. V našem případě tomu tak nebylo.

Dělali jsme hrubé individuální chyby, které soupeři trestali, a to nás sráželo do kolen. Dokázali jsme si vypracovat brankové příležitosti, ale jejich proměňování bylo z naší strany katastrofální. Kluci si postupně přestávali věřit, byli na tom špatně psychicky. Na nás se třeba chytly Doudleby nebo Přepychy. Obě mužstva v dalších kolech bodovala a vyhrabala se ze sestupového pásma. V některých zápasech se od nás odvrátilo i sportovní štěstí a pronásledovala nás i marodka. To vše zapříčinilo, že jsme absolvovali černou sérii bez jediného bodu.

Hned po skončení podzimní části soutěže jsem hráčům a vedení klubu řekl, že je zapotřebí si sednout a konečně začít něco dělat. Ve Lhotě se neustále hraje o záchranu, což není dobré. Již nyní by se mělo začít pracovat na případném posílení kádru, pokusit se sehnat alespoň pár drobných sponzorů a výbor by si měl ujasnit, co vlastně chce. Za mnou v průběhu podzimu nepřišel nikdo ze členů a lidí, kteří se kolem fotbalu ve Lhotě točí, a neřekl: Vláďo, jaké máš problémy, s čím můžeme pomoci? Jediná snaha byla u předsedy oddílu pana Kopeckého, ale to je málo. Každopádně by se jarní část soutěže měla důstojně dohrát.

Podívejte. Před námi je ještě patnáct kol a stát se může cokoliv. Chytnete šňůru tří čtyř výher v řadě a jste z nejhoršího venku. Třeba přijde nový trenér, bude nový výbor, a jak už jsem naznačil, podaří se tým kvalitně posílit. Když se ještě ohlédnu za podzimní částí, tak nás kromě Trutnova, Nového Hradce a Olympie nikdo vyloženě nepřehrál. Zavařili jsme si to sami.

No vidíte, aspoň jedna radostná zpráva. Jsem velice rád, že jsem s Mirkem na podzim mohl spolupracovat. Oba jsme lhotecké neúspěchy hodně prožívali, bylo to psychicky náročné. Já osobně ve Lhotě na pětadevadesát procent skončím. Nechci, aby to vyznělo, jako že předčasně utíkám, ale v tuhle chvíli nevidím jiné východisko. Jak už jsem zmínil, výbor mi příliš nepomohl, hráči nechodili trénovat. Všichni mě v tom prostě nechali, jak se říká, vymáchat.

Na podzim se v mistrovských zápasech vystřídalo celkem dvaadvacet fotbalistů. Nejlepším střelcem byl Milan Nývlt se šesti góly. Své střelecké konto by možná ještě rozšířil, ale pro zranění absentoval ve čtyřech zápasech. Všech patnáct podzimních duelů absolvovali Švarc a Rensa.

Přál bych lhoteckému fotbalu určitě lepší časy. Fotbalový stadion je velice útulný a krajský přebor by se na něm hrát měl.

JAN SKALIČKA