Je to skoro jak od Karla Poláčka. Bylo jich (ne nás) pět: René Wagner, Miroslav Baranek, Pavel Verbíř, Radek Černý a Ivo Ulich. Jozef Chovanec jim oznámil nepříjemný ortel, fotbalový šampionát v Belgii a Nizozemsku, kde nakonec Česko vypadlo ve skupině, se jich netýkal.

Ivo, jak akce proběhla?
Seděli jsme ve společenské místnosti, trenér přečetl ty, 
co jedou. Pak jsme seděli 
s klukama na pokoji, on přišel za námi. Ale dneska už ani nevím, co povídal.

Rozruch ale přece byl, Chovanec nečekaně vzal mladého Marka Jankulovského…
Nejvíc rozladěný byl Renda Wagner, stalo se mu to podruhé. Všichni koukali, nakonec musel vyřadit jednoho hráče navíc. No, později se ukázalo, že v tom klukovi něco bylo. (usmívá se)

Dnes vypadáte smířeně. Tehdy jste však byl naštvaný, ne?
Samozřejmě, každý doufá, že pojede. Ale já jsem byl celkem realista. Se Slavií jsme přišli na konci sezony o titul a tam se, myslím, lámal chleba. V kvalifikaci jsem moc nehrál, naskakoval jsem spíš jen do přáteláků. Dalo se tušit, že nepojedu.

Byl byste tedy spíš příjemně překvapen, kdybyste jel?
Přesně tak, byli jsme taková skupina na hraně. Spíš se mi zdálo nešťastné, že nás jelo na soustředění tolik. Nikdo nebyl zraněný, mohl tam jet přesný počet kluků. Panovalo tam zbytečné napětí.

Vy jste ale den po zveřejnění nominace odmítl hovořit s novináři. Proč?
Jo, psali jste, že jsem to těžce nesl… Jenže já jsem šel radši zadním vchodem. Do hotelu jsme se vrátil někdy 
v šest ráno a neměl jsem zájem, aby mě někdo o čtyři hodiny později točil na kameru. (směje se)

Ale to se přece vědělo, že vaše pětice vyrazila své vyřazení zapít do barů v Seefeldu.
Skončila nám sezona, začala dovolená. Opili jsme se, popovídali jsme si. Pamatuju, jak jsme seděli na jedné diskotéce  v autě, které tam bylo jako dekorace. (směje se) Byli jsme trochu v podroušeném stavu, mylím, že bylo rozumné se s nikým nevybavovat.

Jaké dáváte letos šance českému týmu? Postoupí ze skupiny?
Skupina je hodně vyrovnaná, ani Rusko není favorit. Je potřeba, aby ten užší kádr byl fit a ve formě.

Nechybí vám někdo v nominaci kouče Michala Bílka?
Chybí, Jirka Štajner. 
S Libercem udělal titul, je to ostřílený hráč, zná atmosféru. Pomohl by v krizových situacích, je nevyzpytatelný.

„Jankulovski? Kdo to je?" divili se všichni

Dnes je z něj persona fotbalové historie. Vítěz Ligy mistrů, borec, který léta kopal v AC Milán.

Jenže v roce 2000 byl Marek Jankulovski třiadvacetiletý cucák z Baníku Ostrava a reprezentační jedenadvacítky. „A to je dětský fotbal," říkal známý trenér František Cipro.

Přesto Jozef Chovanec, tehdejší kouč národního mužstva, vzal nadějného leváka na EURO 2000, které se konalo v Belgii a Nizozemsku. Nevadil ani fakt, že Jankulovski neabsolvoval závěrečné soustředění  – v tu dobu získal s jedenadvacítkou stříbro na evropském šampionátu na Slovensku.

Pro hráče – především pro pětici vyřazených – to byl šok. V hotelu Dorint v Seefeldu, kde se soustředění konalo, to jen šumělo… „Ještě před týdnem jsem si myslel, že to je nějaký brankář," kroutil hlavou René Wagner. Tenhle superkanonýr z Rapidu Vídeň byl strašně (ale strašně) naštvaný. 
V rakouské lize ničil soupeře a o EURO přišel při zužování nominace už podruhé…

Jenže nebyl sám, kdo měl 
v hlavě zmatek. „Kdo to je?" ptal se i Pavel Nedvěd. „To je nějaký superhráč? My s tím nemáme problém, ale myslím, že vyřazení kluci cítí křivdu," přidal se Patrik Berger.

Vedoucí výpravy Jaroslav Dudl zase poslal do německého sídla Pumy špatně hráčovo jméno, které měl dodavatel vytisknout na dres.  Místo JankuloVski nahlásil JankuloWski. Chybu pak se zběsilou rychlostí urovnával…

Proč se tehdy Chovanec rozhodl k překvapivému kroku? Mluvilo se o silném vlivu hráčova agenta Pavla Pasky. Po turnaji také Jankulovski přestoupil do Neapole…

„Ale dneska už víme, že to 
v něm bylo," upozorňuje Ivo Ulich, jeden z vyřazených.

To je fakt, Jankulovského účet  se zastavil na 78 startech 
v národním týmu.