Jeho slovo má pořád váhu. Bývalý fotbalista Hradce Králové, Slavie Praha nebo Fiorentiny Luboš Kubík (48) některým výstřelkům reprezentantů nerozumí. Se všemi novináři se také nemusel, ale na žádného nepokřikoval, že ho zabije. „V tu chvíli Milan Baroš hodně přestřelil, byla to hrůza," nechápe stříbrný medailista z mistrovství Evropy v Anglii.

Vždycky vynikal excelentní kopací technikou a geniálním přehledem. Dnes už se věnuje jenom práci skauta pro zámořské Toronto a pomáhá pardubickému fotbalu. Trenéřinu pověsil na hřebík. „Toho každodenního stresu jsem si během kariéry užil docela dost.  Trénování jsem si zkusil a není to moje parketa," přiznává v rozhovoru pro Deník.

Do semifinále mistrovství Evropy se dostali čtyři papíroví favorité. Čekal jste, že se letos nebude konat žádné „řecké překvapení"?
Víceméně jsem čekal, že to takhle dopadne, věřil jsem favoritům. Před šampionátem jsem tipoval finále Španělsko s Německem a zatím to tak může dopadnout. Od začátku mistrovství se po taktické stránce velmi dobře prezentují Italové. A že jsou mezi čtyřkou Portugalci? Spíš jsem čekal Nizozemce, ale jinak se to vyvíjí podle předpokladů.

Váš finálový odhad pomalu dostává reálné obrysy. Má družina kouče Löwa sílu, aby zničila španělskou kombinaci?
Ještě o tom nemluvme jako o hotové věci. Může se to stát, byl to můj tip, ale Němci zdaleka nemají nic jistého. S Italy budou mít práci, je to černý kůň mistrovství. Nemají ve svém středu žádné hvězdy, ale hrají výborně. Itálie je hodně nebezpečný protivník. Tak si říkám, aby Němcům ještě pěkně nezatopila.

Anglii zdolala až na penalty, ale svého soka drtila, vyslala přes třicet střel. Byl to jejich nejlepší zápas na turnaji?
Mě hlavně hrozně zklamali Angličané. Nejen v tomhle zápase, ale na celém mistrovství. Hráli zanďoura, na branku vystřelili ve čtvrtfinále snad jednou, to se mi vůbec nelíbilo. Italové postoupili po zásluze.

Sedm z posledních osmi penaltových rozstřelů Anglie na velkých turnajích prohrála. Mohlo se to na hráčích při pokutových kopech podepsat ?
Těžko říct, ale spíš asi ne.

Vy jste pokutové kopy zvládal s přehledem. Penaltu jste proměnil i v semifinále Eura v roce 1996 proti Francii. Co je z pohledu exekutora nejdůležitější, musí vybrat kout a věřit si?
Jde o to, jakou taktiku střelec zvolí. Může se koukat na brankáře a zkusit vyhrát souboj nervů, počkat na první pohyb. Nebo se dá vybrat nějaké místo, kam vystřelí. Pak záleží, jestli vám tam gólman skočí, nebo ne.

Nepřipadali vám Angličané vyplašenější?
Hlavně mi připadalo, že se vůbec nechtěli pouštět do souboje s brankářem Buffonem. Vybrali si místo a to se snažili trefit. Jenže v dnešní době jsou gólmani urostlí a mrštní. Když odhadnou kout, penaltu chytnou. Buffon je navíc špička.

Že čtvrtfinálový zápas dotáhne k pokutovým kopům, doufal také český tým. Jenže deset minut před koncem se trefil Ronaldo a naděje na postup se rozplynula. Naštval vás hlavičkující Portugalec hodně?
Podle mě tomu tlaku, pod jaký se národní tým ve druhém poločase dostal, asi ani odolat nešlo. Portugalci nás po přestávce přejeli, byla už jen otázka času, kdy naši obranu prolomí. Nějaká chybička se vždycky udělá. Pak záleží na soupeři, jestli ji potrestá, nebo ne a Ronaldo se trefil.

Dosáhlo Česko postupem mezi osmičku nejlepších na Euru svého maxima?
Myslím, že bylo úspěchem už to, že jsme se na mistrovství dostali. Postup ze skupiny čekal málokdo, osobně ho beru jako velký úspěch. Je potřeba ale také brát v potaz, že jsme měli asi nejslabší skupinu.

Ve vynikajícím světle se ukázali hlavně Jiráček, Pilař nebo Gebre Selassie. Zavládne i díky nim kolem národního týmu zase pozitivní nálada?
Ukáže čas. Někteří kluci jdou nahoru, jiní zase odcházejí. Skončil Baroš, Rosa (Rosický) je zase často zraněný. Je potřeba, aby kluci, co jdou ven, hráli v kvalitních mančaftech a dál se zlepšovali. Pak půjde nahoru jejich sebevědomí a bude to i velký přínos pro český fotbal. Teď se budou muset poprat s těžkou kvalifikační skupinou na mistrovství světa, kde na nás čekají Dánsko a Itálie.

Líbilo se vám, jak čeští fotbalisté vystupovali během kvalifikace a pak i samotného šampionáru na veřejnosti? Nezavánělo to někdy arogancí?
Je to složité. Někteří kluci, jako třeba Bary (Baroš), s kritikou museli počítat. Na druhou stranu toho muselo být i na něj už moc. Rozebíral se stále jenom Baroš a ostatní kluky nikdo neřešil. V tomhle ho malinko chápu. Co ale křičel při nástupu do autobusu na toho novináře, tam přestřelil.

„Až jednou skončím s kariérou, tak vás zabiju," křičel Baroš na novináře po návratu z Eura. To bylo opravdu docela silné kafe…
Byla hrůza, co tam hulákal. Ale zase každý má nárok šlápnout vedle.

Připadalo mi, že reprezentanti strašně těžce snášeli, když se o nich psalo, že hrají mizerně. Kritika po zápase s Ruskem je pomalu urazila…
Nic jiného čekat ale nemohli. Ten zápas byl špatný, takhle se na mistrovství Evropy nehraje. S tím museli počítat.

Se starší generací fotbalistů se lidé mohli daleko víc ztotožnit, nebrali jste si všechno tak osobně. Souhlasíte?
To nevím. My jsme taky některé novináře zrovna nemuseli, jen si nemyslete. Podívejte třeba na Jirku Němce a já byl to samé. Nemám rád novináře, kteří vám vkládají svoje věty do úst a píšou nepravdy. Takoví mezi vámi taky jsou.

Ale nikdy se nestalo, že by fanoušci vlastní hráče nenáviděli. Jiří Němec s novináři třeba skoro vůbec nemluvil, ale žádná davová averze se vůči němu nekonala. Jenže když teď řeknete v hospodě Baroš, div nelétají půllitry…
To je pravda. Milan si za některé věci může tak trochu i sám.

Pro blížící se kvalifikaci musí národní tým najít nového útočníka číslo jedna. Je to nejdůležitější úkol trenéra Bílka?
Když pominu první zápas na Euru, tak obrana, brankář a před nimi Hübschman fungovali velmi dobře. Souhlasím, že je potřeba zaměřit se na předek. Bary makal, jenže to by přeci měla být samozřejmost. Já od něj čekám i střelu, přihrávku do šance, udržení míče… To tam prostě nebylo.

Škoda že jeden z nejlepších střelců v reprezentační historii končí jako padouch a stín obávaného kanonýra. Nemyslíte?
Měl vynikající kariéru, odehrál toho hodně. Poslední dva roky ale dobré bohužel neměl. Pro mě to už nebyl ten Baroš z dřívějších let.

Na posledním mistrovství světa jste působil v realizačním týmu USA. Je na obzoru znovu něco velkého?
Momentálně dělám skauta pro Montreal Impact, který hraje MLS (americká liga). Trochu pomáhám s pardubickým fotbalem, aby stoupal tam, kam patří.

Povede se Pardubicím zakořenit ve druhé lize nastálo?
Věřím tomu, minimálně druhá liga sem patří. Tým se určitě udrží, byl bych rád, kdyby se jednou začalo přemýšlet i o první lize.

Ale na tu chybí stadion…
Jasně. Přál bych ho Pardubicím i Hradci. Co se týká stadionů, je to ve východních Čechách hrůza.