O sparťanské podzimní mizérii toho bylo napsáno už hodně. Vám osobně to ale na trávníku šlo. Jste alespoň se svými výkony spokojen?
Za sebe mohu být spokojen, obzvláště po tom, co se dělo v létě. Po loňské nevydařené sezoně to vypadalo, že ze Sparty odejdu. Postupem času jsem se ale vrátil do sestavy a šanci chytil za pačesy. Gólů mohlo být samozřejmě víc než pět (tři v lize, dva v pohárových utkáních – pozn. red.). Jenže hrajeme na jednoho útočníka, ze zálohy se už do tolika šancí a zakončení nedostanu. Na dost branek jsem však přihrál, což se také počítá.

Jak jste zmínil. V létě jste byl překvapivě odstaven na druhou kolej a upadl rovněž do velké nepřízně fanoušků. Co se tehdy dělo?
Když se vám daří, vynesou vás fanoušci do nebes. V opačném případě vás zašlapou. To je prostě Sparta Praha. Nezískali jsme titul, přišla vlna kritiky a vypadalo to, že budu končit.

V té době jste byl ještě členem reprezentace. Rázem jste se ale stal pro vedení nepotřebným, stejně jako Pavel Horváth. Jak jinak si vysvětlit, že jste se z ničeho nic nevešel do nominace k utkání. Ke všemu bez udání důvodu…
Volala mi kvůli tomu řada novinářů, ale já se k tomu nechtěl vyjadřovat. Nikdy nevíte, co bude za čtrnáct dní. Je to fotbal. S Boleslaví jsem byl na tribuně. K prvnímu utkání předkola Ligy mistrů jsem ani neodjel a šel trénovat s béčkem. To víte, že mi nejlíp nebylo.

Ani trenér Lavička vám nic neřekl?
Říkal mi, že mě do nominací psal, ale prostě… (odmlčí se)

Myslíte, že vás Sparta mermomocí chtěla prodat?
Byl jsem v kontaktu se svým manažerem, takže jsem se samozřejmě ptal, co se děje. Říkal mi, že se mnou nepočítají, takže začíná něco shánět. Pak se situace během dvou zápasů otočila. Na Kladně jsem nastoupil v základní sestavě a už v ní zůstal. Začalo se mi dařit.

Asi nebylo psychicky jednoduché zvládnout toto nepříjemné období…
Tak to víte, člověk je celý život zvyklý hrát. Byl jsem i v nároďáku, jenže pak jsem z něho kvůli špatnému závěru sezony vypadl a přišel i o možnost jet na EURO. Nejhorší však bylo, že jsem nevěděl, na čem jsem. Všichni kolem se mě ptali, co se děje, a já jim odpovídal, že nevím, protože jsem to fakt nevěděl.

Byl jste zřejmě podobně nechtěným „zbožím“ jako Pavel Horváth, který posléze odešel do Plzně. Jak moc tento hráč Spartě scházel na hřišti a v kabině?
O tom se nemá cenu bavit. Horvi (přezdívka Pavla Horvátha – pozn. red.) byl v kabině lídrem, prostě bavič. Na hřišti si to kolem sebe uměl řídit a stála na něm naše hra. Jenže se nepohodl s fanoušky a vyústilo to v jeho odchod. Byl to pro nás velký šok a samozřejmě obrovská ztráta.

Zpět do reality. Vedení klubu slibuje čistku. Řada hráčů neví, na čem je. Platí to i ve vašem případě?
Abych řekl pravdu, v dnešní době nikdo neví, co bude. Tedy ani já ne. Doufám, že když jsem podzim odehrál solidně , že ve Spartě zůstanu a na jaře jí pomůžu.

Je vám třiatřicet. Vždycky jste říkal, že byste si to rád zkusil v zahraničí. Není už nejvyšší čas?
Člověk si samozřejmě přeje fotbalem něco vydělat a zabezpečit se. Roky nezastavíte. Angažmá v zahraničí je k tomu ideální. Poté, co jsem přišel do Sparty, jsme získali double a byl jsem strašně spokojen. Ve Spartě jsem rád i teď, přestože jsme na tom po podzimu tak, jak jsme. Myslím, že jí ještě mám co dát. V Hradci mám rodinu, dcera chodí do školy, nikam se mi utíkat nechce.

Jistě souhlasíte, že kádr potřebuje nutně okysličit. Na kterých postech podle vás nejvíce?
Určitě by měl přijít kvalitní stoper. Všichni jsme viděli, co se dělo, když se zranil Tomáš Řepka. Takže stoper, střední záložník, který bude řídit hru, a útočník. Musejí to být ale hotoví hráči. Talentovaných kluků máme dost, jsou příslibem do budoucna, ale hra Sparty na nich stát nemůže.

Když už jste zmínil Tomáše Řepku. V médiích se objevily informace, že pokud nesežene kvalitní zahraniční angažmá, opustí tuzemský profesionální fotbal a je ochoten nastoupit za tým Velvar v krajském přeboru. Jsou to podle vás fámy?
Myslím, že se jedná o stoprocentní fámy. Tomáš je těžkej sparťan. Co vím, tak zůstane.

Hráč ve Spartě by měl být psychicky odolný. Přesto bylo asi kolikrát těžké nastupovat s vědomím, že další případný neúspěch přinese další vlnu kritiky, a to nejen v médiích, ale i u ultras, kteří jsou nemilosrdní?
Když se jdete rozcvičovat a vidíte vyvěšené plakáty, na nichž stojí, že vám ořežou ruce, nohy a hlavu, jako tomu bylo před derby se Slavií, nic příjemného to samozřejmě není. Už na rozcvičce bylo patrné, že někteří mladíci v našem týmu z toho nejsou ve své kůži. Hodně to s nimi zamávalo. Na druhou stranu hráč, který přestoupí do Sparty, někde vynikal a už má něco za sebou, musí být silný. Kdo to nedokáže unést, nemá tam co dělat.

Po prohře se Slavií rezignoval kouč Lavička. Bylo to z jeho strany šťastné řešení?
Těžko soudit. Ligu jsme rozjeli fantasticky a góly prakticky nedostávali. Pak přišel ten nešťastný týden (prohra v Liberci, vyřazení z poháru UEFA, prohra se Slavií – pozn. red.). Z ničeho nic se všechno rozsypalo. Ještě dnes, když se o tom bavíme, nevíme, čím to bylo. Trenér Lavička se rozhodl, jak se rozhodl.

Vadilo vám to?
Mně to určitě vadilo, protože mi trenér Lavička hodně pomohl. Do sestavy mě chtěl, prosadil si to a já jsem mu to výkony na hřišti vracel.

Mužstvo převzal Jozef Chovanec. Tým už ale svoji tvář nenašel…
V dané chvíli to byl nejlepší tah. Trenér Chovanec působil v klubu na postu prezidenta, chodil do kabiny, viděl nás při trénincích a zápasech. Jenže my jsme byli pod ohromnou psychickou dekou. Jakýkoliv jiný trenér by nás těžko dával dohromady. Domácí zápasy jsme ještě zvládali, venku to však byla hrůza.

Zůstane podle vás Chovanec u kormidla?
Doufám, že ano. Trenérských změn bylo ve Spartě za poslední roky požehnaně. Je to blbý, ale je potřeba si vzít příklad ze Slavie, kde trenér Jarolím působí už hodně dlouho, ví koho do mužstva chce, a sestavuje si ho. Je to znát. Jsou sehraní, hrají pěkný fotbal a daří se jim.

Mnoho se toho v průběhu podzimu namluvilo také o atmosféře v kabině. Byla ideální?
A zase jsme u Sparty. Jednou prohrajete a už se píše, že se někdo s někým pohádal. V kabině vše funguje, jak má. Z toho, co jsme předváděli, jsme byli zvadlí všichni.

Před nominací na kvalifikační utkání v Irsku se vás jeden z novinářů ptal, jestli byste se vrátil do reprezentace, když podáváte výborné výkony. Odpověděl jste, že se vrátit nemůžete, že by se psalo, že jste pomalej, tlustej a ostuda českého fotbalu. To jste ale vážně nemyslel? Byl to zajisté vtip…
Já jsem s médii částečně skončil, protože se do mě půl roku trefovala ze všech stran. Když jsem požádán o zhodnocení zápasu, tak to samozřejmě udělám, jinak se různým prosbám o rozhovory raději vyhýbám. Dnes to je výjimka.

Na srazy jste za Brūcknerovy éry jezdil pravidelně. Mnoho se toho po jeho odchodu nezměnilo. Je v silách reprezentace postoupit na mistrovství světa?
Kluci to zvládnou.

Poslední otázka míří znovu na Spartu. Budou mít na jaře její příznivci více důvodů k radosti?
Věřím, že ano. V zimě se dáme dokupy. Hráči, kteří přijdou, musí pro Spartu žít. Pošlape to, uvidíte.