Sice mu je už 62 let, ale i tak se obránce Otovic může v okresní soutěži stále rovnat mladším borcům. Luboš Kudláček patří do základní sestavy týmu z Broumovska. Na podzim strávil na hřišti 551 minut, což je skvělý počin. Kde hledá motivaci a jaký je jeho recept na dlouhověkost? Na to odpověděl pro Náchodský deník.

Kde stále hledáte motivaci do fotbalu a proč pořád hrajete?
Tak zaprvé nejsou lidi, vždyť to musíte sám moc dobře vědět. Jinak mě fotbal pořád baví. Na vesnici je to jediný sport, u hasičů být nechci, důchodce ještě nejsem, proto pořád hraju.

Do kdy plánujete hrát? Uvidíme vás na hřišti třeba ještě i v sedmdesáti letech?
Než mě z hřiště odvezou. Ne, doufám, že ještě nějakou tu sezonu vydržím. Měl jsem spoluhráče, kterému bylo 63 a kousek, takže toho chci překonat a pak můžu skončit.

Na co z vaší kariéry nejraději vzpomínáte?
Když jsem začínal v Teplicích nad Metují, to se mi vždycky vybaví. To ještě bylo za socialismu, hráli jsme I. B třídu, moc rád na to vzpomínám. Nastupovaly se mnou jména jako Vodehnal, Možný - to byli páni hráči. Tady v Otovicích to také jde, ale vlastně místní jsme pouze dva, jinak jsou všechno kluci z okolí.

Máte nějaký recept na fotbalovou dlouhověkost?
Už řadu let kouřím, tak možná je to ono (směje se). Musí držet zdraví, to je nejdůležitější.

Jak se pro vás fotbal mění?
Když jsem byl mladej, tak jsem hrál tu I. B třídu, poté jsme spadli do okresu, to se vše dalo stíhat. Teď už kopu prales a je to pohoda.

Na jaké pozici hrajete?
Řídím to zezadu. Hraju stopera, kde se moc nenadřu. Na běhání máme už jiné.