Bude to bitva desetibodových týmů, v současnosti sousedů v tabulce první fotbalové ligy. 
V neděli vyrazí hradecký tým do Liberce, kde se poměří s místním Slovanem.

Bude to však také souboj dvou kamarádů. Na straně domácích bude stát Jan Nezmar, bývalý skvělý kanonýr a nyní sportovní ředitel klubu. Na straně hostů Bohuslav Pilný, dnes trenér a někdejší perfektní obránce.

Spolu zažili liberecký mistrovský titul v roce 2002 i skvělou jízdu až do čtvrtfinále Poháru UEFA či boje o Ligu mistrů s AC Milán.

Pane Nezmare, už před časem jste tvrdil, že z Bohuslava Pilného bude dobrý trenér. Co vás k tomu přesvědčení vedlo?
S Bohoušem jsem toho prožil hodně jako spoluhráč a stýkali jsme se i mimo kabinu. Měl jsem pocit, že fotbal vnímá správně. Ale především si myslím, že to souvisí s osobnostními rysy člověka.

S kterými myslíte?
Byl jedním z lídrů mančaftu. Když stabilně hrál, měl kapitánskou pásku, ale ta se, myslím, u nás všeobecně hodně přeceňuje. Není to jako v hokejové NHL, kde je kapitán pomalu na úrovni vedení klubu. Nevztahoval bych to k pásce, když to přeženu, tak nějakému joudovi ani dvě pásky nepomohou. Bohouš byl velký lídr i bez ní a musím říct, že pro mě znamenal inspiraci.

V čem?
Některé věci jsem se snažil odkoukat, například jak se Bohouš projevuje v kabině. Člověk se učí celý život. A byla by hloupost vidět silné jedince, jako byl vždycky on, a nic se od 
nich nenaučit.

Pilný byl výborný hráč 
i osobnost, ale mnoho hráčů, ač byli výrazní, jako trenéři pohořeli.
Práce trenéra není jen 
o tom, jestli umí poskládat trénink. Je to o tom, jak kouč vede tým, což právě souvisí s osobnostními rysy. U Bohouše se ukázalo, že byl vždycky lídr a také pro mě je dobré, že se potvrdil můj předpoklad, že se z něj stane dobrý trenér.

Proč?
Samozřejmě kvůli mojí práci. Jednou její součástí je odhadnout trenéry, jejich případný přínos pro klub. 
A navíc jsem rád i za Bohouše. Po konci kariéry 
si prošel složitějším obdobím, ale dostal se z toho
a potvrdil předpoklady, 
které má.

S koučem Pilným jste však měli ještě jednu společnou věc. Nejste úplně rachetické typy a občas jste bojovali 
s váhou.
Měli jsme to podobné. (směje se) Jsme typy, co se podívají na maso a hned přiberou. Často jsme to spolu řešili. Dnes už to asi můžu prozradit, ale Bohouš měl různé legendární story.

Například?
Měli jsme vánoční dovolenou a on mi říkal, že celou dobu nebude vůbec nic jíst, ale že bude pít jen vinné střiky. (směje se) Nevím, jestli to vydržel. Bylo to 
pro zasmání a pak jsme si o Vánocích volali a hlásili jsme, kolik jsme zase přibrali. Byli jsme na tom 
stejně kvůli našemu somatotypu.

Jste s trenérem Pilným 
v kontaktu?
Teď už ne, po skončení kariéry se mi vytratil. Až později jsem z novin zjistil, jaké měl nefotbalové povolání (rozvážel pro Hradeckou pekárnu - pozn. red.) a sledoval jsem jeho trenérský posun. Jsem rád, že se mu podařil. Hradecký tým má totiž jeho zásadní rukopis, objevují se v něm zajímavé prvky. Teď se jim nedaří výsledkově, přeju Bohoušovi, aby se to změnilo. Ale 
v neděli ještě ne. (směje se)

V kontaktu jste však pořád 
s trenérem Ladislavem Škorpilem, dalším Hradečákem, který vás vedl v památném roce 2002.
Jezdí s námi na Evropskou ligu, občas i na domácí. Mám s ním možnost často promluvit.

Jak na něj vzpomínáte?
Není pravda, že jen vypráví báchorky. Týmu dával vždycky klid, nadhled i v mládežnických reprezentacích na něj vzpomínají velmi dobře. V Liberci zanechal velmi hlubokou stopu. Nejen že má dobré bonmoty, on fotbalu opravdu rozumí.