Před odjezdem do Maďarska málokdo věřil, že by český futsalový tým mohl na mistrovství Evropy uspět. Všechno tomu zkraje také nasvědčovalo. Výběr kouče Tomáše Neumanna byl ve skupině na pokraji vyřazení. Jenže po porážce s Ázerbájdžánem se dokázal neuvěřitelně vzchopit proti domácímu celku a vydolovat postup do vyřazovací fáze.

V pondělním čtvrtfinále Češi vyřadili favorizovanou Itálii, jež obhajovala stříbrné medaile. Strůjcem výhry, která se zrodila po remíze 3:3 až v penaltovém rozstřelu, byl jednoznačně brankář LIBOR GERČÁK. Opora Nejzbachu Vysoké Mýto nejenže během normální hrací doby zneškodnila několik šancí „squadry azzurry“, ale především se třikrát zaskvěla při střelbě ze značky pokutového kopu. A přitom čtyřiatřicetiletý gólman cestoval na šampionát v roli dvojky.
Jaká atmosféra zavládla v českém táboře po vyřazení Itálie?
Zavládla tu dobrá nálada. To je po každém zápase, který se takhle povede. Itálie se přece neporáží každý den.
Asi se vám potom dobře usínalo, že?
Určitě. Chvilku jsme slavili, ale bylo to v rámci mezí. A pak se šlo v klidu spát.

Kdy jste se dozvěděl, že v brance nahradíte jedničku Tomáše Mellera?
Bylo to asi v deset hodin na dopoledním tréninku před utkáním.

Během
zápasu jste měl spoustu zákroků. V kterých momentech jste se nejvíce zapotil? Bylo to na konci první půle, kdy jste prohrávali 1:2?
(chvíli váhá) Pro mě byl nejtěžší asi začátek. Je hodně důležité, když se gólman prvním zákrokem chytne.

A pak už to šlo…
(zasměje se) Když se k tomu přidá štěstí, tak to pak i vyjde.

V penaltovém rozstřelu jste fantasticky kryl první tři kopy. Měl jste střelce soupeře zmapované?
To ne. Rozhodně jsem je neměl přečtené. Spíš to nekopli moc ideálně. Dá se říct, že stačilo jen vystihnout směr.

Ve čtvrtečním semifinále vás od 20 hodin čeká další velmoc – Španělsko nebo Rusko. Můžeme očekávat další překvapení?
(rozhovor vznikal před včerejším zápasem obou týmů) Jdeme zápas od zápasu, je to kulaté. Španělé jsou silní. Porazili tu Portugalsko 6:1, které přitom hrálo velmi dobře. Rusko je smíchané s Brazilci, což byl i Ázerbájdžán. Má ve svém středu čtyři nebo pět Brazilců, a to je znát.

Jejich styl vám nesvědčí?
Nedá se říct nesvědčí, ale oni spolu hrají i v klubech, kde je vyšší úroveň než v Čechách. Je to špička Evropy.

Budete chytat i ve čtvrtek?
Zatím nevím. Je to vždy na trenérovi. Máme dva dny volna, budeme mít mezi tím nějaké tréninky. O sestavě se kouč rozhoduje až před zápasem.

Kdyby vám před turnajem někdo řekl, že budete hrát o medaile, věřil byste mu?
No, věřil… Spíš bych si to přál. Ve skupině jsme měli Ázerbájdžán a Maďarsko. Doufali jsme, že postoupíme dál. Kdyby to bylo z prvního místa, narazili bychom na Ukrajinu, a ta je pro nás hratelná. Proti Italům jsme měli hodně štěstí. Spíš ta první varianta, kterou jsme měli naplánovanou, byla hratelnější než ta, která se nám povedla.

Proti Maďarům jste měli nůž na krku. Patnáct minut před koncem jste prohrávali o čtyři branky. Kde se vzala taková vzpruha, díky níž jste duel otočili?
Myslím, že na mezinárodní scéně moc takových zápasů není, abyste otočili stav 0:4 na výhru. Když jsme vedli 5:4, dostali jsme v poslední minutě gól, ale přesto se nám ještě podařilo skórovat. Z mančaftu byla cítit obrovská vůle otočit nepříznivý stav.