Jednatřicetiletý fotbalista navíc vstřelil už tři branky. Naposledy zařídil na domácím hřišti výhru 1:0 nad nebezpečným béčkem Nového Bydžova.
Jak jste zápas viděl?
Věděli jsme, že soupeřem jsou rychlí a mladí kluci, kteří se s balónem dokážou otáčet. Museli jsme zodpovědně bránit, čekat na příležitosti, a to se povedlo. Kdybychom je vysoko napadali, možná by to dopadlo úplně jinak. V první půlce jsme ale měli štěstí, soupeř měl totiž pár velmi dobrých šancí. Klasicky nás v posledních zápasech podržel Venca v bráně a také kvalitní bojovný výkon celého týmu včetně nových posil.
Vy jste krátce po změně stran dal jedinou branku zápasu, můžete ji popsat?
Soupeři se nepovedla průniková přihrávka, tak jsme se dostali do rychlého protiútoku. Jenda Krejcar to potáhl po lajně a odcentroval. Míč odhlavičkoval jejich stoper, ale pouze k druhému Jendovi (Želízkovi) který z první posunul vzduchem na mě. Já si to na vápně jedním dotekem zpracoval a druhým vystřelil k levé tyči a naštěstí to tam spadlo. Gólman asi neviděl, jinak by tu mojí unavenou střelu určitě chytil.
Kde byste rád viděl Třebechovice na konci sezony?
Letos to bude těžké, ale věřím, že na horní polovinu tabulky máme, když se trochu hecneme. Hřiště máme krásný, ve stánku mají dobrý pivo a jídlo, byla by škoda, abychom hráli o udržení. Tým je kvalitní a komu to nejde na hřišti, tak je s ním aspoň sranda v kabině. Vtipy tam střílí snad úplně všichni.
Jak jste s rozjezdem ročníku v I. A třídě spokojený? Po čtyřech kolech máte šest bodů…
Šest bodů ze čtyř zápasů je dobrá vizitka, ale mohla být lepší. Hodně smolná prohra v posledních minutách s Vrchlabím 1:2 a z prvního duelu s Lázněmi Bělohradem jsme taky mohli vyloudit remízu. Uvidíme, jak další kola. Čeká nás Roudnice, se kterou jsem snad nikdy neudělal ani bod. Možná trenérům navrhnu, abych tam radši ani nejezdil. Pak hrajeme s Kostelcem, který sice zatím výsledky nic moc, ale s někým se chytit musí. Snad to nebude s námi.
Vy osobně jste už vstřelil tři branky. Jaká je vaše role na hřišti a máte nějakou gólovou metu?
Můj hlavní cíl je v těchto vedrech a s 31 roky v občance nezkolabovat. To se zatím daří na jedničku. Velkou zásluhu na tom má Jenda Želízko, který to za mě ve středu zálohy všechno odběhá a já můžu postávat kolem soupeřova vápna a čekat na šance. Rád bych se ale rozpomenul a pár gólů za sezonu dal, jak to bývávalo dřív, kdy jsem čich na góly ještě docela měl. Moje role v týmu je jednoduchá. Už toho moc nenaběhám, a proto musím týmu pomoct aspoň pár přihrávkami. Místo mě běhá balón a ten Jenda Želízko, který to chudák se mnou schytal.
Kde a kdy jste začal s fotbalem?
Nastoupil jsem do třebechovické přípravky, ale co bylo za rok, netuším. Tuším však, že mě trénoval Roman Mařák a vím zcela jistě, že mě otravovaly rozcvičky a autová vhazování.
Jaká byla vaše dosavadní fotbalová cesta?
Vlastně po celou dobu jsem byl v Třebechovicích. V áčku jsem začal v 17 letech a hned v první půlce sezony jsem se probojoval do sestavy. Jak jsem se dostal na univerzitu, přestal jsem přibližně v 23 letech stíhat. Na nějakých 8 let jsem fotbal přerušil – začal jsem cestovat a trávit čas i jinde než na hřišti. Po víkendech jsem později pracoval na doktorátu. Měl jsem nabídku jít do Holic, ale to mi to za dojíždění a zabité víkendy už nestálo. S fotbalem jsem pokračoval v Praze, kde jsem ve všední dny hrál Hanspaulku, ligu malého fotbalu, za milovaný tým Exilová Šatna. Minulý rok jsem se ale z Prahy přistěhoval zpátky do Třebechovic, proto jsem rovnou sundal i kopačky z hřebíku. Být zpátky na velkým hřišti si užívám.
close
info
Zdroj: SK Třebechovice pod Orebem
zoom_in
Týmové foto.
Vybral byste ve své kariéře ten nejlepší gól?
Mně se asi vybaví tři. V první sezoně za áčko jsem v posledních třech zápasech podzimu dal každý zápas gól. To jsme zrovna v tabulce byli druzí a na jaře jsme bojovali o postup do krajského přeboru. Chodili na nás lidi, dostal jsem se i díky gólům do základní sestavy docela našlapaného týmu. V tu dobu jsem navíc fotbal prožíval o dost víc než dnes.
Prozradíte čtenářům čím se živíte a co vás ještě baví?
Živím se hlavou, tak nesmím moc hlavičkovat. (směje se) Pracuji v Centru investic, rozvoje a inovací, kde vymýšlíme, jak pomoct firmám, úřadům a dalším subjektům v našem regionu. Jinak mě baví sport obecně. Mimo fotbal to byl od přípravky až do mužů hokej v Třebechovicích. Dále cestování, ale to mi stačí jen tak po Česku s krosnou na zádech. Nemůžu taky zapomenout na roční dcerku Štěpánku, která mi, až na nekonečné přebalování, dělá zábavu každý den. Někdy se tedy holka vzbudí na šestou, a to trenér v kabině hned pozná. Nadává mi, proč zase zívám a kde jsem se v noci coural.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
