Kanonýr Deníku
Přečíst článek >

Zažil turbulentní půlsezonu. Po jedenácti kolech se po rezignaci Luboše Prokopce z pozice asistenta nečekaně vyšvihl do role hlavního kouče fotbalistů Hradce Králové. V ní teď končí.

Musí! A to i přesto, že „votroky" vzkřísil a dovedl je k naději na záchranu.

Bohuslav Pilný nevlastní profesionální trenérskou licenci a podle nařízení FAČR nesmí od ledna vykonávat v profesionálních soutěžích funkci hlavního kouče. „Přinejhorším se vrátím do práce," usmívá se Pilný, jenž s Hradcem vydřel v závěrečných třech kolech pět bodů a vrátil ho do hry o udržení v Synot lize.

I když jste v posledním utkání podzimu uspěli s Brnem, tak těžko ve vašem případě platí, že konec dobrý, všechno dobré. Nebo se pletu?
Jednoznačně neplatí. Jde o jakousi vzpruhu pro mužstvo do zimní přípravy, naděje žije. Ale plácat po ramenou se rozhodně nemůžeme.

Jaký další význam má výhra nad celkem Václava Kotala?
Jde o snížení ztráty na sestupová místa. Kdybychom to nezvládli, manko by bylo extrémní. I přesto, že bodový zisk je takový jaký je (11 bodů), naději pro jarní část nám dává.

V závěrečných třech kolech jste získali pět bodů. Povedlo se vám mužstvo na konci podzimu vyladit k vlastní spokojenosti?
Primárně jsem po hráčích chtěl, aby zápasy odjezdili. Co se týče přístupu, nasazení a bojovnosti, bylo to v pořádku. S bodovým ziskem ovšem spokojený nejsem. Měli jsme na víc. Nebodovali jsme na Baníku, kde jsme rozhodně měli, protože jsme byli celý zápas lepším týmem. Při troše štěstí, a pokud by si liberecký brankář Kolář vybral slabší den o týden dřív, jsme mohli zvládnout i Slovan. K nesestupovým příčkám jsme mohli být mnohem blíž.

Jsou ještě nějaké příčiny titěrného bodového zisku?
Pro mě bylo zarážející, že jsme doma dokázali vstřelit dva góly, ale ještě víc jich inkasovat. Tomu jsme chtěli zamezit a myslím, že se nám to povedlo. Jenže zase chyběla větší produktivita. Ta nás srážela celou sezonu.

Na podzim jste vstřelili pouze dvanáct branek, nejméně z celé ligy. Přesto absolutorium zaslouží útočník Pavel Dvořák, autor šesti branek. Co další?
Souhlasím, Dvořka vstřelil šest branek, na jednu  přihrál. Podílel se na sedmi gólech z dvanácti. To je výborná bilance. Ale abychom byli úspěšní, potřebujeme mnohem výraznější produktivitu od záložníků – Štípas (David Štípek) kromě branky s Brnem nebyl produktivní vůbec, Halilovič minimálně a i od Matěje Kotiše jsme čekali víc. Chyběly také góly od obránců. Jediný se trefil Marek Plašil na Slavii.

Co dalšího bude stát v analýze sezony, se kterou seznámíte představenstvo klubu?
Herně jsme nepropadali, z tohoto pohledu je zisk jedenácti bodů neodpovídající. Kdybychom hráli špatně, neřeknu ani slovo. Ale s výjimkou špičkových týmů nás nikdo nepřehrál. Celkově jsme měli dva problémy – produktivitu a příliš inkasovaných branek.

Naklonil podzim na odvrácenou stranu nevydařený zápas s Jihlavou, potažmo krátce předtím odfláknuté přátelské utkání s Táborskem?
Hledá se to všude možně. Pokud by tým byl vyspělejší, nemohl s ním – jak vy říkáte odfláknutý – přátelák s Táborskem zacvičit. Z mého pohledu psychice mužstva ublížila především Jihlava.

Pětadvacet minut jste předváděli výborný fotbal, který korespondoval s předchozími domácími zápasy zkraje sezony. A najednou došlo k obřímu výpadku, porážka 0:3 a pád do průšvihu. Jak to s odstupem času hodnotíte?
Je to o hlavě. Jsem přesvědčený, že kdybychom dali v úvodních pětadvaceti minutách branku, tak jsme vyhráli my 3:0  a podzim by se vyvíjel úplně jinak. Bohužel jsme se z toho nedokázali vzpamatovat.

Došlo to až tak daleko, že po porážce v 11. kole s Českými Budějovicemi rezignoval hlavní trenér Luboš Prokopec. Uvažoval jste, že coby asistent skončíte s ním?
(přemýšlí) Ano, blesklo mi to hlavou. Uvažoval jsem tak, že někdo musí po Lubošovi mužstvo trénovat a já u toho zůstanu, dokud nepřijde nový trenér. Myslel jsem si, že až tady bude, tak skončím taky. Že to takhle dopadlo, je věc druhá. Bavil jsem o tom i s Lubošem, který mi říkal, že není nakloněný tomu, abych skončil s ním. Ovšem to nemění nic na tom, že mám zodpovědnost na konečném výsledku.

Nemohl jste říct: Pánové, nikoho jste nesehnali, ale já to přesto balím?
Jistě, mohl jsem říct, že to dělat nebudu. Na druhou stranu jsem měl k ruce pana Škorpila a zamlouvalo se mi, že mohu využít jeho zkušeností. Kdybych skončil, pro někoho bych byl zbabělec. Každý na to má svůj pohled. Nehodlám nikomu nic vyvracet. Společně s panem Škorpilem a Robertem Barboríkem jsme šli do boje, aby měl Hradec reálnou šanci na záchranu.

To se vám povedlo, závěr sezony byl relativně úspěšný.
Zápasy byly herně podobné jako za Luboše. Možná nás víc podrželi gólmani, začali jsme dávat branky ze standardních situací. Mám pocit, že nám hodně pomohly pohárové zápasy s Plzní. Původně jsme z nich nebyli nadšení, ale jelikož jsme je zvládli slušně, psychika vyletěla nahoru. Navíc jsme si odzkoušeli různé varianty v sestavě. To byla naše výhoda.

V závěrečných dvou kolech jste do základní sestavy zařadil sedmnáctiletého záložníka Daniela Trubače. Roste z něj hráč evropského formátu?
Má předpoklady. (přikyvuje) Charakterově je to čistý kluk. A hráč evropského formátu? Vše záleží jen na něm. Jak bude pracovat, zda se mu budou vyhýbat zranění.

Překvapilo vás, že ligové zápasy zvládl až tak dobře?
Když řeknu, že ne, tak budu vypadat jako vševěd. Pro nás bylo důležité, jak se jevil v tréninku. On má jeden dar: bude hrát stejně za Opočno jako za Hradec. Jeho výhodou bylo, že do základu šel v situaci, kdy nebylo co zkazit  a on se mohl obouchat.

V čem má navrch před Filipem Zorvanem, dalším talentem z hradecké líhně, který šanci nedostal?
V poslední době nebyl Filip v dobrém rozpoložení, neměl formu. V zápasech za dorost a za juniorský tým ostatní nepřevyšoval. Nemám rád, když mladí hráči hledají chyby jinde, než v sobě. Mluvili jsme spolu a myslím, že dost věcí pochopil. V pondělí hrál za juniorku výborně.

Co bude s vámi dál? Klub musí sehnat nového hlavního trenéra, který bude vlastnit profesionální trenérskou licenci. Kdy ji začnete studovat vy?
(směje se) Nejdříve se musí vypsat přijímací řízení. Podle mých informací to bude někdy v prosinci 2015, pak by mě čekaly dva roky studia. Uvidím, co bude. Údajně svaz připravuje výjimku pro hráče, kteří mají víc než 150 startů v lize a vlastní A licenci, aby mohli fungovat jako asistenti.

Vám by nevadilo vrátit se na pozici asistenta?
Nepřemýšlel jsem nad tím. Záleželo by na tom, s kým by to člověk dělal a jaký by dostal prostor. Ale spíš si myslím, že si nový kouč přivede svoje lidi.

Přece neskončíte s trénováním…
Jsem zvyklý fungovat v nejistotě. Přinejhorším se vrátím do práce. Když jsem sedm let dělal, tak nevidím jediný důvod, proč bych nemohl dál.