Zápisník brankáře Jiřího Lindra

Podruhé zdravím z turecké Antalye, kde zataženou oblohu s výrazným deštěm z prvního dne, vystřídalo krásné slunečné počasí s příjemnými teplotami kolem 18 stupňů.

Člověk by neřekl, jak může jedno zapomenutí změnit člověka, jeho chování, množství energie, náladu… A přece se stalo. Masér Jarda Tajzler si ještě v Hradci nechal v kabině, pro něj věc naprosto nezbytnou, cigarety. My, co Jardu známe, si ho bez jeho cigaretky těžko umíme představit. Patří k němu naprosto neodmyslitelně. Tuhle chybu si hodně vyčítal, vnitřně si nadával, jaký že je blbec, ale to je tak vše, co mohl dělat. Kdo si myslí, že Jarda okamžitě po příletu do Turecka nakoupil na letišti karton cigaret, tak se mýlí. Jarda to vzal asi jako výzvu (nebo šetří?) a od čtvrtka od rána si nezapálil (v době psaní reportu jsou to již čtyři celé dny). Od té doby má více energie, více času a ještě ušetří. Vyprané věci jsou v komíncích (to loni nebylo), Jarda pořád někde lítá, běhá, popochází (to taky nebylo).

Uvidíme, kdy tuhle manickou fázi vystřídají abstinenční příznaky a z maséra se stane nevrlý, podrážděný a agresivní tvor. Jsem zvědavý, co nastane po příjezdu domů, jestli si Jarda okamžitě zapálí nebo zda naváže na týden tureckého nekouření. Pokud by platila druhá varianta, tak možná napřesrok bude za ušetřené peníze stavět.

Na závěr každého tréninku se hraje nějaká hra, nejčastěji klasické bago, o přání k obědu či večeři. Hráči, kteří nashromáždí nejvíce přihrávek uvnitř baga, si mezi sebou střihají o tzv. krále baga, jehož povinností je poté všem popřát dobré chuti. Takové přání nezní jenom „Dobrou chuť“ a nic víc.

Hráč se představí, pak se trochu pohaní… Vše je na jednotlivci. Musím říci, že úroveň přání je poměrně vysoko. Nejlepší byl jednoznačně Tomáš Koubek, špatný nebyl ani Tomáš Mrázek, ale zklamáním byl asistent trenéra Michal Šmarda, od kterého jsme čekali jednoznačně víc.