Může mluvit o životním štěstí a děkovat duchapřítomným zachráncům. Radek Voltr po střetu s gólmanem Táborska během zápasu Juniorské ligy na Bavlně upadl do bezvědomí, měl zapadlý jazyk… V tu chvíli nesváděl souboj s obránci, ale se životem. Byla to v pondělním odpoledni děsivá chvíle.
„Mohlo to dopadnout daleko hůř. Měl jsem obrovskou kliku," uvědomuje si dvacetiletý ofenzivní talent.
První pomoc mu poskytli lékař Stanislav Šopák a trenér juniorky Luboš Prokopec. „Moc jim chci poděkovat," říká Voltr, který kromě podlitin ve tváři vyšel z maléru bez úhony, a už přemýšlí, kdy se plně zapojí do tréninkového procesu.
Jak se cítíte po pondělním karambolu?
Už docela dobře. V úterý jsem byl na stomatologii, kde mi spravili uražený zub. Jsem rád, že rentgen tváře prokázal, že nemám nic zlomeného. Mám jenom pohmožděný obličej. Je obrovské štěstí, že se mi nestalo nic vážnějšího a že na blízku byli masér a trenér juniorky Prokopec, kteří mi pomohli z bezvědomí a vytáhli mi zapadlý jazyk. Moc jim chci za to poděkovat.
Vy si všechno pamatujete?
Ale ne. (směje se) Nepamatuju si vůbec nic. Ani jak se celá událost stala, ani dobu předtím. Poslední, co si pamatuju, je předzápasová rozcvička na umělé trávě. Pak už vůbec nic. Ani nevím, že jsem dal branku z penalty. To mi řekl až doktor v sanitce. Dnes mi kluci říkali, že penalta byla po faulu na mě. Kopat ji chtěl spoluhráč, ale prý jsem mu vzal míč z ruky a dal gól sám.
Jak reagovali kamarádi ze šatny? Dostalo se vám od nich podpory?
Ano. Většina z nich mi pak psala na Facebook, ptali se, jak mi je, jak se cítím. V úterý jsem se byl podívat na tréninku. Tam jsme to znovu probrali, kluci se mi smáli, jak vypadám. Mám totiž velké podlitiny v obličeji.
Už jste viděl inkriminovaný střet na videu?
Volal jsem trenéru Prokopcovi, zda by mi mohl schovat DVD. Chtěl bych se na to podívat a vlastně i na celý zápas. Když si z něj nic nevybavuji.
Uvědomujete si, že vám šlo na hřišti o život?
Jednoznačně. Kdybych v souboji s brankářem dostal ránu o kousek vedle na spánkovou kost, tak jsem mohl dopadnout jako Petr Čech, možná ještě mnohem hůř. Znovu opakuji: měl jsem obrovské štěstí a mohu jen všem poděkovat, že to takhle dopadlo.
Byl na utkání někdo z vašich příbuzných?
Otec s bráchou. Prožívali to velmi intenzivně. Na druhou stranu bylo štěstí, že utkání neviděla přítelkyně s mojí mámou. Rozdejchávaly by to daleko hůř. (usmívá se)
To chápu. Už vám stihly fotbal zakázat?
Během své kariéry jsem byl zraněný vícekrát, jsou zvyklé. Přítelkyně mi řekla, že jsem blbec, a máma mi radši nic neříkala.
Co se vám teď honí hlavou? Máte čas přemýšlet…
Zajímá mě, kdy budu zpátky na hřišti. Chtěl bych co nejdřív začít. Vzhledem k tomu, že nemám nic poškozeného, naordinovali mně dva dny klidu. Měl jsem podezření na těžký otřes mozku, ale to se také vyloučilo. Takže jako by se nic nestalo. Prakticky nic mně není. (usměje se)
Myslíte, že vás nepříjemná zkušenost bude na hřišti limitovat? Třeba při soubojích v šestnáctce, kde se coby útočník objevujete nejvíce.
Určitě ne. Nejsem zraněný poprvé. Vím, co mám dělat. Nikdy jsem neměl žádný blok.
