Na vedoucí Vysokou nad Labem jich ztrácejí deset a na druhé Třebechovice pod Orebem šest.

Zkušený kouč Vladislav Koudelka však tvrdí, že zajíci se počítají až po honu, a věří, že na jaře jeho svěřenci ještě zamíchají postupovými kartami.

Vladislav Koudelka.Odpovídá konečné umístění vašim představám?
Určitě jsme měli získat o čtyři až šest bodů více. Mrzí zejména remízy v Častolovicích a doma s Novým Hradcem, kdy soupeř dohrával v devíti lidech. Na druhou stranu jsme pouze dvakrát prohráli, což je dobrá vizitka. Jsme čtvrtí a na jaře se budeme chtít posunout výš.

V šesti podzimních remízách jste vlastně body darovali chudým soupeřům…
Ve Vrchlabí byla remíza asi spravedlivá, ale v dalších duelech jsme měli více ze hry a vytvořili jsme si mnohem více brankových příležitostí. Ale realita už je taková.

Před startem sezony jste řekl, že chcete bojovat o postup. Nebyli hráči pod příliš velkým psychickým tlakem?
Já osobně každý rok chci, abychom hráli o co nejvyšší příčky, a snažím se k tomu hráče motivovat. Pokud chcete hrát na špici, musíte mít k dispozici minimálně sedmnáct fotbalistů. Navíc se jedná hlavně o kvalitu, protože v případě zranění nebo poklesu formy byste za toho či onoho hráče měl mít adekvátní náhradu. Pokud tomu tak není, je to špatně. Nám se to dokonale vymstilo v závěru podzimu, kdy na lavičce nebyla adekvátní náhrada. Já jsem před sezonou někde řekl, že chceme bojovat o postup, ale že by hráči byli pod enormním psychickým tlakem, to v žádném případě.

Debakl v Třebši, to byla fotbalová blamáž. Souhlasíte?
Fotbalová blamáž to byla, co se týká výsledku. Herně jsme podle mého názoru nepropadli. Myslím, že jsme měli herní převahu, ale gólově jsme se prosadili jen jednou. Bohužel, za stavu 0:4 naši hráči rezignovali a Třebeš byla velmi efektivní v produktivitě (vyhrála 7:1, pozn. aut.). Ale to se ve fotbale občas stává. Někdy se vám mimořádně daří, jindy ne. Pro nás všechny byla tato porážka velkým ponaučením. Rychle jsme se z ní oklepali a v dalším kole jsme porazili Třebechovice 3:0. Pak jsme remizovali v Kunčicích a v zápase bohatém na branky jsme deklasovali Polici 9:4.

Ani poslední podzimní duel s Vysokou vám nevyšel. Domácí prohra pro vás jistě byla dalším zklamáním…
Zápasy v Třebši a doma s Vysokou byly hodně sledované, pozornost jim věnovala média. Bohužel jsme je nezvládli. S Vysokou jsme po sedmi minutách prohrávali 0:2 a tak zkušený soupeř už si náskok pohlídal. I když jsme v průběhu zápasu několik šancí měli, nakonec jsme odešli poraženi 1:3. Navíc už někteří naši hráči nebyli v optimální formě, což bylo znát.

Roudnický hráčský kádr je poměrně úzký. V případě zranění lepíte sestavu, jak se dá…
Je to stejné už několik sezon. Ale těžko s tím v I. A třídě něco naděláte. Jsme amatéři, musíme to tak brát. Na druhou stranu, někteří naši hráči jsou ukřivdění, že nehrají. Ale oni v první řadě musí poctivě trénovat, pak šanci dostanou. Měli by si vzít příklad ze starších hráčů, kteří se pro dobrý výsledek vždy snažili udělat maximum. Třeba Mikan a Vlnas chtěli v červnu skončit, ale já je přesvědčil, aby u nás pokračovali. Jejich přítomnost na hřišti byla znát.

Co bude zapotřebí udělat, aby v tomto směru přišlo zlepšení?
Jak říkám, někteří hráči by si měli sáhnout do svědomí, co pro fotbal dělají. Měli by si uvědomit, že hrají za Sokol Roudnice. Já se v tomhle klubu vždycky snažím odvést maximum, fotbal je zároveň mým koníčkem. Totéž by mělo platit i v jejich případě. Vím, že v dnešní době každý kouká především na peníze, ale ty dnes chybí nejen ve sportu. V I. A třídě nemůže hráč očekávat, že bude brát třeba dva tisíce korun měsíčně. V současné době nás nejvíce tlačí bota především na postu brankáře. Jeden se zranil, druhý se uzdravil, Takže se Tomek se Žákem na podzim střídali. Kromě zdravotních problémů se u Martina Tomka, který je velkou osobností, věk zastavit nedá. Ale sehnat kvalitního gólmana není jednoduché.

Kdo patřil k oporám a od koho jste čekal víc?
Pokud byl zdravý a chytal, tak to byl brankář Tomek. V poli se asi nejvíce dařilo Jirkovi Židíkovi a do svého zranění Zdeňku Bednářovi. Naším nejlepším střelcem byl Vladimír Bednář. Ostatní střídali dobré okamžiky se slabšími. Ale trochu víc jsem přesto očekával od Jana Koblížka a Pejchala. Oba mají zkušenosti z krajského přeboru. Měli být tahouny mužstva, ale v některých případech tomu tak nebylo.

Podzimní část soutěže měla letos šestnáct účastníků. Osvědčilo se rozšíření?
Myslím si, že ne. Raději by se I. A třída měla rozdělit na dvě skupiny. Diváci by viděli více derby zápasů, a co si budeme povídat, tak mužstva, která postoupila z I. B třídy, neměla potřebnou kvalitu.

Co říkáte na vyloučení Staré Paky?
Z jejich strany to byla jednoznačně chyba. K celé záležitosti se měli postavit chlapsky a říci na rovinu – udělali jsme hloupost, musíme za to zaplatit. Ale oni se hodně dlouho bránili a tvrdili, že za nic nemohou. Na jaře bude mít soutěž jen patnáct účastníků, ale musíme se s tím vypořádat.

Na postupových příčkách jsou momentálně Vysoká a Třebechovice. Překvapilo vás to?
U Vysoké mě to v žádném případě nepřekvapuje. Mančaft hraje dlouho pospolu, je tam řada velice zkušených fotbalistů. Umístění Třebechovic mě tak trochu překvapilo, a jak se říká, odvážnému štěstí přeje. V horních patrech tabulky je naprosto zaslouženě také Třebeš, která má z celků I. A třídy nejlepší zázemí. Dorostenci hrají Českou ligu, která má svoji kvalitu. Trenér áčka má v případě nouze kam sáhnout.

Koho vy osobně tipujete na postup do krajského přeboru?
Byl bych rád, kdybychom to byli my. Ale když se na všechno podívám reálně, tak si moc dobře uvědomuji, že to nebude snadné. Jak už jsem předeslal, bude záležet mimo jiné na tom, zda budeme na jaře kompletní, jak se nám bude herně i výsledkově dařit. Před deseti lety jsme s Roudnicí postoupili do I. A třídy a bylo by krásné, kdybychom takové malé jubileum zpestřili postupem do krajského přeboru. Já osobně chci v červnu u týmu skončit, proto bych byl rád u postupových oslav. Ale jinak mezi favority řadím Vysokou, Třebeš a poslední slovo určitě ještě neřeklo Nové Město nad Metují, které má rovněž velmi mladé mužstvo.

Říkáte, že v létě skončíte s trénováním. Co budete dělat?
Za těch deset let už toho mám opravdu dost. Potřebuji si trochu odpočinout a nabrat nové síly. Svoji roli tady hraje i psychika. Mám vnoučata, kterým bych se chtěl věnovat určitě víc než dosud. Chci si prostě užít roli dědečka se vším všudy.

A co když Roudnice postoupí? Změníte názor?
Tak to jste mě trochu zaskočil. Nyní vám tady říkám, že skončím. Ale i ve fotbale platí ‚nikdy neříkej nikdy', v případě postupu bych svůj názor možná přehodnotil.

Co vás během podzimu ještě potěšilo, případně zklamalo?
Potěšilo mě, že v Roudnici výborně fungovala spolupráce mezi áčkem a béčkem. Platilo to nejen v případě hráčů, ale i trenérů. Chod Sokola momentálně šlape a všichni bychom z toho měli mít radost. Cením si toho, že po vydařeném podzimu budeme mít klid na zimní přípravu. Děkuji obci i vedení klubu, že nám v Roudnici vytváří na I. A třídu velmi dobré podmínky.

Jak bude vypadat zimní příprava? Počítáte s posílením kádru?
Doufám, že stávající kádr zůstane pohromadě. A jestli bude posílen, tak to v tuhle chvíli nejsem schopen říci. Jednak jde o kvalitu hráče a potom je to také otázka financí. Vzhledem k tomu, že se podrobím operačnímu zákroku, tak zimní přípravu začneme poslední lednový týden. Budeme trénovat na umělé trávě v Roudnici, kterou jsme v minulých dnech otevřeli. Je to pro nás velké plus, že nemusíme nikam dojíždět. Zúčastníme se rovněž zimního turnaje v Chudonicích. Věřím, že v tréninková docházka bude na dobré úrovni, a že kvalitní zimní přípravu zúročíme na jaře v mistrovských zápasech.

Pracujete ve sportovním centru mládeže FC Hradec Králové na Bavlně. Nyní se tam již nehraje, takže jste bez práce?
(směje se) Kdepak. Na Bavlně se pracuje celoročně. I teď v zimě se musíte starat o hrací plochu. Když napadne sníh, tak ho musíte odklidit. Následují různé opravy v areálu a podobně. Ať si nikdo nemyslí, že když skončí sezona, tak nemáme do čeho píchnout. Jsem rád, že tady můžu pracovat. Velmi dobrá je spolupráce s ostatními zaměstnanci. Dělám práci, která mě baví a zároveň je mým koníčkem.

Určitě sledujete i výkony fotbalistů FC Hradec v národní lize…
Samozřejmě. Jsem hradecký patriot a kus života jsem v tomto klubu prožil. Jsem rád, že kluci jsou na prvním místě, a věřím, že se v červnu příštího roku budeme radovat z postupu do nejvyšší soutěže. Moc bych si přál, aby už konečně v Hradci Králové vyrostl nový fotbalový stadion. A kdyby to bylo v roce 2015, kdy klub slaví 110. výročí založení, bylo by to super.

Vaše slovo na závěr?
Moc si přeji, abychom všichni byli zdraví. Ať v klubu Sokol Roudnice funguje vše, jak má, i v příštím roce a ať se fandové v Roudnici chodí na fotbal bavit.

Jan Skalička