„Nesestupová příčka po třiceti kolech, to bylo asi maximum, co jsme mohli dosáhnout," říká Blažej. Od nové sezony béčko vzhledem ke spolupráci RMSK Cidlina s Novou Pakou účinkovat nikde nebude.

Jak hodnotíte z celkového pohledu vystoupení juniorky v uplynulé sezoně?
Těžko mohu hovořit za podzimní část a za úvod jara. V tomto čase jsem v klubu nepůsobil. Podzim však vyzněl pod vedením Martina Firbachera do počátku října určitě výborně. Pak šla výkonnost týmu dolů v podobě čtyř porážek za sebou. To vždy souvisí zejména s možnostmi vysokoškoláků trénovat. Přesto tato část sezony zajistila juniorce velmi komfortní vklad do jara, které se hrálo ve velmi složité situaci ve vztahu k našemu áčku. Nesestupová příčka po třiceti kolech, to bylo asi maximum, co jsme mohli za tohoto stavu dosáhnout, i když jsme rozhodně nad některými zápasy nejásali.

Vladimír Blažej.Podzimní výsledky výrazně předčily jarní část, v níž tým získal jen devět bodů. Proč tomu tak bylo?
Po pěti jarních kolech měla naše juniorka tři body a obdržela osmnáct branek. Tým byl veden naprosto zvláštním způsobem. Trenér dával přednost svému hráčskému angažmá. Na lavičce zaskakoval sportovní ředitel Firbacher. Po bouřce v rámci vedení klubu jsme společně s Pavlem Obermajerem přijali trenérskou brigádu s cílem konsolidace. Jenže logicky veškeré priority šly k divizi. Do kádru áčka se postupně nastěhovali někteří dosavadní hráči rezervy. Většinu zápasů venku jsme hráli v sestavě téměř povětšinou dorostenecké, za což klukům z dorostu ještě jednou děkuji. Ukázali totiž charakter na rozdíl od svých některých starších kolegů.

K mužstvu jste se připojil až v průběhu jara. Jak se vám s ním pracovalo?
Pokud máte na hřišti charakterní hráče se schopnostmi řídit mladíky typu Jardy Matějky, Pavla Obermajera, Mirka Krejčího nebo Ondry Vaníčka, tak víte, že oni dokáží na hřišti realizovat to, co po týmu chcete. Pokud tuto úlohu svěříte nezkušeným nebo mentálně nevyzrálým hráčům, pro které má krásný termín Karel Havlíček „Bohouši", tak se systém začne sypat. Porazit jasně Českou Skalici či Jičín a vzápětí prohrát s Hořicemi nebo Dvorem Králové B, to má právě tento důvod. Na vtisknutí požadovaného herního systému mladým hráčům jsem neměl já čas a oni zřejmě rovněž.

V pozápasových hodnoceních jste několikrát uvedl, že někteří hráči měli tréninkové manko…
To bylo pouhé konstatování faktu, v jakém stavu se nacházela celá řada hráčů. U některých jsem to chápal. Například Libor Pospíšil těžko může přijíždět z místa své vysoké školy na tréninky kromě pátku. Horší situace byla s hráči, kteří mohli, ale nechtěli. Výmysly, proč nemohu na trénink či dokonce na zápas, by mohly tvořit část přednášek z didaktiky pro trenérské vzdělávání. Uvedu příklad. Ondra Vaníček před státnicemi zvládne hrát za juniorku, jít na lavičku za áčko a poté státnice zvládne. Jeho spoluhráče nevidíte čtrnáct dnů s tím, že maturita nebo zkouška z nějakého pseudoekonomického předmětu je natolik psychicky zdolává, že jiné povinnosti nepřipadají v úvahu. Přestože mám obrovskou úctu ke vzdělání, musel jsem se těmto argumentům i hořce smát. A jak vypadáme od 60. minuty na hrací ploše, to už asi nemusím říkat.

Krajský přebor vyhrál favorizovaný Trutnov. Myslíte, že zaslouženě?
Z mého pohledu je trutnovský tým připraven na divizi po všech stránkách: hráčsky, zázemím a systémem práce s mládeží. Miloš Dvořák, kterého považuji za jednoho z nejlepších trenérů kraje, udělal v Trutnově obrovský kus práce. Takže prvenství bylo zcela určitě zasloužené, navíc nikdo z konkurence o patro výš nakonec ani nestál.

Vy jste ale na jaře s trutnovským celkem odehráli slušnou partii. Souhlasíte?
To byl zápas, ze kterého jsem měl i přes porážku radost. První poločas byl výborný, nakonec rozhodla právě ta pověstná trénovanost, protože z herního puzzle se některé části začaly v poslední třetině utkání drolit. Téměř se všemi hráči jsme si řekli, že tudy vede správná cesta. Ale to jsme zase u některých předchozích otázek.

Kdybyste porovnal současný krajský přebor s předešlými ročníky, jaká je jeho úroveň?
Teď asi vyslovím názor, se kterým nebudou mnozí souhlasit. Co jsem viděl na jaře, tak řada týmů šla herně nahoru. V přeboru máme řadu vyzrálých a dobře vedených týmů ať už poskládaných na základě vlastních odchovanců nebo prostřednictvím transferů. Soutěž výrazně oživili nováčci. K tradičním konstantám se v jarní části přidaly celky Kratonoh, České Skalice nebo Rychnova nad Kněžnou. Takže podle mého mínění byla úroveň nejvyšší krajské soutěže výše než v předešlých ročnících.

V nadcházející sezoně jste B tým do žádné soutěže nepřihlásili. Co za tím stojí?
Ve vedení klubu se už řadu měsíců profilovaly diametrálně odlišné názory na činnost rezervy. Obě strany měly pádné argumenty. Velmi silný byl i ekonomický a personální. Řada hráčů, která aktuálně nehrála za áčko, nedávala fotbalu maximum a jen neustále přemítala, do kterého klubu okresu nebo I. B třídy zamíří. To byly důvody proti. Pro zachování byla zejména celková koncepce klubu, přechod hráčů z dorostu a herní zabezpečování kádru áčka, což byl i případ jara. Definitivní rozhodnutí rezervu nepřihlásit padlo v týdnu před losovacím aktivem. Bylo to hlavně z důvodu, že byly zváženy dopady nuceného sestupu juniorky do I. A třídy a že již trochu konkrétní obrysy spatřila možnost spolupráce s Novou Pakou.

Můžete ve stručnosti přiblížit, jak by měla fungovat tato spolupráce?
Nevím, jestli to jde ve stručnosti. Nová Paka původně v termínu nepodala přihlášku do soutěží KPŘFČ. Důvody, proč nadále divizi hrát nechtěla, by lépe vysvětlilo vedení klubu. Náš klub naopak intenzivně vnímal „interdikt", který nad ním vyhlásily některé osoby jak z klubů našeho kraje, tak z různých struktur kraje sousedního. Jeho jediným cílem byl náš sestup z divize. To je téma na jiný rozhovor. Takže kraj mohl přijít o dvě divizní místa, následně po odstoupení Lhoty pod Libčany dokonce o tři. Proto na počátku června vznikla tato myšlenka spočívající ve spolupráci obou klubů a ve spojení jejich potenciálu. Měla dvě roviny: v záchraně Bydžova nebo v jeho sestupu. RMSK sestoupil a do divize podala přihlášku Nová Paka. Oba subjekty budou úzce spolupracovat a společně provozovat dva dospělé týmy, byť ty budou prozatím de iure (podle práva – pozn. aut.) odděleny. Bude to trochu složitější „faremní" spolupráce než je třeba součinnost FC Hradec a Převýšova. Budoucnost této spolupráce je deklarována cílem pokračujícího silného subjektu.