Mužstvo v létě převzal kouč Michal Stříž. Po slabším začátku se jeho tým postupně sehrál a přišly i bodové zisky.

„Po třech prohrách mi nebylo nejlíp, ale pak se stabilizoval kádr, kluci začali pravidelně třikrát týdně trénovat a dostavily se dobré výsledky," říká trenér RMSK Cidlina.

Michal Stříž.Ještě na jaře jste vedl mládež v FC Hradec. Od léta trénujete bydžovské muže v krajském přeboru. Je to velká změna?
Samozřejmě trošku to pro mě změna byla. V FC Hradec jsem působil jako profesionální trenér na plný úvazek, kdežto v Bydžově to mám zhruba půl na půl. Kromě trénování zde působím také jako učitel na střední škole. Co se týká tréninků, tak kromě jejich počtu a rozdílu náplní mezi mládeží a dospělými, je to podobné. Připravuji se úplně stejně, ať už trénuji tým krajského přeboru mužů nebo mládež. V tom změnu nevidím. Sám si vytvářím na sebe tlak, jestli to chci dělat pořádně nebo ne.

Když jste bydžovské mužstvo přebíral, téměř nikoho z něj jste neznal. Jak těžký byl začátek?
Seznámit se s novými hráči, s tím nemám problém. Měl jsem vcelku dobré podmínky pro trénování, což je pro mě důležité. Spíš byl problém v tom, že někteří kluci z loňského divizního kádru šli do přípravy s Novou Pakou a já měl ze začátku menší počet hráčů. Na druhou stranu musím říct, že kluci chodili trénovat, zájem z jejich strany byl. Díky tomu jsme někdy spojovali tréninky s dorostem U19. Z tohoto pohledu jsem měl možnost poznat také dorostence, což bylo pro mě přínosné.

Úvodní tři mistrovské zápasy jste prohráli. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou? Měl jste třeba i myšlenky, že by sezona nemusela dopadnout nejlépe?
Příprava byla výsledkově dobrá. Asi to bylo i tím, že jsme nehráli proti tak dobrým soupeřům. V kádru jsme měli hráče, kteří se v létě připravovali s Novou Pakou a v prvních mistrovských zápasech za nás nemohli nastoupit. To se možná projevilo. Samozřejmě se také ukázalo, že je rozdíl mezi mistrovským a přípravným utkáním. Úvodní tři prohry nás trošku zaskočily, neboť jsme si mysleli, že budeme hrát vršek tabulky. Takže určitě mi ze začátku nebylo nejlíp.

Poté však tým začal pravidelně sbírat body. Co se změnilo?
Hlavně se doplnil a stabilizoval kádr. Myslím, že byl dobře vyvážený. Byli v něm jak starší, tak i mladší hráči. Největší progres vidím v tom, že jsme začali pravidelně třikrát týdně trénovat, což se pak projevilo ve druhé části podzimu. Byli jsme na tom dobře fyzicky a dařilo se nám. Když jsme po špatném začátku začali sbírat body, mužstvo se i postupně tmelilo. Vytvořila se docela dobrá parta, což mělo také vliv na to, že jsme pak měli dobré výsledky.

Nakonec je z toho po podzimu šesté místo se ziskem šestadvaceti bodů. Převládá tedy spokojenost?
Určitě jsme po špatném začátku spokojeni hlavně s bodovým ziskem. Díky účasti kluků na trénincích se i naše hra začala zlepšovat. Především ke konci podzimu jsme podávali docela dobré výkony. Šesté místo není až tak důležité. Jsme kousek za špičkou. Pořád se můžeme dívat nahoru a můžeme se pokusit třeba i porvat o postup.

Velmi dobře jste si vedli především venku, kde jste měli bilanci pěti výher, jedné remízy a jediné prohry. Doma to bylo o poznání horší. Čím si to vysvětlujete?
Když se podívám na tabulku, tak vidím, že doma jsme hráli s týmy z horní poloviny tabulky. Začátky domácích zápasů jsme většinou neměli moc dobré. Brzy jsme prohrávali a to nám zrovna nevyhovovalo. Potom jsme totiž museli tvořit, což se nám moc nedařilo. V tom vidím špatnou domácí bilanci. Naopak venku jsme nebyli svazováni domácím prostředím, neměli jsme co ztratit. Tam jsme začali sbírat body. Odrazilo nás to v tom, že jsme pak bodovali i v posledních zápasech doma.

Do kádru mužů před sezonou přešlo několik hráčů z dorostenecké kategorie. Podařilo se je zapracovat do týmu?
Jedním z cílů bylo, aby hráči, kteří skončí ve druhé lize dorostu, byli zařazeni do týmu mužů. Těší mě, že se nám podařilo část hráčů zapracovat do mužstva, ale i jejich zájem. Chodili na tréninky, což se projevilo tím, že dost z nich nastupovalo v základní sestavě. Světlým bodem pro mě jsou výkony Matěje Vincoura, který udělal ohromný pokrok.

Už máte naplánovanou zimní přípravu? Jak bude případně vypadat?
Přípravu zahájíme 13. ledna. Měli bychom tradičně hrát chudonickou zimní ligu, což je pro nás výborné, neboť je to v domácích podmínkách. Domnívám se, že v tomto turnaji budou i kvalitní zápasy. V tomto směru je ale pro mě důležité, aby kluci chodili trénovat třikrát týdně. Dobrý trénink je základem pro celý následující půlrok. Slibuji si od zimy hodně, především že se udrží parta a kluci budou chodit. Z pozice trenéra se budu snažit dělat to pro hráče tak zajímavé, aby rádi chodili trénovat.

V očích veřejnosti jste znám jako dlouhodobý futsalový odborník. Sledujete stále pečlivě dění v tomto odvětví?
Samozřejmě sleduji, co se děje jak v domácím, tak v zahraničním futsale. Spolu s FTVS se podílím na vzdělávání trenérů v Česku. V rámci možností se jezdím dívat na ligu. Hradecký Salamandr postoupil do ligy, takže většinu jeho domácích zápasů navštěvuji. Pokud se v blízkosti mého bydliště hrají zápasy reprezentace či Ligy mistrů, tak je také zhlédnu. Futsal sleduji, protože si říkám, že se do něj třeba ještě někdy vrátím. Přes internet či v televizi koukám na všechny významné akce jako jsou mistrovství světa, mistrovství Evropy či Liga mistrů. Futsal mě prostě stále zajímá.

Jaký byl vůbec z trenérského hlediska přechod od futsalu k fotbalu?
Pro mě byl v celku normální, protože jsem fotbal aktivně hrál někdy do třiačtyřiceti let. Už dříve jsem se navíc podílel na některých fotbalových trénincích. Když jsem působil na Maltě, kde jsem pracoval pro tamní fotbalovou asociaci, dělal jsem tam obojí. Vedl jsem futsalové i fotbalové tréninky. V nahlédnutí do fotbalové kuchyně mi hodně pomohl Dušan Fitzel, který vedl maltskou reprezentaci. Já říkám, že jsem si u něj po fotbalové stránce udělal takovou profilicenci. (usměje se)