Na jarní část sezony by v Třebechovicích nejraději zapomněli. Místní fotbalisté vybojovali pouhých dvanáct bodů a sen o postupu do krajského přeboru se jim rozplynul. Zklamáním se netajil ani zkušený kouč Jan Rolko, který u mužstva po šesti letech končí.

Konečné deváté místo je pro vás jistě velkým zklamáním, viďte?
Samozřejmě. Po podzimu jsme byli třetí a na vedoucí Kunčice jsme ztráceli pouhé dva body. Myslel jsem si, že i na jaře budeme hrát o přední příčky a zamícháme postupovými kartami. Bohužel to dopadlo úplně jinak.

Kde vidíte hlavní příčiny?
Je jich víc. Vše začalo odchodem předsedy oddílu Miroslava Horáka, který v Třebechovicích odvedl obrovský kus práce. Fotbalem žil čtyřiadvacet hodin denně, bez něj by nebyl tam, kde je. V průběhu jara byli někteří hráči zranění, ale na to se nechci vymlouvat, protože to k fotbalu prostě patří. Klíčový hráč našeho mužstva Roman Kyral si plnil povinnosti ve Vysoké, takže za nás odehrál v jarní části jen polovinu zápasů. Nezastírám, že při jeho absencích nám zkušenosti tohoto středopolaře chyběly. Hlavní příčinu však vidím v tom, že jsme šest zápasů prohráli o jediný gól, a v neposlední řadě jsme nedokázali proměňovat brankové příležitosti.

Taková šance na postup, jako letos, se dlouho nemusí opakovat. Souhlasíte?
Zcela určitě. Doma jsme v průběhu jara ztratili poměrně dost bodů a faktem je, že k baráži, potažmo k postupu, bylo po podzimu velmi blízko. Nikdo v tuto chvíli neví, jak silná bude I. A třída v příští sezoně.

Jak vidíte budoucnost třebechovického fotbalu?
Mladí hráči jako například Bíl, Hruška nebo Lochman byli v trénincích velice poctiví, přesto se mají po fotbalové stránce ještě čemu učit. Jinak by jejich výkonnost nešla nahoru, ale stagnovala by. Osobně přeji třebechovickému fotbalu, aby následující sezona byla lepší než ta letošní.

Myslíte si, že vaši svěřenci neměli zájem postoupit?
To si nemyslím. Přece když provozujete nějaký sport, tak chcete vyhrávat a dosáhnout  co největších úspěchů. Po podzimu kluci cítili šanci a z jejich strany zájem o postup do krajského přeboru určitě byl. Bohužel, na jaře nám chyběli zkušení borci jako Kyral a Pokorný, kolem kterých se všechno točilo.

Co na současnou situaci říká vedení klubu?
Ani to příliš nekomentovali. Vzali to sportovně, nic jiného jim ani nezbývalo.

Po posledním zápase s Černilovem jste řekl, že u mužstva končíte. Nerozmyslel jste si to?
V klubu jsem působil šest let, a to je až dost. Už jsem cítil, že mančaft potřebuje změnu, aby dostal nový impuls. Kdybych u týmu pokračoval, tak už bychom si navzájem, jak se říká, lezli na nervy, a to jsem nechtěl.

Kdo bude vaším nástupcem?
S největší pravděpodobností Roman Kyral, který by měl vykonávat funkci hrajícího trenéra.

A co budete dělat vy? Neříkejte, že zůstanete bez fotbalu.
Jak říkal Petr Uličný, i já se budu věnovat vnoučatům, děvčatům a hospodě. Do Labské budu chodit dvakrát týdně na dvě piva, aby štamgasti viděli, že jsem ještě neumřel. Pokud to čas dovolí, pojedu jako divák na zápasy nižších tříd a budu se kochat vesnickým fotbalem.

Opravdu už neusednete na trenérskou lavičku?
Nikdy neříkej nikdy, ale zatím o tom nepřemýšlím. Syn Adrian má osmiměsíční holčičku Noru, dcera Linda dvojčátka Vanesu a Jonáše. Příjemných starostí je tedy až až.

Zajisté sledujete i hradecký fotbal…
To víte, že ano, vždyť jsem v černobílém dresu něco odkopal. Moc Hradci přeji, aby se mu příští sezona vydařila. Ale já bych se spíš vrátil ke stadionu, protože to je stále stejná písnička. Lituji fandy, kteří chodí na nejhorší stadion u nás, možná i v Evropě. Moc bych si přál, aby se co nejdříve postavil nový. Ale až to bude, tak to mě budou muset vzbudit v Kuklenách. Vždyť už v minulosti to zastupitelé slibovali, ale skutek utek.

Co vůbec říkáte letošnímu Euru?
Hodně zajímavé budou semifinálové duely (rozhovor vznikl minulé pondělí, tedy před nimi – pozn. aut.). Fandil jsem Nizozemcům, ale ti zklamali a odjeli domů už po základní skupině. I ve fotbale platí, že jednou jste dole a jednou nahoře. O tom, kdo bude mistrem Evropy, se dá těžko hovořit. Závěr mistrovství bude velmi vyrovnaný.   Jan Skalička