S fotbalem začínal v pěti letech v Proseči, kde jeho otec trénoval žáky. O sedm let později zamířil Aleš Čvančara do Hostinného, tam kopal za žáky.

V roce 1980 přestoupil do dorostu tehdejšího hradeckého Spartaku, a v klubu kromě vojny působil řadu let.

S trenérskou kariérou začínal před dvanácti lety rovněž v Hradci. Vedl žáky a dorost, jeho rukama prošli například Tomášové Rezek a Jirsák.

Poté zamířil do pražské Sparty. Od 1. července 2011 je trenérem reprezentační šestnáctky. Spolupracuje i s koučem ČR „21“ Jakubem Dovalilem. U tohoto výběru má na starosti sledování soupeřů. I když má v těchto dnech práce až nad hlavu, našel si čas a poskytl Deníku exkluzivní rozhovor.

Rozhovor

Jaké byly vaše začátky na Letné?
Do Prahy jsem odešel před šesti a půl rokem. Zpočátku jsem ve Spartě dělal šéftrenéra mládeže a vedl žáky. Po půlroce jsem se posunul k mladšímu dorostu. Před pěti lety jsem však s trénováním skončil a věnoval se skautingu po dobu tří let. V sezoně 2010/11 jsem znovu usedl na trenérskou lavičku a vedl B starší dorost Sparty.

Co jste ještě v tomto období stihl?
Bylo toho docela dost. Vystudoval jsem profilicenci, což je nejvyšší trenérské vzdělání. Absolvoval jsem dvě trenérské stáže v Ajaxu Amsterdam, dále v Portu, Luganu, Benfice a Sportingu Lisabon. Na těchto akcích jsem získal obrovské zkušenosti. Najednou jsem poznal, jak funguje mládežnický fotbal ve světě, a řeknu vám, že je to něco úplně jiného než u nás. Viděl jsem také, jak se s mládeží pracuje v Německu či Rakousku. Abych nezapomněl, jednu sezonu jsem byl asistentem u ČR „19“. Hlavním koučem tehdy byl Augustin Chromý a druhým asistentem Karel Kula.

Kolik mládežnických skautů ve Spartě působí?
Za doby Jirky Plíška bylo na Letné sedm profesionálních skautů pro mládež, mezi nimi i já. Dále jsme měli k dispozici zhruba deset externích spolupracovníků. V současné době je počet omezen.

Co tahle práce obnáší?
Navštěvujete zápasy, sledujete vytipované hráče, děláte si o nich různé záznamy. Je jasné, že po jednom zápase nepoznáte, co v kom je. Toho hráče sledujete třeba půl roku nebo rok. Nejezdil jsem jen po Čechách, ale sledoval jsem také zahraniční soutěže (Německo, Rakousko, Slovensko). V mé náplni bylo sledování některých zápasů první a druhé ligy dospělých, kde máme vytipované hráče pro prvoligové áčko. Sledoval jsem rovněž zápasy mládežnických reprezentačních výběrů, takže jsem měl o našem fotbale dokonalý přehled.

Jak vypadal váš pracovní den?
To se dá těžko říct. Když byla například mistrovská sezona, tak jsem za víkend navštívil třeba pět zápasů. Ráno jsem jel na mládež a odpoledne jsem sledoval utkání dospělých. Někdy to bylo opravdu hektické. V týdnu jsem pak zpracovával získané poznatky a informace od svých spolupracovníků, kteří byli na jiných zápasech. Práce bylo rozhodně dost.

Fungovalo to ve Spartě tak, že tam přišel kvalitní hráč z jiného klubu třeba už ve čtrnácti letech?
O to snad ani nešlo. Hlavním cílem bylo vědět o všech talentech v České republice, o tom, jaký je jejich vývoj jak po fotbalové, tak lidské stránce. Pokud dotyčný hráč dosáhl v osmnácti, devatenácti nebo dvaceti letech takové úrovně, že byl čas, aby přestoupil do Sparty, tak se to rozjelo a my ho získali. Navíc jsme o něm už měli spoustu informací a věřili, že se ve vrcholovém fotbale prosadí.

Po třech letech jste ve funkci skauta skončil a vrátil se zpět na trenérskou lavičku…
I když práce skauta je nesmírně zajímavá, trénovat mě stále lákalo. Jak už jsem řekl, v sezoně 2010/11 jsem vedl B starší dorost Sparty.

Šance, že byste vedl třeba B mužstvo dospělých, nebyla?
Já si nemohl vybírat, koho chci nebo nechci trénovat. Vedení Sparty rozhodlo, že půjdu k B staršímu dorostu. Bylo to na rok s tím, že o dalším mém působení v klubu se bude jednat později.

V průběhu sezony 2010/11 přišla lákavá nabídka ze svazu, že?
Přesně tak. Byl jsem osloven, abych se od prvního července 2011 stal trenérem reprezentační šestnáctky. Nabídka mě velice potěšila. Kývl jsem, ale záleželo na Spartě. A ta dala souhlas.

Na jak dlouho máte smlouvu?
Na dva roky. Vyvrcholením by měl být start naší sedmnáctky na závěrečném turnaji mistrovství Evropy, který se bude konat v červnu 2013 na Slovensku.

Myslíte, že budete na Slovensku startovat?
To je otázka. V září letošního roku nás čeká první část kvalifikace, která se uskuteční v Čechách. Uvidíme, zda to bude výhoda nebo ne. Já osobně tomu velký význam nepřikládám. Pokud na to máte, tak uspějete, ať hrajete před domácím publikem nebo v cizině. Navíc kluci budou mít v hledišti rodiče, spoustu známých a určitě budou pod větším psychickým tlakem. Doufám, že se s tím vyrovnají. Ve skupině máme Dánsko, Rusko a Černou Horu. Do další fáze kvalifikace postupují první dva celky.

Co všechno jste od loňského července stihli?
Začalo to kempem, kterého se zúčastnilo šestačtyřicet mladých fotbalistů. Máte je tři dny k dispozici, ale za tu dobu těžko poznáte, co v kom je. Následoval mezinárodní turnaj Harašta Cup, kde kluci hráli za všechny výběry Čech a Moravy. Ani jeden tým jsem nekoučoval, ale kluky sledoval a dělal si poznámky. Poté jsme měli soustředění v Nymburku a v září absolvovali dvojzápas na Slovensku. Nejprve jsme s domácím výběrem remizovali 3:3 a v odvetě prohráli 3:4, i když jsme v sedmnácté minutě vedli 3:0. V říjnu jsme cestovali do Slovinska, kde jsme nejprve po velice dobrém výkonu zvítězili 2:1, ale odveta se nám příliš nepovedla a prohráli jsme 1:3.

Poslední akcí byl letos v lednu mezinárodní turnaj v Turecku…
Tam jsem byl spokojen nejen s výsledky, ale hlavně s předvedenou hrou. Nejprve jsme porazili Dánsko 2:0, následně podlehli Turecku 1:2 a po výborném výkonu zdolali tým USA vysoko 4:0. Ve skupině jsme skončili druzí a v boji o bronz prohráli po velkém boji s Belgií 2:3. Tenhle zápas měl z obou stran výbornou úroveň, naši hráči si v jeho průběhu vypracovali daleko více šancí a myslím, že si nezasloužili prohrát. Takový je ale fotbal. I přes konečné čtvrté místo získali kluci cenné zkušenosti, které se jim budou v budoucnu hodit.

Co vás čeká v nejbližší době?
Koncem února cestujeme na turnaj na Slovensko. V březnu budeme hrát v Rakousku, v dubnu hostíme ve dvojzápase Norsko a v květnu budeme startovat na silně obsazeném turnaji na Ukrajině.

Je v reprezentaci někdo z Východočechů?
V širší nominaci je David Breda z FC Hradec Králové. V průběhu podzimu laboroval se zraněním, takže za nás prakticky nehrál. Dveře do nároďáku zavřené nemá, ale bude záležet na něm, jak se mu bude dařit. Totéž platí i o případných dalších adeptech.

Jaký je rozdíl mezi českými hráči a cizinci?
Je vidět, že fotbalová osvěta jde v Čechách nahoru. Proti světu ale stále máme ještě rezervy. Na turnaji v Turecku bylo například vidět, že cizinci lépe ovládají míč, vše dělají na první dotek. Lépe jsou na tom také v individuální taktice. Naši hráči se naopak vyrovnají soupeřům v rychlosti, technice i sebevědomí.

Sledujete také hradecký fotbal?
To víte, že ano. Pokud mi to čas dovolí, sleduji zápasy od áčka až po žáky. Jsem strašně rád, že se podařilo zrekonstruovat areál na Bavlně. Pro mládež to znamená mnoho, kluci z regionu zde budou na internátu, což je velké plus. Moc si přeji, aby byl co nejdříve postaven nový fotbalový stadion, který pozvedne úroveň hradeckého fotbalu ještě více nahoru.

Jan Skalička