„Rady ale ode mě nepotřebuje. Chytrý je dost," říká Ladislav Škorpil, sportovní manažer a aktuálně i člen realizačního týmu „votroků" o svém bývalém svěřenci.
Před zápasem s Brnem jste přibral funkci člena realizačního týmu s tím, že budete i na střídačce. Jenže vy sedíte na tribuně. Proč?
Jako trenér jsem neměl rád, když mi do kabiny chodili „cizí" lidé. Třeba v Liberci to došlo za sportovního ředitele Ladislava Maiera tak daleko, že on dělal hodnocení po zápase ještě dřív, než jsem se k tomu stačil vyjádřit. Sám rozdával pokuty.
Aspoň jste nebyl ten zlý.
Jenže kabina je teritorium, které je doménou trenérů. A věci, jež se tam dějí, by měly zůstat tam. Proto jsem ještě za federálních časů vyhodil z kabiny Československou televizi. To jsem byl ještě od rány. (usměje se) Prostě jsem po dohodě s trenérem Plíškem seděl na tribuně.
Jestli vás chápu správně, tak jste to přivítal.
Za více jak čtyřicet let trénování jsem si lavičky užil dost. Nepotřebuju, aby mě na ní skolila mrtvice, když se soupeř blíží k našemu vápnu. Ale jelikož se všechno vyvíjí…
… tak v Liberci na střídačce budete.
Ne tak úplně. Doteď to fungovalo tak, že jsem o poločase sešel do kabiny, řekl svoje poznatky a zase se vrátil na tribunu. Jenže tam už nikomu nic říct nemůžete. Proto budu v Liberci během druhého poločasu na střídačce.
To budete takový průkopník nové role v českém fotbale. Nejdřív na tribuně, pak na střídačce.
Ve své podstatě ano. Aspoň v něčem budeme v Hradci první.
Před utkáním s Brnem jste měl ke kabině svérázný proslov. A zabralo to. Vyhráli jste 3:1.
No vidíte, měl jsem ho i před Mladou Boleslaví, kde to tak slavně neskončilo, a poslední projev jsem měl včera (ve středu) po Mladé Boleslavi. A ten moc veselý nebyl. Nevím, proč bych se měl ve svém věku rozčilovat, ale včera mě postihlo rozčilení dokonce půlhodinové.
Tomu po zpackaném závěru rozumím. Máte už něco připraveného před sobotním duelem v Liberci?
Nemyslím si, že se dá zachraňovat spoléháním na bůhvíjakou kvalitu. Proto moje první téma bylo o běhání. Naposledy jsem hovořil o týmovém duchu, o soudržnosti. Fotbal je o chybách a jde o to, jestli je dokážu napravit, nebo zda z toho vznikne řetězec. K tomu ale potřebuju běhání a týmový duch.
Zpátky k Liberci. Strávil jste tam sedm let trenérské kariéry. Chybí vám tamní prostředí?
Tam byla úplně odlišná práce, což je dané ekonomikou. V Liberci peníze byly a jsou, tady ne. Kdyby tady nad fotbalem nedržel ochrannou ruku magistrát, tak se zde nehraje. Měli bychom děkovat Vodovi a líbat mu holý zadek (bývalý mecenáš klubu), že to tady skoro třináct roků táhl. Jinak by to v Hradci skončilo jak v Pardubicích nebo v Chebu.
Jak často zavítáte do Liberce? Jen pracovně?
S Kotalem a Plíškem jsme se tam jezdili dívat na soupeře, konstantou je pak moje každoroční návštěva zubaře, který byl doktorem u mančaftu, a doteď se stará o můj chrup.
Bylo by hezké, kdybyste Liberec v sobotu porazili, že?
A ještě by mi mohl liberecký kotel zatleskat, ne? (směje se)
Nebylo by to stylové?
Jako tenkrát, když jsem se tam v roce 2007 vrátil a oni vyvěsili obří transparent: Láďo vítej zpět, rozzáři nám náš modrobílý svět! To bylo nádherné.
Sportovním ředitelem v Liberci je váš bývalý hráč Jan Nezmar. Udělali ve Slovanu dobře, že mu svěřili tak zodpovědnou funkci?
Jistě. Honza byl velmi přínosný hráč. Skvělý do kabiny, na výši intelektem i výkonem. Shodou okolností jsme ho do Liberce dělali v hradecké restauraci Duran.
Nepovídejte.
Onehdá jsem musel prchnout ze zasedání Rady města. Seděli jsme tam já, Karl a Nezmar. Vysvětlil jsem mu, jaká je v Liberci konkurence a zda to na něho není moc.
Copak vám odvětil?
Říkal, že se o to porve a vznesl zásadní otázku, že má rozdělanou vysokou školu a jestli by ji mohl dodělat. Odpověděl jsem mu: A co bys měl jako dělat jiného?
V Liberci jste s tím neměli problém. Myslíte, že jinde by to tak hladce neprošlo?
Jsou různé přístupy. Třeba Petar Novák v Bohemce narazil. Pospíchal mu řekl: buď škola, nebo fotbal. Tak šel do Sparty a tam s tím Ježek neměl problém. Jsem rád, že to tak dopadlo, protože mi Novák operoval oba kyčelní klouby.
S Nezmarem jste ve stejných funkcích, jen mají trochu jiný název, Vy jste manažer, on je ředitel. Už vás prosil o radu?
On je dost chytrý na to, aby si poradil sám. Diskutujeme o hráčích, kteří by se hodili do Hradce a před chvílí jsem s ním mluvil o Hadaščokovi, jestli bude moci v sobotu hrát.
Přemlouváte ho, aby mu Liberec nebránil?
To ne, Honza by s tím problém neměl, ale smlouva je nějak postavená z doby, kdy se Slovan cítil ohrožený. Uvidíme, jak to dopadne.
S dovolením použiji vaše slova směrem k Nezmarovi: Rád bych tě trénoval, až dáš stou branku, ale mně se nechce do sta let trénovat. To vás asi doběhl, když už je v Klubu ligových kanonýrů.
Nejsem si vědomý, že bych toto řekl. Když máte požehnané množství výroků, není problém, aby si k tomu někdo něco přidal. (usmívá se) Ale hráče, co dal stou branku jsem trénoval. Pavol Diňa ji za mě dal v Dunajské Stredě v prvním ročníku samostatné slovenské ligy. Do hlediště pak naházely šampusy se speciální vinětou Diňa: sto gólů.
