Nyní v létě myslí Patrik Vízek, brankář, jenž chytal minulou sezonu třetí ligu v Převýšově, na vyšší mety. Rád by si vysloužil novou smlouvu v klubu, jemuž odmalička patří, a prosadil se do druholigového kádru.

Vzorem, ano, mu je nynější jednička Radim Ottmar. Také ceněný gólman si prošel všemožnými peripetiemi, než se prosadil v domovském Hradci. Stejně jako čtyřiadvacetiletý Vízek, který chytal i v Kolíně či ve Dvoře Králové.

Je pro vás Radim Ottmar, nejlepší hráče Hradce v minulé sezoně, velkou inspirací?
Bez pochyby, Oťas je pan gólman a všem dokázal, že chytání není jen o výšce. Občas mi někdo říká, že mě čeká podobná fotbalová cesta jako jeho. Což by bylo fajn, jen doufám, že by ta šance mohla přijít o něco dřív. On se přece jen prosadil až po třicítce…

Jak to vypadá s vaší smlouvou v Hradci?
Vůbec nevím, příprava je v proudu pár dní, nejdřív si ji musím zasloužit.

Věříte si, že se dostanete mezi tři gólmany pro II. ligu?
Určitě si věřím, kdyby to tak nebylo, neměl bych tady co pohledávat.

Máte už nějaké informace od trenérů Hradce?
Nějaké debaty proběhly, ale je brzy na to být konkrétní. Nejdřív musím ukázat, co ve mně je, a pak se můžeme bavit, co bude dál.

Ve třetí lize jste odchytal dobrý rok. Ale dlouhý.
Pauza sice byla krátká, měl jsem na odpočinek nějakých pět dní, ale cítím se dobře a těším se na další sezonu.

V Převýšově jste se však také podle dohody Hradce s místním klubem střídal s Radkem Petrem. Nebyl jste naštvaný?
Pro brankáře je nepříjemné, když jde z brány ven a za dva týdny se musí vracet zpátky do formy, ale odchytal jsem za sezonu dvacet zápasů, takže vytížený jsem byl dostatečně. Navíc s Ráďou Petrem jsme měli dobrý vztah a povedlo se nám dosáhnout společného cíle - a to udržet si průměr maximálně jedné obdržené branky na zápas.

V kariéře jste si prošel i těžkým zraněním kolena. Už je všechno v pořádku?
Už jsou to asi tři roky, takže myslím, že fáze návratu je dávno za mnou a momentálně můžu říct, že se cítím velmi dobře. Nemám žádné potíže.