Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„S trenérem jsem mluvil, věděl jsem, na čem jsem a bylo jasné, že šance přijde," říkal po výhře 2:0 hradecký kanonýr a nejlepší střelec posledního ročníku FNL.

Po dlouhé době jste byl v základní sestavě. Měl jste velkou chuť se ukázat?
Jo, určitě. Tři zápasy jsem nehrál, takže jsem se těšil a doufám, že to bylo vidět.

Jak jste snášel, že vás Bohuslav Pilný coby nejlepšího střelce druhé ligy odstavil na druhou kolej?
V klidu. S trenérem jsem mluvil, věděl jsem, na čem jsem a bylo jasné, že šance přijde. Makal jsem na tréninku, dvakrát jsem hrál za juniorku, abych zůstal v zápasovém tempu. A dobrý. Vyšlo to.

To jistě, vstřelil jste jediné dvě branky zápasu. Jak jste se dostal k té první?
Za obranu šel míč na Trubyho (Trubače), ten si to nechal skákat, šel do souboje s gólmanem Hruškou a já jsem to jen dokopnul. A ten druhý? Zase to byl krásný balon za obranu, tentokrát od Jirky Janouška. Chtěl jsem si ho lépe zpracovat, ale naštěstí jsem ho ještě stačil píchnout před Hruškou do brány.

V prvním poločase ale nic nenasvědčovalo tomu, že byste Příbram měli přehrát rozdílem dvou tříd.
Úvodních dvacet minut nebylo z naší strany optimálních. Chtěli jsme hrát aktivně, ale zároveň žádný hurá fotbal, aby nás Příbram nevytrestala z brejku. Oni ale byli dost zalezlí a my se hledali, i když jsme nějaké šance měli. V druhé půli jsme je už jasně přehrávali a bylo to jen o tom, kdy dáme gól. Naštěstí jsme ho dali celkem brzo, pak hned druhý. Už se nám hrálo dobře.

Poprvé jste nastoupili společně s Liborem Žondrou. Vypadalo to, že spolu hrajete celý život.
Známe se ze Znojma, kde jsme si spolu zahráli dost. Víme, co od sebe čekat. Ze začátku to nebylo ono, ale jakmile jsme si na sebe zvykli, už to bylo dobré.

Váš parťák vyhrál prakticky každý souboj. Těžil jste z toho, že na hrotu udržel kvanta balonů?
Samozřejmě. Tohle Libor má, v tom je výborný. Snažil jsem být pod ním, nebo nabíhat za něj. Dobře to za beky propadávalo. Libor pomohl nejenom mně, ale celému týmu.

Příbram byla poslední. Vítězstvím jste splnili povinnost?
To ne. Příbram má svoji kvalitu, vyměnili trenéra, ale my jsme hrozně chtěli vyhrát.

Po šesti kolech jste na sedmém místě tabulky se ziskem devíti bodů. Panuje s touto bilancí maximální spokojenost?
Je to dobré. Domácí zápasy hrajeme v Mladé Boleslavi, takovou bilanci jsme ani nečekali.

Jinou optikou měřený mladík Trubač…
Je mu čerstvě devatenáct, jako talent by mohl být hájený. Jenže Daniel Trubač (na snímku) je v kádru hradeckého áčka třetím rokem, služebně patří k těm starším. A takovou optikou je na něj nahlíženo. Možná trochu nespravedlivě.
Proč je o tom řeč?
Mladík, jenž vtrhl do ligového fotbalu v sedmnácti letech, spálil proti Příbrami dvě parádní šance. Kdyby Hradec nevyhrál 2:0, dostal by pěkně za uši. Věk nevěk.
„Pořádně ani nevím, jak jsem se do šancí dostal, ale měl jsem je proměnit. To je jasné," sypal si popel na hlavu. Mimochodem, zápas mu sedl. Byl motorem středové řady. Nebál se riskantních i nečekaných řešení situací. Jen ty góly…
Jaké že byly Trubačovy příležitosti?
V prvním poločase zkoušel háčkovat ve vápně, míč se mu zadrhl o levou nohu. Pak skákavá střela z krkolomné pozice zpoza vápna. Hruška bezpečně chytil.
Po změně stran měl ale na hattrick.
Po Malinského křižném pasu pálil z deseti metrů placírkou vedle.
„Byla to situace 4 na 1. Měl jsem to prorvat přímým nártem," uvažoval po duelu.
Za chvíli si naběhl na oblouček od Žondry, v mžiku byl sám před Hruškou. Balon se mu ale zamotal pod nohy, naštěstí přiběhl Jan Pázler a dílo nekompromisně dokončil. „Čekal jsem až mi míč spadne k noze. Protože když jste takhle blízko u gólmana, hned vybíhá. Naštěstí jsme to dohráli do gólu a mně se ulevilo. Honza tam ale je od toho, aby dával góly," smál se.
Ve třetí možnosti už udělal všechno správně. Navedl si míč na střed a nártem nádherně vypálil. Příbramský gólman Trubačův pokus jen s námahou vytáhl nad břevno.
„Hlavně, že jsme vyhráli. Nemyslím, že to byl klíčový zápas, ale hodně důležitý. Máme devět bodů, to nikdo nečekal," cenil si.