Pázler: 'Věřím, že se moje kariéra zase nastartuje'

Osobnost Deníku

Vlkanova o návratu do Hradce: Peníze nejsou všechno, rozhodlo srdce

Adam Vlkanova vyslyšel volání Hradce a je zpátky doma. V posledních dvou letech si…

Přečíst článek >

 Není to tak dávno, co v dresu pražské Dukly okouzlil ligu. Vysloužil si přestup do Jablonce, ale tam jeho fotbalová kariéra uvadla. Čtyřiadvacetiletý útočník 
Jan Pázler se teď snaží o její restart. Věří, že se mu to v Hradci Králové povede.

„Doufám, že se moje kariéra tady zase nastartuje," říká Pázler, který se narodil v Náchodě a už v mladém věku vyrazil do Slavie. Teď se oklikou vrátil do rodného kraje a rád by s „votroky" slavil postup. Sám by k tomu chtěl ve druhé lize přispět porcí gólů.

Přicházíte jako velká posila 
do ofenzivy, očekává se od vás, že pozvednete gólovou produkci týmu. Berete tuhle roli?
V útoku se uvolnilo místo po odchodu Pavla Dvořáka, který dával dost gólů. Budu se snažit střílet branky a pomoci týmu ve druhé lize, abychom hráli nahoře.

V přípravě jste vstřelil tři branky. Spolu s Davidem Vaněčkem jste nejlepší střelec v letních zápasech. Jste spokojen se svým nástupem do Hradce?
Dá se říci, že ano. Celkem to jde. I když zatím jsme unavení z přípravy, takže to ještě není stoprocentní.

Jak se vám zatím zamlouvá hradecký tým?
Odešlo několik stabilních hráčů, i ti, co tady byli na hostování. Ale hráči, kteří sem nyní  v létě přišli, jsou dobří. Myslím si, že pro druhou ligu budeme mít dobrý tým.

Nejvýraznější posilou je Pavel Krmaš z Freiburgu. Odtamtud  je zvyklý, že i na trénink si hráči berou chrániče, protože se to při hře pořádně mydlí. Váš spoluhráč Jan Javůrek pro Deník řekl, že se s ním v souboji ještě nepotkal. Co vy jako útočník, už jste pocítil, jak důrazně hraje obránce v bundeslize?
(smích) Také jsem se s ním ještě v souboji  nepotkal… 
Pavel je zkušenost sama. Odehrál osm sezon v Německu. Klobouk dolů před ním, co dokázal. Ve druhé lize nám hodně pomůže.

Nejlepší období jste prožil před třemi roky v Dukle, dařilo se vám a zařadil jste se k nejlepším hráčům v lize. Jenže odchodem do Jablonce se vaše kariéra zadrhla…
V Jablonci jsem si skoro rok fotbal nezahrál. Pak jsem byl na hostování ve Znojmě. Nyní mi v Jablonci skončila smlouva a jsem rád, že mě oslovil Hradec. Vpodstatě jsem doma, bydlím kousek od Náchoda. Určitě jsem za to rád. Doufám, že se za rok do ligy vrátíme.

Proč se vaše slibně rozjetá kariéra zasekla. Byl chybou právě odchod do Jablonce?
Nechci říkat, že přestup do Jablonce byla chyba, to určitě ne. Vůbec toho nelituju. Na druhou stranu, kdybych ještě chvíli zůstal v Dukle, tak bych to měl lepší. V Jablonci byla na ofenzivní posty hodně velká konkurence a moc šancí jsem tam nedostal. Navíc 
potom ještě odvolali trenéra Kotala, čímž se moje pozice zhoršila. Pak už jsem jen hrával za juniorku nebo za farmu. Tohle se mi tedy nepovedlo. Ale teď je tady Hradec a já doufám, že se moje kariéra zase nastartuje. Hlavní ale je, abychom postoupili a zahráli si tady první ligu.

S fotbalem jste začínal v Náchodě a už v deseti letech jste se rozhodoval, zda půjdete do Slavie nebo do Sparty. To se někomu nepoštěstí ani za celý život. Proč jste si vybral Slavii?
To bylo pěkný. To jsem si mohl ještě vybírat ze slavných klubů… (úsměv) Slavii jsem si vybral kvůli panu Šrámkovi, který v klubu pracoval. On mě nejvíc oslovil, nebo spíš rodiče. Od té doby jsem byl pořád u něho.

Bývá zvykem, že nejlepší hráči 
v kraji chodí do mládežnických týmů v Hradci Králové. Vy jste se sem dostal až teď jako dospělý. Vidíte dnes jako přínos
do života, že jste už jako mladý vyrazil do Prahy?
Určitě. Do Hradce jsem mohl jít už v té době, ale s rodiči jsme vybrali Slavii. Základní školu jsem ještě dodělal v Náchodě a na střední už jsem šel do Prahy. Bydlel jsem na internátě, byl jsem bez rodičů a musel jsem se postarat sám o sebe. Vůbec toho nelituju. Dalo mi to hodně do života, naučil jsem se být samostatný a musel jsem se se životem poprat sám.

Bojovnost jste opravdu potřeboval, protože v té době jste se také musel poprat s nepříjemnou nemocí. Vypadlo to, že s fotbalem je konec. Ale všechno jste zvládl. To vás také muselo posílit…
V patnácti letech mi zjistili, že mám málo krevních destiček. Hrozilo, že při nějakém zranění bych mohl vykrvácet. Musel jsem být na sebe opatrný, rok jsem nehrál fotbal… Vůbec jsem nevěděl, zda si 
ho vůbec ještě někdy zahraju. Ale zaplaťpánbůh to nakonec všechno dobře dopadlo. Uzdravil jsem se, nemoc se nevrací, jsem v pohodě a mohu dělat to, co mě baví.

Minulý rok jste poznal druhou ligu v dresu Znojma. Má podle vás Hradec na to, aby se hned vrátil mezi elitu?
Co jsem při působení ve Znojmě viděl druholigové týmy, tak si myslím, že Hradec má  dobré mužstvo a určitě bychom se měli prát o přední místa.