„Jsem z toho úplně hotovej," ucedil útočník „votroků" v rozhovoru pro Deník. V interním souboji s Pavlem Dvořákem nyní lehce ztrácí.
Vypadalo to, že kdyby se hrál ještě jeden zápas, branku stejně nedáte. Měl jste podobný pocit?
Určitě. Měl jsem takových šancí… (povzdechne si) Celý zápas jsem se snažil dostávat do zakončení, to se mi dařilo, ale nic jsem neproměnil. Jsem z toho úplně hotovej.
A sám na sebe naštvaný?
Na jednu stranu o nic nejde, ale pro moje sebevědomí to není moc dobré. Bohužel. Nedá se nic dělat. Musím proměnit hned další šanci, kterou budu mít.
Říkáte, že o nic nejde, ale s Pavlem Dvořákem se perete o jediné místo v útoku. Mrzí promarněné možnosti i z tohoto pohledu?
Neberu to tak, že jde o jedno místo. Jasně, hrát chci, ale i kdyby měl začít proti Mladé Boleslavi Pavel, tak to nebudu brát zle. Oba chceme dávat góly a pomáhat týmu k výhrám.
Myslíte, že kdo dá víc branek, bude hrát? Zatím jste oba na čtyřech.
Asi to tak bude. Kdo víckrát skóruje, zřejmě dostane důvěru. Zatím se daří střílet góly nám oběma. Máme stejnou bilanci. Ale měli bychom proměňovat víc šancí. Jak já, tak Dvořka.
Je znát, jak na hřišti hrozně chcete. Při každém útoku si hledáte prostor pro střelu. Nepřechází to pak v křečovitost?
Je to logické. Vracím se po dlouhém zranění. Na konci podzimu to nebylo ono. Teď už jdu do zápasů naplno, vydržím běhat a do šancí se dostávám. V minulých utkáních jsem je proměňoval, stejně tak na tréninku. Snad Táborsko s mojí psychikou moc nezamává a nic se nezmění.
Táborsko jste v poli rozebrali na šroubky. Byla příčinou porážky jen zrezivělá koncovka?
Oni měli v první půli dvě šance a dali dva góly. My jich měli snad deset, ale branku jsme dali jen jednu. Nebylo to jen o mně, i další kluci se neprosadili a nedotáhli svoje příležitosti do konce. Byl to zápas blbec.
