Přetěžkou zkoušku ustáli a vrátili Hradec Králové do první fotbalové ligy. Hlavní kouč Luboš Prokopec (32) a asistent Bohuslav Pilný (41) v rozhovoru pro Deník vyprávějí o právě skončené druholigové sezoně, ale i o jejich vztahu nebo hutné krizi po podzimním nepovedeném startu.

„Porážka s Táborskem nás zocelila. Byli jsme úplně na dně a nějak se odrazili," vzpomíná Pilný na podzimní depresi a jeho „nadřízený" ho doplňuje. „Tenkrát  nám bylo nejhůř."

Místo hororu se však nakonec psala pohádka. „Votroci" si v posledním zápase sezony - při derby v Pardubicích - zajistili účast mezi elitou.

„Byl jsem na vrcholu blaha," vyznává se Pilný. „Jeden z nejkrásnějších okamžiků v životě," přidává se Prokopec.

Tak pánové, dýchá se vám lehčeji? Spadl z vás stres?
Prokopec:
Ke konci byl tlak veliký, až extrémní. Uvědomovali jsme si, že pokud by se nám nepodařilo postoupit, následky by nesl hlavně klub. Nemám na mysli jen stránku ekonomickou, ale celkovou podporu. Je tady konkurence v podobě extraligového hokeje. Mohlo nás to poškodit.

Jak jste to prožíval vy, Bohuslave?
Pilný:
Za mě hrozně složitý. Něco jsem zažil jako hráč, ale tohle se vůbec nedá porovnat. Vypětí bylo šílené. Těšili jsme se na konec. Ať bude jakýkoliv, ale hlavně ať už je konec. Vážně toho bylo hodně. Před samotným zápasem s Pardubicemi nám přišlo, že se hrozně vleče čas. Už nám z toho hrabalo. Byla v nás malá dušička.

Byl zážitek intenzivnější a emoce větší, než kdybyste postup vybojovali někde v 27. kole?
Pilný:
Celý půlrok jsme si říkali, že nechceme, aby v Pardubicích ještě o něco šlo. Za žádnou cenu! Postupem času ale bylo jasné, že tomu neutečeme. I proto to po vítězství byl pocit naprosté slasti. Tím vůbec neútočím na Pardubice. Mám na mysli radující se fanoušky, hráče, nás… Byl jsem na vrcholu blaha.
Prokopec:
Mým přáním bylo v Pardubicích oslavit úspěšnou sezonu, ale nebojovat tam o postup. Měli jsme i obavy, pokud bychom to nezvládli, že na nás fanoušci vletí a ještě se tam něco semele. (usměje se) Ale dopadlo to dobře, pro nás i pro hráče to byly jedny z nejkrásnějších okamžiků v životě.

Kdy vám v sezoně bylo nejhůř?
Prokopec:
Jednoznačně na podzim po Táborsku. Prohráli jsme 2:0, veřejnost byla po právu nespokojená. Nebylo to nic příjemného, ale hodně mi pomohl Bogas (přezdívka Bohuslava Pilného – pozn. aut.). Dobře mi nebylo ani při jarním zápase se Střížkovem, kdy jsme 2:1 vedli, a nějaký člověk z tribuny začal řvát trenér ven! Konečně, stávalo se to i během celé sezony. Naučil jsem se to nevnímat. Takoví lidé prostě jsou a zřejmě si tím léčí nějaké svoje mindráky. Ve slabé chvíli si ale stejně říkáte, zda to má všechno cenu. Jenže my fotbal máme rádi, tohle nás neodradí.
Pilný:
Táborsko bylo zlomové. Tam nás to zocelilo, bylo to důležité pro celou sezonu. Byli jsme úplně na dně a nějak se odrazili. Dokázali jsme se poučit z chyb. Tím, jak se nastartovala následující série (7 výher v řadě), tak už jsme nikdy nespadli do tak výrazné krize. Pokud jsme to potřebovali, mužstvo zabralo. Ano, prohráli jsme třeba ve Frýdku, jenže to byl nejtěžší zápas venku. To se nedá srovnávat.
Prokopec:
Pomohlo nám i vedení. Richard Jukl (ředitel klubu – pozn. aut.) nepanikařil, i když mu to jistě nebylo příjemné. Snažil se nás chránit před tlakem, spoustu věcí se díky němu k nám ani nedostalo. Ale nejsem blbej a vím, že když projde v zastupitelstvu výstavba stadionu jen o pár hlasů, tak je postup nutností.

Říkáte, že jste se poučili z vlastníc chyb. Můžete být konkrétní?
Pilný:
Chtěli jsme se prezentovat nějakým způsobem. Ale zjistili jsme, že musíme zvolit jinou strategii, protože někteří hráči do toho ještě nedorostli a že nejsou schopní pod takovým tlakem hrát.
Prokopec:
I když jsme výrazně obměnili kádr, nechtěli jsme být za alibisty a postup dopředu vyhlašovali coby cíl sezony. Pro mě osobně je to veliké ponaučení: pokud bych se příště dostal do podobné situace, očekávání bych mírnil.
Pilný:
V tom jsme zajedno.

Tak mě napadá: Bohuslave, vy máte za sebou parádní kariéru ligového fotbalisty ověnčenou titulem, Luboš si neměl zářnou aktivní kariéru, ale trénuje déle. Doplňujete se?
Pilný:
Myslím, že jsme ideálně namixovaná dvojice. Má to hlavu a patu. Luboš začínal trenérskou dráhu u nejmenších, mládežnický fotbal má v malíku, ale jsou věci, které jsou důležité z pozice hráče. V tom jsem mu schopný něco předat. Často se ptal, radil se.
Prokopec:
Vůči Bogasovi mám veliký respekt. Je to opravdu dobrý chlap. Předtím jsme se znali zhruba deset let, ale vždycky jsme se jen pozdravili a vůbec se nebavili. V hlavě jsem ale nosil, že kdybych někdy dostal nabídku na áčko, tak on bude první, kterého oslovím. Měl jsem skvělý čuch. On má svůj názor, není to s prominutím přizdisráč a je ochotný riskovat. I proto jsem s ním hodně věcí konzultoval.

Příklad?
Prokopec:
Chtěl jsem, aby kluci trénovali v chráničích. Praktikoval jsem to v dorostu i v juniorce, dělá se to i v zahraničí. Bogas mi řekl, že by to nebylo dobré, a tak jsem od toho upustil. Těch věcí ale bylo samozřejmě víc.

Je důležité, že si sedíte i lidsky, a vaše debaty nezačínají a nekončí u fotbalu?
Pilný:
Jasně, jinak by to ani nefungovalo. Během roku jsem s Lubošem strávil víc času než s manželkou. (oba se smějí) V profesionálním fotbale jsem hlavně díky Lubošovi. Chtěl jsem mu to vrátit tím, že budu dělat na sto procent, abych si po sezoně mohl říct, že jsem už víc udělat nemohl. Jsem rád, že mi to doma tolerovali. Z mé kariéry byli na něco zvyklí, ale role trenéra obnáší daleko víc práce a zabere víc času. Když ale přijde taková odměna, tak rychle zapomenete, že jste se někdy vracel z práce i o půlnoci.

Luboši, během utkání nachodíte u střídačky spoustu kilometrů. Neustále jste v pohybu, chodíte od jednoho konce lavičky k druhému. Funguje Bohuslav jako uklidňující element?
Pilný:
(skočí do řeči) Luboš je impulsivní, já se snažím mít nadhled. Kolikrát je to až srandovní. Přiřítí se ke mně a ptá se: jak je možný, že zkazil takovou přihrávku? Naučil jsem se na to nereagovat.

Taky, co mu na to máte odpovědět, že.
Pilný:
No právě. (oba se rozesmějí) Ovšem zdání někdy klame. Třeba během tréninku jsem kolikrát na prášky já a Luboš je úplně v klidu. Opět platí, že se vzájemně výborně doplňujeme. Nestane se, že bychom byli vybláznění oba najednou. Je skvělé, že mužstvo vidí, že s ním trenér žije.

Bohuslave, naučil jste se nadhledu u Ladislava Škorpila?
Pilný:
Je fakt, že mě trénoval dlouho a asi mě i ovlivnil. Na můj vkus byl ale jeho nadhled až moc velký. (usmívá se)  Někdy jsem čekal, že se rozčílí, ale to se stálo minimálně. Víte co, mým úkolem je být na střídačce v klidu. Nevím, zda to Luboš ví, ale i Richard (Jukl) mi říkal, abych toho mladého vlčáka trochu mírnil.
Prokopec:
Já jsem cholerik po dědovi, jiné už to nebude. (směje se) Řídím se dle rad našeho doktora Šopáka, že emoce musí ven.
Pilný:
To jsem zvědavý, co ti Šopák bude říkat, až to s tebou klepne.
Prokopec:
To se klidně může stát.

Zpátky k fotbalu. Jak složitá byla přestavba týmu?
Pilný:
Spadlo se z ligy, hra byla jaká byla, nemohli jsme pracovat se stejným mužstvem. Nejlepší variantou bylo celý překopat a zkusit to znova. Hodně lidem se to nelíbilo, byli jsme kritizovaný, ale pro nás jiná cesta nebyla. Za sedm měsíců odešlo 17 hráčů! To je skoro celý kádr. I proto jsme rádi, že se to povedlo.
Prokopec:
Lidi kritizovali odchody některých hráčů, ale přitom neviděli tři naše tréninky za sebou. (rozhořčeně) Kroutil jsem nad tím hlavou, protože oni neměli žádné informace. Člověk si hold musí zvyknout, že co Čech, to trenér.

Když jste loni přišel k ještě ligovému mužstvu, ihned jste se rozloučil s Milanem Fukalem. V zimě jste přišpendlil na lavičku dvě dlouholeté opory Jiřího Poděbradského a Jiřího Lindra. To chtělo odvahu, ne?
Prokopec:
Celé to je jen o komunikaci. Nechci tady ze sebe dělat hrdinu, ale my jsme s každým jednali na rovinu. Nikdy ne za zády. Konkrétně Milana Fukala jsme hodně konzultovali. Zpětně jsme se dozvěděli, že to nějak chtěli řešit už trenéři před námi. Zvažovali jsme to tři dny a nakonec to vyhodnotili jako správné řešení. Milan nám nyní pogratuloval k postupu, chová se skvěle a snad ani není zhrzený. Nebo další případ: ve dvaatřiceti mi není příjemné říct osmatřicetiletému Markovi Kuličovi, že nebude ve Frýdku hrát od začátku. Nebo v 1. kole s Pardubicemi, že půjde z lávky. Ale zase jsme to řešili na rovinu. S nikým nemanipulujeme a kluci to cítí.

Bylo zapotřebí si s Markem Kuličem vybudovat vztah? Nebo to fungovalo od první chvíle?
Prokopec:
Jakmile jsem přišel k týmu, tak jsme si hned sedli na kafe. Sdělil jsem mu naši představu, nastavili jsme si spolupráci a fungovalo to. Je to zkušenej borec, lidsky čistej.

Sehrál Kulič nakonec klíčový úlohu v honbě za postupem?
Pilný:
Ano, stejně tak Adrian Rolko. Marek nám hodně pomohl produktivitou, těžil z něho David Vaněček. Kolikrát jsme si říkali, že by měl hrát míň. Ale jeho přínos byl tak velký, že dostal prostoru dost. Svým způsobem se za to odvděčil.

V derby předvedl úžasný výkon, že?
Prokopec:
Už ve Zlíně hrál skvěle. Odpracoval celých 90 minut. Stejně tak v Pardubicích. S Adrianem to byli rozdílový hráči.
Pilný:
Mára má jednu vzácnost. Ví, kdy zabrat. Ve Zlíně věděl, že nesmíme prohrát. Přesně to vycítil a předvedl naprosto fantastický výkon. S Vltavínem nebyl tak výrazný, protože věděl, že se to nějak ukope. A v Pardubicích zase fantazie. V druhé půli to vzal absolutně na sebe. To umějí jen velcí hráči. Podobné je to v tenise. Jen nejlepší hráči jsou schopní v nejdůležitějších chvílích zahrát neskutečné míče.

Zapadá vám Marek Kulič do výstavby ligového týmu?
Prokopec:
Mára má dohodu s Richardem Juklem, že si po každém půlroku sednou a řeknou si, co bude dál. To samé udělám já, chci znát jeho názor. Podle toho se zachováme.

Co Jiří Poděbradský? V klubu mu končí smlouva.
Prokopec:
Ukázal dobrou výkonnost, v závěru nám moc pomohl. Máme spolu také nějakou dohodu. Je to stejné jako s Markem. Sedneme si s Ríšou, Robertem Barboríkem (sportovní ředitel – pozn. aut.) a k něčemu dojdeme.

Když jsme u konkrétních jmen. Lámete si hlavu nad tím, jaké herní výkyvy má Emir Halilovič? V Pardubicích byl v první půli zralý na vystřídání, po přestávce zářil…
Prokopec:
Je mu 25 let, ale v naší lize skoro nic neodehrál. Chybí mu zkušenosti a stejně jako mladí hráči má výkyvy. Emir to neměl jednoduché. Na začátku jsme ho dali na „převýchovu" na farmu do Převýšova, kde si uvědomil, jak má k fotbalu přistupovat a začal si vážit toho, že může být v áčku. Je obdivuhodné, že to nezabalil a makal dál. Udělal veliký progres.
Pilný:
Emir je zvláštní kluk. Je jiný než naši kluci. Postupně na sobě začal pracovat, chodil na individuální tréninky a v Pardubicích dostal za všechnu tu snahu odměnu. Všichni bychom chtěli, aby výkonnost stabilizoval. Je to v jeho hlavě. Až budoucnost ukáže, zda výpadky dokáže eliminovat.

Jak moc je třeba tým obměnit vzhledem k účasti v první lize?
Prokopec:
Na rovinu – kostra je dobrá. Některé posty ovšem musíme zkvalitnit. Několik hráčů bude muset odejít. Rozhodování nám usnadnila tato sezona. Víme, jak je kdo odolný. Pár kluků psychický tlak nezvládlo a my musíme najít typy, kteří se z toho v lize nepodělají.
Pilný:
Konec sezony vás svlékne úplně do naha. Zjistíte, kdo je co schopný ustát. Prožili jsme vážně těžký rok a na některé to dolehlo. Až jsme s říkali, co pak budou dělat na Spartě nebo v Plzni.

Na kolika postech hodláte posilovat?
Prokopec:
V každé řadě. Máme v týmu kluky, kteří jsou tady dlouho. Od mládeže třeba deset let. Žijí si v „bavlnkovém" režimu, včas jim přijde výplata… Oproti svým vrstevníkům berou dobré peníze, stačí jim to a nic je nenutí dál. Měli by poznat, že někde je to mnohem tvrdší.
Pilný:
Před dvaceti lety jsem byl ve stejné pozici jako je Jarda Zelený, nebo Jirka Janoušek. Přišel nový trenér a poslal mě na hostování do Pardubic. Byl jsem tam rok a půl, peníze jsem viděl jednou za tři měsíce a ještě jen nějakou část. Říkal jsem si, že tohle nechci. Nakoplo mě to, vzbudila se ve mně ctižádost. Hrát na úrovni, kde nic nefunguje, jsem nechtěl. Někteří naši kluci by si takovou školou mohli projít taky. Zdaleka ne všude to funguje jako v Hradci.

Bude i v první lize probíhat spolupráce s farmou v Převýšově?
Prokopec:
Rozhodně. Se spoluprací jsme byli strašně spokojení. S panem Rybou to fungovalo skvěle a tímto mu i děkuji.
Pilný:
Trénoval jsem u něj čtyři a půl roku, máme nadstandardní vztah a vím, že nám postup hrozně přál. Bylo to svým způsobem vybojované i pro něj.