Kdy a kolik branek jste nejvíce vstřelil v jednom duelu?
Ten okamžik si vybavuji přesně, jako by to bylo včera. Bylo mi šest let, bydlel jsem s rodiči ve Věkoších a na místním plácku mezi paneláky jsem v jednom utkání mezi místními domorodci vstřelil tři branky do vlastní sítě, jedna mi bohužel ještě nebyla uznána.

V jakém časovém sledu góly proti Novému Hradci B padly a jak jste se prosazoval?
Už v 1. min. trefa ze 60 metrů, byl to gól z dílny šťastnějších. Odrazil se ke mně na naší polovině balón, chtěl jsem hru zrychlit dlouhým křížným pasem za obranu, bohužel nebo nakonec bohudík se mi balón svezl po kopačce a s přispěním větru zapadl za nevěřícně zírajícího gólmana. Jak gól z 26., tak i z 69. min. si moc nepamatuji. Jelikož úroveň zápasu díky dech beroucím výkonům všech borců na hřišti se neustále zvyšovala, sám jsem měl co dělat, abych klukům stačil a nebyl jen do počtu. Tudíž jsem byl sám v sobě tak zamotaný, až jsem měl chvilkové výpadky vědomí a další vstřelené branky si nedokážu vybavit.

Měl jste i další šance?
Jak jsem již říkal, jelikož  jsem měl co dělat, abych udržel tempo hry, byl jsem vůbec rád, že jsem se dostal aspoň do těch tří šancí.

Jaká atmosféra byla v kabině po první půli za stavu 7:0?
Na můj vkus trochu napjatější a nervóznější, než jsem si po odpískání poločasu představoval. Trenér byl doslova smyslů zbavený, řval, rozhazoval rukama a kopal do všeho možného okolo sebe, že jsme nevstřelili daleko více branek. Klade na nás až neskutečné nároky.

A po utkání?
Atmosféra se trochu uvolnila. Trenér nám totiž prozradil, že od vedení měl před zápasem nůž na krku po ne moc přesvědčivých výsledcích z předešlých kol. Ovšem dohru určitě bude mít situace po utkání, kdy po nás chtěl trenér pozápasový výklus a řízený strečink, my jsme ale jeho příkazů nedbali a šli se občerstvit do hospůdky na hřišti.

Jak hodnotíte své působení ve Lhotě hrající III. třídu?
Zaprvé chtěl bych vedení klubu moc poděkovat, že o mé služby projevilo zájem. Je mi jasné, že v dnešní ekonomické situaci není jednoduché udělat hráče s takovou předešlou pověstí. Smekám před nimi klobouk, že se tohoto kroku nebáli a já se to na oplátku snažím klukům na hřišti moc nekazit, na trénincích se snažím pracovat ne na 100, ale na 200 %, po trénincích si i přidávám individuálně. Snad se jejich vložené investice vyplácí. To ale musí zhodnotit jiní.

Přibližte vaši kariéru, za kterou jste dal nespočet gólů do sítí věhlasných soupeřů.
Kariérou bych to zrovna nenazýval. Oproti ostatním jsem toho tak moc nedokázal. Je pravda co se týče klubů, v nichž jsem hrál, že jsem byl takový turista. Když to celé vezmu zpětně, vše jsem měl založené na abnormální píli, svědomitosti a hlavně pracovitosti, se kterou jsem přistupoval k tréninkům. Když se to pak vše sešlo, odehrál jsem i nějakou tu minutku.

Největší fotbalový zážitek?
Ten si vybavuji přesně. V krajském přeboru (za Kratonohy) jsme zavítali v loňské sezoně do Provodova. Jelikož trpím celý život přehnanou nervozitou, tak co čert nechtěl, potřeboval jsem vykonat velkou potřebu. Šel jsem tedy na místní WC, sedl si na mísu a všiml si, že na záchodech chybí futra, tudíž i dveře a nějaká ta plenta, za kterou bych se aspoň schoval, tam taky chyběla. Takže jsem měl tu čest při vykonávání potřeby potkat protihráče a poklábosit s rozhodčími. Na takové momenty se v životě nezapomíná.

Kam byste čtenáře pozval na fotbal o víkendu?
Volbu nechám na čtenářích. Ať si jdou kam chtějí, nebo ať zůstanou doma. Nechtěl bych je nějak ovlivňovat, aby mi pak při příležitosti nevytýkali, že jsem jim svým tipem zkazil víkend.   (mf, ld)