Smutnými „hrdiny“ byli „votroci“, kteří bojovnému soupeři vítězství 2:0 letargickým přístupem doslova darovali.

Domácí tým předvedeným výkonem pořádně rozlítil nejen svého kouče Oldřicha Machalu, ale také zhruba tisícovku nejvěrnějších fanoušků. Většina z nich opouštěla stadion už po hodině hry, tedy v době, kdy Západočeši vedli po slepených gólech ze standardních situací 2:0.

„Těžko si to vysvětluju. Vůbec jsme nehráli, jak jsme si řekli,“ konstatoval schlíplým hlasem obránce Jiří Poděbradský. Pravdivá byla jeho slova. Hradec vpředu prakticky neexistoval, oba útočníci (Černý, Dvořák) byli téměř neviditelní a záložní řada kromě snaživého Rezka snad ani hrát nechtěla.

Nebylo tedy divu, že obránci místo konstruktivní rozehrávky volili raději nakopávané míče, které soupeřova obrana ve většině případů pohodlně odvracela.

Poděbradského prohra mrzela dvojnásob, vždyť na jaře v Sokolově hostoval. Zápas byl pro něho vysoce prestižní. „Už poněkolikáté jsme dostali góly ze standardek. To už není možné. Nejhorší na tom je, že jsme předcházející tři utkání herně zvládli, a teď předvedeme tohle,“ nešetřil kritikou.

„Zachránit nás možná mohla šance Jirky Kaufmana. Škoda, že to netrefil více do strany, byl by to určitě gól. Vyrovnali bychom na 1:1 a ještě mohli s výsledkem něco udělat. Vzápětí jsme však podruhé inkasovali a soupeř si to už pohlídal.“

V o poznání lepší náladě byl sokolovský bek Martin Čupr, který ještě na jaře oblékal hradecký dres. „Po neúspěchu v posledním mistrovském zápase a pohárovém vyřazení jsme se chtěli vrátit na vítěznou vlnu. To se nám povedlo. Mám z toho obrovskou radost. V týdnu jsme tvrdě potrénovali. Dali jsme se psychicky dohromady, a v Hradci to doufám bylo vidět,“ poznamenal.

Oba vstřelené góly žádné náhodě nepřipisoval. „Věděli jsme, že má soupeř problémy se standardními situacemi. Chtěli jsme toho využít, což se povedlo náramně. Centry byly parádně zahrané a my z výškové převahy vytěžili maximum.“