Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Dá se říci, že už můžete bilancovat. Jak hodnotíte svoji brankářskou kariéru? Byla úspěšná?
Když jsem kdysi přicházel do Hradce coby žák z Police nad Metují, ani mě nenapadlo, že bych se fotbalem mohl živit. Postupně jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Pak se naskytla možnost zůstat tady na vojně a tím se všechno zřejmě zlomilo. V té době jsem totiž podepsal první profesionální smlouvu. Celkově mohu říct, že to byla nádherná kariéra.

Vzpomenete si na svůj debut v nejvyšší soutěži?
Určitě. Bylo to na Žižkově, kde jsme prohráli 5:1. Chytat jsem šel až druhou půlku, za stavu 3:0 jsem vystřídal Jardu Karla. Dostal jsem dva nádherné góly. Jeden byl tuším od Bédy Vrabce a ukazovali ho pak ještě půl roku ve znělce Branek, bodů a vteřin. Takže super zážitek. Náš čestný úspěch tehdy zaznamenal Vráťa Lokvenc.

Jistě by se našly i zápasy, po nichž se říkalo „dneska nám to Podhajský vychytal“…
Něco by se našlo. (směje se) V paměti mám hlavně utkání na Bohemce. Vyhráli jsme tam 2:1. Za stavu 1:1 se mi podařilo chytit penaltu. V 85. min. pak Jarda Michalička vstřelil z dorážky vítězný gól. Odpoutali jsme se tím od konce tabulky, Bohemka naopak sestoupila.

V Hradci se v první lize nikdy nehrálo o nejvyšší příčky. Spíše mužstvo prakticky v každé sezoně bojovalo o záchranu. Nevadilo vám to?
Je pravda, že jsme se v lize s výjimkou jedné sezony, v níž jsme skončili osmí, pohybovali většinou kolem dvanáctého místa. I tak to byly nádherné časy. Po sestupu to už bylo horší. S návratem do nejvyšší soutěže se stále potýkáme. Nejde to, nejde to. (povzdechne si) Podle mého je hlavní příčina v neútulném stadionu. Podívejte se na Čáslav. Minulý rok se sotva zachránila a dnes hraje o postup. Kontakt s fanoušky dělá strašně moc. Třeba Boleslav postoupila tím samým způsobem. Podobný stadion, který je v Hradci, zbořili. Postavili menší, a na ligu to úplně stačí. Domácí prostředí hraje ve fotbale obrovskou roli.

Ve stadionu ale všechno být nemůže… Co ještě stojí v cestě za lepšími výsledky?
Chybí tady hlavně „snajpři“ typu Pavla Černého. Když jsme usilovali o návrat do ligy, nastříleli společně s Barbaričem přes třicet branek. Naši útočníci dávají kolem šesti gólů za sezonu, a to je málo. V týmu postrádám i správné nosiče vody a bojovníky typu Jirky Záleského (bývalý hradecký kapitán – pozn. red.). Ve druhé lize přijedete na hřiště mužstva, které je kvalitou horší, ale dokáže vás porazit díky nasazení a bojovnosti, protože má v sestavě pět šest dříčů.U nás to chce každý řešit fotbalově, a ono to tak prostě nejde.

Na jaře jste plnil roli dvojky. Bude těžké postavit se do branky proti Slovácku po takové době?
Naposledy jsem chytal před měsícem za béčko v divizi proti Dvoru Králové. Myslím, že to šlo. Těším se na každý zápas. Nevidím v tom problém.

Nepadne na vás před utkáním nostalgie? Přece jen půjdete na hřiště a budete vědět, že to je naposledy…
Doufám, že se tomu ubráním.

Vychytaná nula by byla asi nejlepší rozlučkou s hradeckými fanoušky…
Bylo by to samozřejmě krásné. Ale hlavně by mě potěšilo, kdybychom vyhráli.