Jablonecký odchovanec má na svém kontě 44 startů v první lize a jeden vstřelený gól.

Máte za sebou úvodní tréninkové dávky. Jak se cítíte?
Každý trénink je těžký. Je to prostě příprava. Fotbalista kondici potřebuje, vydržet se to musí.

Nohy tedy bolí?
Je to teprve začátek. Pomalu se to začíná kupit. Únava se brzy určitě dostaví.

V kariéře už jste podobných příprav zažil spoustu. Pod kterým trenérem byla nejtvrdší?
Dá se říci, že tvrdá byla v podstatě každá. Jak pod Jaroslavem Hřebíkem a Petrem Radou v Jablonci, Vlastimilem Petrželou a Dickem Advocatem v Petrohradě, tak pod Dušanem Urinem mladším v Mladé Boleslavi. Tady to očekávám podobné.

Přesto, byl některý z těchto koučů extrémní ras?
Ne. Vždycky se to dalo zvládnout.

Vaší nejzajímavější štací bylo jistě angažmá v Zenitu Petrohrad. Jaké to je sedět v jedné kabině s hvězdami typu Aršavina, Ťimuščuka či Radka Šírla?
Byli to super kluci. Jen mě mrzí, že jsem tam odehrál pouze jeden zápas. Bylo nás tam tehdy šest Čechů, jenže pak propustili trenéra Petrželu, a pro nás to znamenalo konečnou. Kdyby zůstal, myslím, že bych hrával často. Zdravotně jsem byl úplně fit.

Petrželovým odvoláním jste zajisté byli zaskočeni?
Co se stalo, stalo se. Neviděli jsme do toho. Rána to pro nás samozřejmě byla, protože přišel nový trenér, který si s sebou přivedl sedm nových hráčů. Z Čechů tam poté zůstal vlastně jen Radek Šírl.

Pan Petržela byl na začátku týdne propuštěn z léčení ze závislosti na gamblerství a nadměrného užívání léků. Věděli jste už tehdy o těchto jeho slabostech?
Něco se k nám samozřejmě doneslo. Je to ale každého věc. Člověk chyby dělá, a taky za ně pyká. Určitě je dostatečně ponaučen.

Z Petrohradu jste přes hostování v Mladé Boleslavi zamířil do chorvatského klubu NK Inter Zaprešič. Tam jste však vydržel pouze půl roku a pak se překvapivě objevil v ČFL v dresu Varnsdorfu… Nebyla třetí liga na hráče vašich kvalit trochu málo?
Málo to samozřejmě bylo. Jenže mně nic jiného nezbývalo. V Chorvatsku jsem měl smlouvu na rok a půl. Za první půlrok jsem však dostal jednu výplatu a pak tam byl vlastně na své náklady. Řekl jsem si: dost, takhle to dál nejde. Podobně na tom byli ostatní hráči. Než jsem dostal potřebné papíry pro registraci v Čechách, bylo po přestupním termínu. Proto jsem zůstal ve Varnsdorfu, s nímž jsem v létě trénoval.

Nebyl to z fotbalového hlediska ztracený čas?
Kdybych tam byl déle, možná ano. Ale teď jsem v Hradci.

Měl jste ještě jinou nabídku?
Ve hře byl i Zlín.

První liga vás tedy nelákala?
Byl jsem v kontaktu s trenérem Levým, kterého záhy odvolali. Pak už nebylo co řešit. Jsem rád, že mohu hrát za Hradec.

Jsou první dojmy z nového prostředí pozitivní?
Je tu velice ambiciózní tým, kluci mě přijali perfektně. Není nač si stěžovat.

Po podzimu je Hradec až devátý s desetibodovou ztrátou na postupovou příčku. Co tomu říkáte?
Je to dost, ale nikde není psáno, že na jaře nemůžeme vyhrát jedenáct zápasů a vrátit se do hry. Ve fotbale se může stát cokoliv. Zabalit to nesmíme. Naděje přece umírá poslední. Postup utopií ještě není.