Hrome, to byla ostravština jako zvon. Prohlédl jsem si chlapce, ke kterým jsem se usadil. Jeden měl na triku cosi jako ultras, druhý, asi dvoumetrový chasník, měl biceps silnější než moje stehno. Hned mi to docvaklo: „Super, jedu vlakem s fanoušky Baníku."

„Daš si s nama?" vyrušila moje úvahy o tom, co tihle dva mají za sebou, otázka. Ten v tričku ultras mi nabízel láhev s nápisem „gin".

„Ne, díky. Ale chlapi, řekněte mi, jaké to u vás má trenér Martin Svědík?" osmělil jsem se s dotazem na bývalého kouče Pardubic.

„My se k tomu nebudeme vyjadřovat. Media o nas neustale tvrdi, že nas fotbal nezajima, takže se o něm snad ani bavit nebudeme," usmál se na mě chlapík v triku ultras.

A začal se hrabat v kapsách. „Hele, co cely život kouřim." Vytáhl krabičku cigaret s nápisem Sparta. „A viš proč? Ja miluju, když Sparta hoři," cukaly mu koutky.

Logicky jsem se zajímal, kam v pátek vyrážejí, že by na finále Superpoháru? Houby. „No přeci zitra hraje Banik na Spartě. Dnes jedeme za pamatkami," odvětil můj nový kámoš.

Tak snad těch památek nestihne v Praze moc ochutnat. Doufám, že ho neuvidím v sobotu večer v televizi s „klepety" na rukou, jak ho soukají do policejního  antonu…