Kdy a kolik branek jste nejvíce vsítil v jednom střetnutí?
Tohle byl můj nejpovedenější duel. Hodně mi pomohli spoluhráči, za to jim patří dík.

Vaše čtyři branky výrazně pomohly k výhře nad Jeníkovicemi. Jak jste se prosazoval?
Asi v půlce prvního dějství jsem dal gól z voleje po krásném centru Kasiho (Tomáše Stannera). Druhá branka padla za deset minut, když Kasi ze třiceti metrů vypálil, brankář to vyrazil jen před sebe a já z první napálil míč pod břevno. Třetí gól byl po krásné individuální akci Iva Svatoně, jenž na sebe navázal tři protihráče a vystřelil, míč se odrazil od tyče ke mně a já skóroval. Čtvrtá trefa byla po krásné kolmici Polskýho (Jan Polák) na Kasiho. Ten střílel k tyči, brankař míč vyrazil jen před sebe, já hlavou rozvlnil počtvrté síť.

Jaká atmosféra byla v kabině po první půli, kdy jste vedli 4:0?
V kabině už to byla samá legrácka, ale přitom jsme nechtěli připustit drama a do druhé půli jsme šli naplno.

Přibližte vaši kariéru.
Fotbal jsem začal hrát v pěti letech za tým Voděrad. Asi po třech letech jsem přestoupil do Opočna, kde jsem hrával dalších pět let. Poté jsem šel do žáků Předměřic, kde jsem zůstal do dorostu.

Jaké jsou vaše fotbalové cíle?
Cíle snad už ani nemám, jen překonat v počtu gólů našeho trenéra Jirku Hubáčka.

Kam byste čtenáře pozval
na fotbal?
Určitě na náš domácí zápas 26. dubna, kdy od 17 hodin hostíme Malšovice B.   (ld)