Jeho příchod loni v létě provázely rozpaky. Po dvou letech v rakouském Kapfenbergu byla jeho výkonnost neznámou. Sedmatřicetiletý Milan Fukal však ukázal, jak velkým je hráčem. Někdejší reprezentant, který si zahrál i na mistrovství Evropy 2000, se hlavně na jaře stal nedílnou součástí hradecké sestavy a stal se i kapitánem týmu. Důrazný stoper, jenž v minulosti oblékal dres Jablonce, Sparty či německých klubů Hamburku a Mönchengladbachu, o rok prodloužil smlouvu na východě Čech.

Jak se cítíte na prahu nové sezony?
Absolvoval jsem všechny tréninky, což je pro mě velice pozitivní. Na druhou stranu musím přiznat, že příprava byla opravdu náročná. Sám jsem zvědavý, jak sezonu zvládnu. Sice se říká, že člověk z přípravy žije po celý rok, nicméně v mém věku už je to dvousečné. Proto doufám, že budu fyzicky i psychicky v pohodě a moje výkony budou v pořádku.

V uplynulém ročníku jste podával skvělé výkony a vydařeným návratem do české ligy jste překvapil mnohé fanoušky i fotbalové experty. Překvapil jste i sám sebe?
Hned  po svém příchodu jsem řekl, že chci, aby hned od prvního dne do posledního byla vzájemná spolupráce ke spokojenosti obou stran, tedy klubu i mě samotného. O to jsem usiloval a doufám, že tomu tak i bylo. Díky ročnímu prodloužení smlouvy se budu snažit, abych navázal na to, co jsem říkal na začátku, a také letošní sezona byla úspěšná.

V letní přestávce bylo v kádru dost změn. Přišel nový trenér Jiří Plíšek a hráči jako Strnad, Slovák Uškovič či Bosňané Harba a Zec. Je tým silný?
Předně bych zdůraznil, že bude důležité, jak mužstvo zvládne přechod na jiný způsob hry pod novým trenérem. Za kouče Kotala byla řada hráčů za tři a půl roku zvyklá na jeden styl, teď  je tu něco nového. Co se týká síly, tak jen zopakuju to, co jsem říkal už minulý rok. Tohle mužstvo má kvalitu na to, aby znovu dosáhlo umístění z první ligové sezony před dvěma lety, tedy kolem osmého místa. Myslím si, že i když odešli Pavel Černý, Roman Fischer, tak mužstvo neoslabilo. Kádr se vhodně doplnil, do útoku přišel Dušan Uškovič, kluci ze zahraničí. Mám z toho dobrý pocit. Věřím, že si vše sedne a bude to fungovat.

S asistentem Pavlem Medynským jste ještě hrál v Jablonci…
K Pavlovi mám obrovský respekt, i když si s ním tykám a bavíme se o úplně běžných věcech. Tentokrát to byl v mužstvu můj „nadřízený", starší hráč a vzhlížel jsem k němu. Jako mladý jsem měl kolem sebe Medynského, Jánoše, Navrátila, Nečase a byla to pro mě obrovská škola. Uhnout ze souboje, něco nechat náhodě, nebo k tomu nepřistoupit stoprocentně, to neexistovalo. Byla to neocenitelná zkušenost, která mi na cestě mojí kariérou velmi pomohla. Jsem rád, že je tady v Hradci, mužstvu má co dát a ve spojení s trenérem Plíškem je to dobrá kombinace.

Bývalý trenér Kotal chválil, jak skvěle působíte na mužstvo. Musíte mladší spoluhráče hodně usměrňovat?
Nemyslím si, že by potřebovali výrazně usměrňovat. Ale pořád    u nich cítím, že jim chybějí takové maličkosti, které by kluci mohli mít, to znamená větší sebevědomí, zarputilost a cílevědomost. V současném fotbale jde totiž všechno rychle, talent jste jen chvíli, už ve dvaadvaceti vás berou jako běžného hráče. Pokud do té doby na sebe výrazně neupozorníte a tvrdě na sobě nepracujete, tak jednou na vás zapomenou a už je to špatný. Vezměte si Daridu z Plzně, po půl roce v lize už byl na Euru. Ale  největším příkladem je pro mě Pilař. Před dvěma lety tady začínal a už je ve Wolfsburgu. Kdybych byl znovu mladý, tak bych všechno dělal stejně, zase bych se chtěl prosadit a to nejen na úrovni Hradce a české ligy, ale i v zahraničí. Tvrdím, že úspěch je hodnocen financemi, čím větší úsilí do toho investujete, tím lépe jste ohodnocen. Nebo alespoň by to tak mělo být.

Pocházíte a žijete v Kokoníně, což je předměstí Jablonce. V ambiciózním klubu jste hrával, dobře ho znáte. K mužstvu přišel Václav Kotal. Dovede je do evropských pohárů?
Trenérovi Kotalovi  přeju, aby se mu to podařilo. Po posledním půlroce v Jablonci nevládne spokojenost. Tak jako v jiných případech, i zde platí, že když přijdete v uvozovkách z provinčního klubu do mužstva, které si klade vysoké cíle, dostanete se pod tlak. Ne každý trenérovi Kotalovi věří, ale to je normální. Já věřím, že uspěje, už jenom z toho pohledu, co dokázal tady v Hradci.

Jablonec přivítáte už ve druhém kole. To bude hodně pikantní zápas…
Podle mě je dobré, že se s nimi utkáme hned v prvním domácím zápase. Škoda jen, že se hraje v pátek večer, utkání vysílá televize. Kdyby to bylo v neděli odpoledne, přišlo by víc lidí. Věřím tomu, že doma Jablonec zmáčkneme a vyhrajeme.

Nechtěl vás Václav Kotal do Jablonce?
Tohle ani neproběhlo, směrem ke mně rozhodně ne. A co vím, ani k ostatním hráčům. Má tam jiné podmínky i hráče, může ukázat, že jeho trenérský směr je správný.

V čem spatřujete největší rozdíl mezi trenéry Plíškem a Kotalem?
Už jenom z hlediska věku a nasbíraných zkušeností je tady dvacet let rozdílu. Trenér Kotal (59 let – pozn. red.) z pohledu tréninků a přístupu k hráčům vychází ze staré školy. Na druhou stranu kouč Plíšek v devětatřiceti letech vyznává progresivní styl. Fotbal v jeho podání včetně systémů je jiný.

V Kokoníně provozujete hospodu. Jak to jde?
Jako všechno podnikání v téhle době, je to těžké. Ale bojujeme, věnuje se tomu můj otec, v šedesáti letech má práci, která ho moc baví. I za tohle jsem rád.

Chodíte roznášet pivo?
Určitě. Hlavně v zimě, když jsou akce. Není to pro mě problém.

Vaše přání do letošní sezony?
Rád bych viděl Hradec kolem osmého místa s tím, aby se nám nestalo to, co v minulé sezoně, že jsme takřka v polovině zápasů nedali gól. Přál bych si, abychom se fotbalem bavili, abychom to brali jako odměnu, že jsme mezi šestnácti elitními kluby u nás. A že máme bezvadný život tím, že náš koníček je i naše práce. Když se na to budeme dívat pozitivně, tak můžeme spoustu věcí dokázat. A proč bychom třeba nemohli být černým koněm soutěže. Když čtu některé odborné články, tak nás hodně podceňují, a to se mi nelíbí.