V šestatřiceti letech chce dát skvostné kariéře sbohem. Jednou provždy říct dost! „Myslím, že je optimální doba skončit," prohlásil Pavel Krmaš krátce po vypuknutí postupových oslav.

Kousek od něj juchali hráči společně s fanoušky, jejich kapitán se v tu chvíli vážně zamýšlel nad svojí budoucností. V očích měl slzy…

„Procento, že bych hrál dál, je opravdu hrozně malý," tvrdí kapitán hradeckých fotbalistů, který strávil osm let v Německu, z toho šest v nejvyšší soutěži.

Hradec jste dovedl do první ligy, jaký z toho máte pocit?
Postupový (směje se) Když se to shrne, tak za celou sezonu jsme si postup stoprocentně zasloužili. Skoro ve všech zápasech, snad kromě začátku sezony, jsme předváděli stabilní výkony. I když jsme někdy měli ve hře nějaká okénka, tak soupeře jsme povětšinou přehrávali. Vyloženě nepovedl se nám jen zápas s Karvinou a možná ještě nějaký poločas. Jinak jsme opakovaně podávali nadstandardní výkony a zaslouženě postoupili mezi elitu.

Do posledních dvou utkání jste nemohl nastoupit kvůli poškozenému menisku. Prožíval jste na tribuně peklo?
Každý hráč potvrdí, že lepší je zápas prožívat na hřišti, než z lavičky nebo z tribuny. Musím se přiznat, že když jsme proti Sokolovu během úvodních dvaceti minut nedali tři stoprocentní šance, měl jsem obavu, aby nás to nemrzelo. Ale my jsme odehráli vyjma jedné soupeřovy šance precizní první poločas. Kdo fotbalu trochu rozumí, tak musel vidět, že náš fotbal měl hlavu a patu. Tvrdě jsme si šli za vítězstvím. A že nám nahrál vývoj utkání ve Znojmě (domácí prohráli s Vlašimí 0:4, díky čemuž mohl Hradec slavit postup – pozn.aut.), o to víc je to sladší.

Nakolik jste si užil po osmi letech v Německu druholigovou sezonu v Česku?
Užil, a moc. Máme bezvadného trenéra, nebo vůbec celý trenérský tým. Spolupráce byla na výtečné úrovni. V kabině jsme měli perfektní partu. Kluci jsou hrozně pozitivní, na mě někdy trochu až moc. (usměje se) Po sestupu s Freiburgem jsem si to tady hrozně užil, i když byly chvíle, kdy jsem nebyl přesvědčený, že to dokážeme. To říkám na rovinu. Čím víc se ale blížil konec sezony, tak moje přesvědčení bylo silnější a silnější. Nakonec se to povedlo, postoupili jsme a jsem rád, že jsem splatil takový malý dluh, který jsem vůči Hradci měl.

Máte na mysli jedinou sezonu, kterou jste v jejím dresu odehrál a která skončila sestupem?
Přesně tak. Za dospělé jsem tady odehrál jednu sezonu a dopadlo to blbě. Teď se nám podařilo postoupit, čímž je dluh smazán. Jsem za to strašně rád.

Oslavíte to?
Oslavím, ale nejsem na žádné předvádění komedií a bujaré křepčení s fanoušky. Prožívám to vnitřně a mám z naší celoroční práce strašně dobrý pocit.

Co bude dál?
No oslava. (usmívá se)

Vy víte, jak to myslím.
Ještě to nechávám otevřené. Může se stát úplně všechno. Když budu upřímný, tak jsem se dostal do bodu, že mohu skončit – nechci říct na vrcholu, protože zenit výkonnosti už mám dávno za sebou - ale s dobrým pocitem. Slyšíš sám… (fanoušci skandují „prvoligoví" a jemu se do očí derou slzy). Opravdu jsem strašně vnitřně spokojený a myslím, že je optimální doba skončit.

Čas na rozmyšlenou si ale necháte.
Nikdy neříkej nikdy, ale uvnitř jsem rozhodnutý. Chtěl jsem končit po sestupu s Freiburgem, pak se to ve mně mlelo. Byl tam ten vlastní gól, smutný odchod, už jsem ti to říkal… Nyní zažívám úplně opačné pocity, ale procento, že bych hrál dál, je opravdu hrozně malý.

Poznámka: Konec? Snad ne…

Pavel Krmaš na tréninku fotbalistů FC Hradec Králové.Jen on má právo na rozhodnutí, nikdo mu do toho nesmí mluvit. Bylo by to neslušné a neomalené. Přesto si takovou drzost s prominutím dovolím a vyslovím přání, aby konec profesionální kariéry ještě minimálně o rok oddálil. A položím na stůl hned několik důvodů.

Ten nejzásadnější: Krmaš má stále vysokou výkonnost, po mém soudu by první ligu zvládl.

Ten pragmatický: Trenér Bohuslav Pilný půjde podle všeho do soutěže s mladým nezkušeným týmem a osobnost typu Krmaše by se mu strašně hodila. V kabině i na hřišti.

Ten osobní: On mě prostě bavil. Inteligencí, zkušeností, klidem, vyzrálostí. A myslím, že nejen mě. Byla pastva pro oči ho sledovat. Nemůžu si pomoct, ale jeho odchod by byl předčasný.