Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Trenér LUBOŠ PROKOPEC skončil se svými svěřenci po dlouhých letech na třetím místě, což je bezesporu obrovským úspěchem. „Votroci“ dokázali ve třiceti zápasech získat 48 bodů za čtrnáct výher, šest remíz a deset porážek při skóre 37:39. Následující povídání s úspěšným koučem se proto neslo v optimistickém duchu.

Kdyby vám někdo před sezonou řekl, že skončíte na bronzové příčce, věřil byste mu?
To ani náhodou. Naším prvořadým úkolem bylo co nejdříve se zachránit. O tom, že bychom mohli skončit třetí, jsem začal reálně uvažovat až před naším posledním zápasem doma s Brnem. Čeho jsme dosáhli, je pro mě i celý náš klub takovou třešničkou na dortu.

Kde vidíte hlavní příčiny úspěchu?
Nechci, aby to znělo jako fráze, ale podařilo se nám vytvořit tým hráčů, který táhl za jeden provaz. Kluci opravdu chtěli podávat co nejlepší výkony, i když ne vždy se jim dařilo stoprocentně. Pozitivní rovněž bylo, že mančaft jezdil s touhou bodovat i na hřiště soupeřů, což v minulosti nebývalo. Kvalitní byla i naše defenzivní činnost.

Přesto, nebýt zbytečných ztrát v Olomouci, Teplicích, se Slavií a Brnem, mohlo být umístění ještě lepší…
Přiznávám, že prohry s těmito soupeři byly zbytečné. Vždyť třeba v Olomouci jsme ještě dvacet minut před koncem vedli o dva góly. Na druhou stranu musím přiznat, že v jiných zápasech při nás stálo i potřebné štěstí. Fotbal je v tomto směru spravedlivý. Někdy se zkrátka daří, jindy máte smůlu.

Na jaře jste protočil nebývalé množství hráčů. Co vás k tomu vedlo?
Jako trenér staršího dorostu mám společně se svými asistenty za úkol kvalitně připravit hráče pro dospělý fotbal. Jsem rád, že šest hráčů si na jaře za áčko nebo béčko zahrálo. V době, kdy bylo jasné, že jsme zachráněni, došlo v jednotlivých dorosteneckých kádrech k určitým přesunům. Potřeboval jsem vyzkoušet nové chlapce, se kterými bude možné počítat pro příští ročník. Na jejich adresu musím říci, že se snažili odvést maximum, a naznačili, že na první ligu mají. O budoucnost hradecké mládežnické kopané se rozhodně bát nemusíme.

Opravdu si myslíte, že noví hráči v první lize obstojí? Vždyť dosud hráli v relativním klidu a nebyli pod psychickým tlakem.
Jsem o tom přesvědčen. Kdyby tomu tak nebylo, nevzal bych je do letní přípravy. Na chlapcích je vidět, že na sobě chtějí pracovat a zlepšovat se. Je jasné, že hlavně na začátku soutěže pod tlakem budou, ale já pevně věřím, že se s tím vypořádají. Určitě jim nebudu říkat, že musejí skončit znovu třetí. Budu po nich však vyžadovat, aby v každém zápase odvedli na trávníku maximum. Půjdeme zápas od zápasu a uvidíme.

Ptát se na to, kdo patřil v uplynulé sezoně k oporám, je asi zbytečné, viďte?
Dobře víte, že nechci chválit jednotlivce. Fotbal je kolektivní hra, jeden bez druhého by nic nedokázal, a to na hřišti i na lavičce. Všichni jsme byli jeden tým.

Někteří vaši svěřenci v průběhu oblékli i reprezentač­ní dres…
To jen potvrzuje, že v Hradci jsou opravdu kvalitní fotbalisté. Pokud na sobě budou nadále pracovat, mají před sebou velkou budoucnost. Doufám, že ji nepromarní. Do reprezentační sedmnáctky a osmnáctky byli zařazeni Koubek, Zelený, Voltr, Korba a Holý.

Na jaře jste zahrávali pět pokutových kopů, ale proměnili jste pouze jediný. Čím si to vysvětlujete?
Často nad tím přemýšlím. Hráč, který byl určen na penaltu, si zřejmě příliš nevěřil. Je to hlavně o psychice.

Na zisku třetího místa mají značný podíl i diváci, souhlasíte?
Stoprocentně. Na naše zápasy chodili v hojném počtu a povzbuzovali nás. Hrozně mě proto mrzely prohry se Slavií a Brnem, náš výkon rozhodně nebyl optimální. Na Bavlnu chodili i příznivci, kteří u nás nemají syna nebo vnuka, čehož si velmi vážím. Je vidět, že jim osud hradeckého fotbalu není lhostejný. Chtěl bych jim touto cestou poděkovat.

Hovoří se o rekonstrukci stadionu na Bavlně. Jaká je situace?
Podle posledních informací, které mám od generálního ředitele Richarda Jukla, by na Bavlně během dvou až tří let měl vyrůst nový sportovní areál. Měla by tady být mimo jiné nová tribuna, šatny, vyhřívaný trávník, umělá tráva, restaurace, regenerační linka. Ale podzimní část sezony na tomto stadionu určitě ještě odehrajeme.

Jaký byl celkově uplynulý ročník z vašeho pohledu?
Většina zápasů měla svoji kvalitu. Mistrovský titul po zásluze vybojovala pražská Sparta, která hlavně na podzim předváděla výborný fotbal. Rozhodla i kvalita hráčského kádru. Stříbrná Sigma Olomouc odvedla rovněž kvalitní práci. Konečná tabulka jasně vypovídá o tom, co se v uplynulém ročníku odehrávalo.

Jedna sezona skončila, další klepe na dveře. Kdy se na ni začnete připravovat?
Začínáme 6. července. Příprava bude probíhat v domácích podmínkách, ale i ve Velkých Bílovicích, kde absolvujeme týdenní soustředění. Sehrajeme také řadu přípravných zápasů, či se zúčastníme Krejča Cupu v Liberci.

Co posílení kádru?
Kvalitních hráčů na fotbalovém trhu mnoho není. Pokud ano, kluby si je hlídají a při přestupu za ně chtějí velké peníze. V současné době máme v našem klubu devadesát procent kmenových hráčů, kterým chceme dát šanci. Nemá cenu získat posilu odjinud za každou cenu. Chci zde mít hráče, kteří si budou vážit toho, že oblékají černobílý dres. My se jim na oplátku snažíme vytvořit odpovídající podmínky. Přípravu absolvuje třiadvacet hráčů. Z hostování v hradecké Olympii se vracejí Hruška a Jeřábek, z téhož klubu vyzkoušíme Tomáše Musila, jenž naposledy hostoval v Pardubicích.

Co byste řekl na závěr?
Chtěl bych poděkovat vedení FC Hradec za vytvořené podmínky, trenérům mládeže za kvalitní práci. Vždyť většina z nich vykonává tuto činnost až po zaměstnání. Nesmím zapomenout ani na realizační tým. Výborně se mi spolupracovalo s asistenty Jiřím Hofmanem a Janem Cejnarem a masérem Václavem Červenkou. Bez jejich pomoci bychom nebyli tam, kde jsme.

Jan Skalička